Vzdálený

Ono vlastně filmy Nuri Bilge Ceylana nejde hodnotit samostatně. Jejich kvality se ukazují až v celku, v kontextu s ostatními filmy, které na sebe přímo navazují. Postavy se například nevyvíjejí v rámci jednoho filmu ale v rámci celé série. Bohužel, herec Emin Toprak se už v dalších filmech neobjeví, protože po dokončení snímku zemřel. (10.03.2009)

Ono to je tak. Turecko sa dá považovať za pomerne exotické miesto a destináciu. Určite tam chodí kvantum ľudí na dovolenky a nevie si to vynachváliť. Alebo na to nadáva ako som to robil ja, keď som tam bol. Ceylan ale neukazuje Turecko ako zaujímavú destináciu plnú zaujímavých osudov. Vyhýba sa náboženstvu, politike aj tradičnému spôsobu života. To na čom Ceylan stavia svoje filmy je konflikt mestského a dedinského z pohľadu rodiny ako tradičnej väzby. Je sebareflexívny a odkazuje na svoje vlastné filmy. Muzaffer sa tak stáva režisérovým alter egom - na stene mu visí plagát filmu Koza, čo bola Ceylanova prvotina. Uzak uzatvára jednu etapu režisérovej tvorby. Táto quatrológia pojednáva o osudoch jednej rodiny a ich vzájomného odcudzenia. Hlavné mesto je rovnaké ako naša Bratislava, alebo susedná Praha. Vyzerá pekne, keď sneží, ale inak je šedivá, plná šedivých osudov a tichých drám. Ceylan nielenže vytvára dokonalý obraz súčasného človeka uväzneného v mnohých klietkach spoločnosti, ale zároveň je tichým pozorovateľom toho krásneho čo sa vytráca a toho všedného čo pretrvá. Pekné uzatvorenie, ktoré ostatné diely neprevyšuje, ani nie je od nich horšie. Len ich krásne dopĺňa a ukončuje. (03.01.2015)

Turecko trpí "západnými" nedostatkami typu prepúšťanie zo zamestnania, pretože fabriky už nezvládajú, veľkomestským odcudzením ľudí, rozdielmi medzi životným štýlom v meste a na dedine no a z toho všetkého vyplýcajou osamelosťou. Tá je tu podaná maximálne minimalisticky, o to však existencionálnejšie. Možno sa v postavách oboch príbuzných, ktorým pretiekli najlepšie roky života pomedzi prsty, spozná nemalé množstvo slovenských a českých mužov. Škoda, že som nevidel predchádzajúce filmy, ktoré spoločne so vzdialeným predstavujú jeden celok. K autenticite filmu prispieva určite jeho autobiografickosť, avšak namierená smerom k divákovi a nie proti nemu nezrozumiteľnými symbolmi, ktoré by chápal iba sám autor. (27.08.2014)

Podobně jako v pozdějším autobiografickém snímku Klima, také ve Vzdáleném režisér N. B. Ceylan vytváří spojení se svým soukromím. Ceylan tento film natáčel u sebe doma a do menších hereckých úloh obsadil vlastní rodinné příslušníky. Mohlo by se také zdát, že se tu vydal cestou důsledného realismu – životní epizodu nevzdělaného vesničana Yusufa, který ve městě nachází dočasný azyl u svého příbuzného, rezignovaného intelektuála Mahmuta, režisér snímá převážně v celcích a zdůrazňuje drobné, zdánlivě nepodstatné všední chvíle. Střet městského a venkovského, potažmo vzdělaneckého a prostého, tu však nemá jen sociální konotace, ale nabývá povahu širší reflexe vztahu mezi uměním a realitou. Industriálně půvabné, dlouhé záběry zasněženého istanbulského přístavu, stejně jako dechberoucí výjevy turecké krajiny, evokují scény z díla Andreje Tarkovského a dalších velikánů poetického filmu, ovšem znavený fotograf Mahmut už nemá chuť v nich tuto krásu vidět a zachycovat ji – místo toho na videu znuděně sleduje Stalkera, a když se nikdo nedívá, radši si pustí porno. (20.01.2014)

Samota jako vlastní volba. Být sám může být smutné i ponižující. Ale sdílet byť malý kousek svého soukromí s někým, kdo mi vpadne do života jako vetřelec, naruší mé rituály a můj zaběhlý řád, to je nepříjemné a frustrující. Chápu to, že se pak necítím ve svém světě svobodně. Ceylan vám nevnucuje vlastní myšlenky, jen vás přinutí přemýšlet. (30.06.2017)