Režie:
Vlasta JanečkováScénář:
Miloš KratochvílKamera:
Milan DostálHudba:
Vadim PetrovHrají:
Jana Hlaváčová, Lukáš Vaculík, Hana Igonda Ševčíková, Dana Syslová, Otakar Brousek st., Mário Kubec, Vladimír Marek, Roman ŠtolpaObsahy(2)
Princ (L. Vaculík) má ke svým 18. narozeninám poněkud neobvyklé přání. Po královských rodičích nechce majetek či vládu nad půlkou království, ale touží vládnout pouze sám sobě. A tak se mladík odebere na tajemný hrad Blouzov, o němž kolují prapodivné zvěsti. Jak se princ vyrovná se lstí, chamtivostí a kouzly, jimiž komorná Johana (J. Hlaváčová) celý Blouzov ovládá, o tom všem bude vyprávět tato pohádka. (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Mám tu pohádku celkem rád, i přes nelogičnosti v ději. Hlaváčová je totiž jako zlá čarodějnice nezapomenutelná. Prince Vaculíka víc ocení holky, ale mně v těch rolích nevadí, na rozdíl od většiny pozdějších představitelů tohoto užitečného pohádkového řemesla. Kubec sympatický. Částečně ovšem souhlasím s Honajzem ohledně Ševčíkové. Byla to hezká holka, ale taky mi přijde, že ve zlé poloze je mnohem víc ve svém (přirozeném) živlu. ()
Pohádka na klasické téma vítězství dobra nad zlem obohacená o motiv pubertální vzpoury mládí nesené přirozeným procesem dospívání a proměny jinocha v muže vyniká i netradiční rolí čarodějnice vždy vynikající Janou Hlaváčovou a při dobrém režijním vedení Janečkové i mladí herci neční z inscenace jako hrábě z tlumoku. Miloš Kratochvíl jako scénárista názorně demonstruje nejpatrnější rozdíl mezi pohádkami komunistické a postkomunistické éry - kvalitu scénáře. "Zdlouhavost" trvající necelou hodinu to jen dokresluje. ()
Zbytečně zdlouhavá pohádka o ničem. Resp. má být o tom, jak princ dospěje a začne vidět svět takový, jaký je. Problém je, že se tak má stát skrze čarodějnici a vodníka, což samo o sobě není výchova k dospělosti, ale spíš exorcismus. Pár lidí, které princ najme na práci, čarodějnice zakleje jako stíny, a princ si myslí - bez jakéhokoliv důvodu a podkladu, vždyť s těmi lidmi mluvil sotva dvě věty - že zdrhli kvůli němu. Což svědčí spíš o princově blbosti a pitomosti, než nevyzrálosti, a neschopnosti prohlédnout tak jednoduché triky, s jakými čarodějka přišla. S příchodem kamaráda z dětství a jeho sestry si pak dokonce zazpívají a zpívají následně i v nejnemožnějších situacích (třeba hned po osvobození stínů, kdy by člověk čekal nějaké jůů, jééé, kde to jsme, co se stalo apod.). I ten konec čarodějnice a vodníka byl divný - jako fakt jen tak zmizeli? Celkově nevyvážené, spousta zbytečných scén, zaměřením roztěkané a nejednoznačné, poučením hloupé. Jinak pohádka je pro mne důkazem, že Ševčíková naturelem na hodné princezny a hodné holky fakt nemá. ()
taková průměrná pohádka - i v dobrém slova smyslu. Nepřináší nic originálního, ale má docela dobře obsazené zlé postavy - Igonda je mnohem zajímavější po své proměně nežli před ní a Hlaváčová se svým podařeným synkem Vl. Markem jsou při své likvidaci dobrých postav dost úspěšní a nebýt toho z nouze vymyšleného ne úplně logického triku - že stačí jen rozbít zrcadlo - nevím, nevím, jak by to princ uhrál. Bonusem je rovněž nijak nezkarikovaný, ba dokonce ve svém přístupu k synovi moudrý král. ()
Jako pohádka více méně nepoužitelné, dětem pusťte něco jiného. Jako specifická fraška pro dospělé, kterou rozverně s gesty rozevlátého haura ve stylu "nakonec to v podstatě mám na háku i na špekáčku" proputuje princ Vaculík s kamarádem Kubcem, je to příjemný podkres pro nějakou činnost. Protože z hlediska scénáristického je to teda velkej, hodně velkej bizár a neuvěřitelnost. Je až nepochopitelné, že to scénárista a režisérka mohli myslet vážně. ()
Reklama