Thérèse

Tento film patří k těm nejlepším, které ukazují katolickou víru. V tomto případě na navenek jednoduchém příběhu karmelitky sv. Terezičky (Terezie z Lisieux), kterou papež Jan Pavel II. prohlásil učitelkou Církve. Scénář dle životopisu světice, úsporné dialogy, vizuálně vysoká úroveň, celkově očistný a povzbudivý účinek pro diváka - není co vytknout. (01.05.2012)

Film se jakoby neodehrává v reálném čase a v reálném prostředí (stále totéž nevýrazné pozadí scény), takže opravdu navozuje pocit totálního odloučení od okolního světa. Nehraje tu žádná hudba, nedočkáme se žádných polopatických frází a filmových klišé. Ale také zaniká poselství sv. Terezie a důvod, proč byla vlastně svatořečena (nám neznalým jejího "sívíčka" to nedošlo). Čekal jsem leccos, ale výsledek mě překvapil. Oceňuji jeho netuctovost, ale jako divák jsem musel jít filmu hodně naproti. Nabyl jsem dojmu, že život za zdmi světa může být krásně prostý, ale i náročný. (08.08.2013)

Ve své bezradnosti při pokusech něco o tomto snímku napsat si budu muset pomoct parafrází jedné úvahy z filmu Falešný pohyb : ano, Cavalierovi se podařilo natočit film, který pro někoho opravdu může být tak potřebný, jako je pro člověka potřebný třeba dům. ( http://www.youtube.com/watch?v=bFGzyZ4Fdew&feature=related ) (12.01.2011)

Terezka úchvatně zahraná. Minimalistický styl filmu sluší. Proč ne pět? Snad pro přílišné zdůraznění erotického rozměru lásky k Bohu - ten se tu místy zdá jako nebeská projekce hrdinčina otce, jemuž se žádný pozemský muž nemůže rovnat. Cavalierova Terezka je vysvětlitelná Freudem, ale ta skutečná, kterou znám z jejích Autobiografických spisů, ne. (Je to jen malá námitka proti jinak skvělému dílu - kéž by takhle vypadalo víc hagiografických filmů!) (25.10.2013)

Příliš estétské a příliš barvotiskové. Tohle je skutečná sv. Terezie od Dítěte Ježíše: „U jistých duší cítím, že se musím stát maličkou, že se nesmím bát se pokořit a přiznat se ke svým bojům, k svým porážkám. (…) U jiných jsem viděla, že musím být velmi pevná, abych jim prospěla, a že nikdy nesmím odvolat to, co jsem jednou řekla. Ponížit by se v tom případě nebyla pokora, ale slabost.“ (Autobiografické spisy: dějiny duše, 1991, s. 230) „Dobrota nesmí zdegenerovat ve slabost. Když jsme někomu spravedlivě vyhubovali, musíme na tom trvat, aniž bychom se nechali obměkčit anebo se trápili, že jsme druhému způsobili bolest a že vidíme, jak trpí a pláče.“ (Vstupuji do života: poslední rozhovory, 2007, s. 21) (10.04.2019)