Mrtvý princ

Tyhle staré pohádky svou křehkou krásou a zároveň vyspělostí dalece předstihují to, co se dnes za pohádky vydává. Příběh nejen romantický, ale i dost smutný, protože nekončí úplným vítězstvím dobra, ale pouze shledáním dvou milujících se lidí. Jo, princezna Miroslava dokázala projít širým světem s dokonalým účesem a v šatech bez šmouhy či stop po pomačkání, ale to prostě k celé té poetice patří (je to herdek princezna). Ostatně mám takový pocit, že Janu Preissovou tituluji nejkrásnější princeznou vůbec. (14.04.2013)

Poetický ponurý příběh, kde zlo je potrestáno, ale nenadejde dobrý konec. Temné, svíravé, smutné. Kde jsou dnes princové mých mladých let? Kde jsou ty krásné princezny, démonicky krásné žárlivé potvory a vznešení moudří králové? Když si v souvislosti s názvem pohádky odpovím "na hřbitově zakopáni", asi budu za cynika. Paní režisérka si v pohádkách dost libovala v tom, že svého manžela odkládala na máry. Obdivuji princeznu Miroslavu, která trpěla zimou a klesala horkem, jak putovala sama krajem, ale přesto byla dokonale upravená, učesaná a princeznovsky krásná. Krom toho, stejně jako všechny ostatní dámy v téhle pohádce, měla krásné šperky. Proč už nežijeme v dobách perlových ozdob do vlasů? Jako dítěti by se mi to nejspíš nelíbilo, konec by mi připadal otevřený a atmosféra temná. Jenže ... pohádky nejsou primárně dětský žánr. (13.04.2013)

Nevšední černobílý příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách. Současnost prolínající se s dějem trošku smutné a trošku ponuré pohádky, nepůsobí nijak nepatřičně. Přispívají k tomu skvělí herci, romantické hradní prostředí, příjemná hudba a originalita tohoto starého dramatu. Je to jedna ze zapomenutých ale pro pamětníky nezapomenutelných pohádek, která by si zasloužila nový kabát. Musím prověřit, jestli osloví i moji malou vnučku. (28.01.2016)

Klasická televizní černobílá inscenační pohádka upoutá především ve svém pohádkovém romantismu v době renesance. Poetické ladění přednesu dodává na síle umění a kouzlu příběhu v poněkud temné atmosféře ve spojení s černobílým obrazem. Televizní klasika, která už nové generaci nic neřekne, ale ty starší jistojistě potěší. (01.02.2016)

Neplánovaně jsem se v sobotním ránu podívala na tuto pohádku a nelituji toho. Příběh je zarámovaný do současnosti a to celkem přirozeně. Na několika místech je opravdu napínavá, s pečlivou výpravou a s dobrými hereckými výkony, především vyniká Ladislav Pešek v dvojroli Ondřeje a kastelána. Příběh oživují dvě nebo tři písničky s poetickými texty, jejichž autorem je Pavel Kopta. A jako milý bonus: Pohádka byla natočena na hradě Křivoklátě. (09.01.2016)