Neviditelné děti

Jesli to jde na dobročinou nadaci tak to kup, to dvdéčko pude beztak na poctivej podstavec pod kafe. ____ Kusturica natočil pěknej film pro děti (viz http://www.youtube.com/watch?v=AfDEAIszuQI ). Spike Lí natočil divadelní hru o temné nemoci - AIDS (viz http://www.youtube.com/watch?v=Kr-11PKz594 ). Zbytek nic moc ____ Co si teda pamatuju a já si zbytek nepamatuju takže asi jo. Ještě bych si vzpoměl na první, zapomění na mě totiž tady zapomělo ( aby ne, když pohrdlo i tímto sexy mozkem http://www.youtube.com/watch?v=AfDEAIszuQI ) - malý chudý černý chlapec bojovník má dát do školy bombu, přijde do škol ale otočí se na podpatku, vyplní co otázky na tabuli a zůstane ve škole sedět v lavici hlavou na tikající bombě. Zbytek příběhů buď prázdná sklenka na kterou se dá jen tupě zírat nebo pohár plný hořkých slz, bůhuhů. ____ Jediný Kusturica pochopil co je dobrý film o dětech, ostatní natočili rádoby dojemné filmy pro dospělé odkojené TV Nova a Bravogirl. ___ DOPORUCENO ___ http://www.csfd.cz/reziser/3138-zeman-karel/ . O městských dětech http://www.csfd.cz/film/32235-fucking-amal/ (není to pohádka!). (20.11.2009)

Tenhle povídkový film jsem nebyla schopna dát najednou, pouštěla jsem si jej postupně, abych dostala určitý odstup a taky mohla o příběhu popřemýšlet. Z každé povídky na mě padal smutek a bylo úzko z toho co ve 20. století ještě děti prožívají. Film se mi celkově hodně líbil. Možná je to zapříčiněno tím, že mám k odvrženým a osudem zkoušeným dětem blízko a snažím se jim pomoci i ve své profesi. Možná taky tím, že věkem měknu. Tanza ***, Blue Gypsy ****, Jesus Children ****, Bilú e João **, Jonathan ****, Ciro ***, Song Song and Little Cat ***** (19.08.2014)

Moc se mi líbil třetí a poslední příběh (dívka nakažená HIV a dívka žijící jen s 'dědečkem'), oba výborně vystihly pocity dětí i situaci kolem nich. Při těch dvou jsem si opravdu připomněla, jak dobře na tom většina lidí je a jak si často vůbec neuvědomujeme, co všechno máme. Exuperyho citát má na konci filmu obrovskou sílu. (20.12.2009)

7 krásných příběhů, ten poslední se mi líbil nejvíce, tři z nich mě rozbrečely, jeden se mi moc nelíbil, jeden pobavil, to je dobrá bilance na povídkový film. Cílem bylo ukázat nevinné, kteří žijí mezi námi, žijí po celé Zemi a bezpráví, zoufalství a boj o přežití se jim stalo každodenností. Film říká: tohle se děje dnes a denně, tak nezavírejte oči a buďte k sobě upřímní, protože ve všech případech je na vině náš svět, svět dospělých, co zapomínají ... být dětmi, být ohleduplnými, být vidoucími. Povídky ovšem končí krásně ... nadějí, smířením, úsměvem ... a my si uvědomíme, že bídu, zoufalství a nespravedlnost vnímáme především my, protože odmítáme svět vidět dětskýma očima... Neviditelné děti, vizte je, šiřte je a myslete ... na dítě v každém z nás... (11.09.2012)

Je fakt, že jsem čekal o trochu víc, ale nejsem zase kdovíjak zklamaný. Většina filmíků je lehký nadprůměr a nedá se říct, že by mě některý z těch sedmi příběhů vyloženě nudil. Za nejlepší minisnímek (který celý film vytáhl hodně vysoko) považuji Leeho HIV drama, za nejslabší pak asi ten Kusturicův (Emir holt není můj šálek kávy). TO SHUSHIKA: Ty jsi jako dítě přemýšlela o tom, jestli je škola komoušská nebo ne? Já si jako dítě chtěl hrát a jestli jsem měl červený šátek přes krk nebo ne, to mi vážně v mých sedmi bylo úplně jedno. (30.07.2008)