Proti zdi

Film situovaný do proslulé hamburgské čtvrti St. Pauli, kde žije (podle Fatiha Akina spíš přežívá) druhá či třetí generace tureckým imigrantů, jejichž tváře se již transformují do multi-kulturní podoby. Proč si režisér vybral právě toto místo a ne třeba Instambul, který přece jen - nejspíš jen jako svou vizitku - do filmu také vsunul, je celkem zřejmé: Němcům v Německu a Turkům v Turecku by se takový příběh mohl sotva přihodit. Spíš než soucítění s protagonisty, cítím ve filmu kritiku právě tohoto multi-kulti, který mísí kultury, ale nesbližuje je. Pozn. 1: Mám rád orientální hudbu, a rámcová písnička před Hagia Sofia, "Šuk sem, buch tam, námo je to fšechno jedno", nebyla od věci. Pozn. 2: Co jsme tedy v tomto filmu viděli: několik pokusů o sebevraždu, free fuck, nezřízené chlastání piva, rvačky, chlívek z bytu, drogy bez specifikace... a lásku, která tu může být jen přechodnou raritkou, jež se rychle vzepne a když odezní, a pak zůstává uvnitř jako zdroj agrese a sebedestrukce. Přitom sázím na to, že většině diváků se film líbí proto, že si mohou s uspokojením říct: "U nás doma to tak divoký není, je to sice rutina a nuda, ale přece jen díky bohu". (23.06.2018)

A pan režisér bude z Turecka, že? To je vidět. Velmi silný a osobní. Tvůrci moc dobře vědí, o čem mluví (točí). Sebevražda je záhadný a zajímavý jev, každej to nezkouší a každej na to rozhodně nemá. Proto dají-li k sobě dva neúspěšní sebevrazi (z jakýhokoli důvodu), musí z toho vyjít něco zajímavýho. Kupodivu má tenhle film i slušný tempo, což jsem nečekal. K plusu mu bud i obsazení, konkrétně skvělá Sibel Kekilli, která by možná nebyla tak skvělá, kdyby nebyla tak hezká, ale už těch pár nahejch scén stojí za to. Bude to přesně to, co čekáte. Sonda do žvota lidí s jinou kulturou. Budete kroutit hlavou nad nesmyslsností některých tradic a soucítit s jejich životy. Někteří budete doufat, že se ta holka přijde vychrápat i s vámi. Ale i když tohle čekáte a taky dostanete, je to natočený fakt pěkně, proto try it. (20.06.2008)

Naprosto nečekaná a drtivá palba silných emocí, kterou jsem ani náhodou nečekala. Příběh Cahila a Sibel, dvou ztracených človíčků navíc ještě z odlišných kultur je nabitý živočišnou touhou, šíleností, syrovostí, smutkem, vášní, divokostí, zoufalstvím, beznadějí, depresí a v neposlední řadě láskou. Určitě je tam toho daleko víc, ale mnohé nelze ani slovy vyjádřit. Jestliže pro Sibel Kekilli byla role Sibel skutečně první, tak má můj velký obdiv a Birol Ünel rolí žil, věřila jsem mu absolutně všechno. Velmi intenzivní zážitek plný kontrastů, který vás hned na začátku čapne a nepustí až do konce .- "Jsou všichni, co milují a touží po milovaných, zbaveni rozumu jako já......?" (28.10.2012)

Velmi dobré sociální drama o dvou lidech, kteří si to mezi sebou vždycky představovali jinak, než jak to zrovna bylo... Hned několik zvláštních osudových zvratů a drsných souher náhod zde působí až neuvěřitelně realistickým dojmem a není divu, že když se k tomu přidají povedené herecké výkony obou hlavních protagonistů, zanechá ve vás Proti zdi opravdu hluboký zážitek. (01.12.2006)

Autentické. Postavám jsem rozuměl a hercům jsem to věřil. Místy ovšem doooost drsné. Jestli nesnesete scény, jak tři chlapi zkopou ženskou do krve, nebo jak totálně skalenou holku někdo vojede na zemi, tak si to nepouštějte. Ovšem musím dodat, že takovéto chuťovky tu vůbec nejsou samoúčelně, ale mají své pevné místo v ději. (27.09.2010)