O Popelákovi

Jo, Popelák je docela legenda. Nechá na sobě sice dříví štípat, ale když macecha poručí, je z něho takových borec, že jednomu bratrovi strčí nohu do úlu a druhému nohu klidně usekne. Nebo to bylo trochu jinak? Každopádně, když existuje milion variant této pohádky, tak proč se nepobavit právě u této. (05.02.2019)

Původní pohádka o Popelce dostává nový ráz, když si pan Lada vypůjčil děj a změnil ho na muže se ztracenou botou. V pohádce de facto není nic nového. Vše je téměř stejné až na to, že v obráceném gardu. Ale tak nějak je to urychleno. Tedy holubi prostě pomůžou a není to nic divného, ani se nedočkáme viditelného důkazu, je to prostě zmíněno. Popelákovi pomáhá čistě víla a sám tak nic nenajde ani nezařídí, navíc se pěkně zlobí, když na ples skoro ani vyrazit nechce. Vlastně ho k tomu v počátku musí nutit. Ocenit tak lze snad jen hudbu a Milenu Dvorskou. Pohádkové předělávce nepomáhá ani studio. (21.01.2019)

Škoda toho, že je to jen pouhá televizní pohádka, která se točí v interiérech s malým rozpočtem. Udělat z toho celovečerní pohádku za víc peněz, v opravdové chalupě, v opravdovém zámku a s pořádnými kostými, mohl to být skvost mezi pohádkami. To téma s Popelkou naruby je totiž geniální. Největší prdel byla, když si ogaři ze vsi nechávali pobodat nohy od včel, aby se vlezli do ohromného Popelákova střevíce. Naopak co mi vadilo, bylo to, že Popelák převlečený za prince přišel na ples bez masky, a tak ho musela macecha s nevlastními bratry poznat. A stejně tak, že s Popeláka dělali obrovského hromotluka, přičemž měl hodně hubenou postavu. [564. hodnocení, 12. komentář, 55%] (15.01.2019)

Československá televizní pohádka podle předlohy J.Lady zpracovaná jako variace na známý příběh o Popelce. V hlavní roli umouněného mladíka plnícího funkci čeledína, neustále okřikovaného nevlastní matkou, ztvárnil K. Greif. V této gendrově prohozené pohádce, jehož příběh je jinak v podstatě totožný s Vorlíčkovým pohádkovým vánočním megahitem, však najde štěstí i tento věčně ukoptěný chasník zanedbaného zevnějšku, neboť obrovský střevíc, jenž zanechal na zámeckých bálech, kde okouzlil princeznu, byl schopen obout pouze on. Vedle nevýrazného Greifa a o něco více zajímavější princezny S. Vrbické s přehledem nejvíce zaujala ona nepřející macecha M. Dvorská. Královský pár tvořili skuteční manželé P. Kostka a C. Mayerová, S. Beneš se představil v roli mazaného královského komořího a Popelákova zasmušilého otce ztvárnil J. Zahajský. Mizernými hereckými výkony se prezentovali Popelákovi nevlastní bratři, darmošlapové Karel a Bronislav, avšak skutečně nejhorší pohádkový zážitek spatřuji v katastrofálním zpěvu K. Greifa. Přesto bych výtvor V. Janečkové úplně nezatracoval, možná právě díky podivné titulní postavě a nehereckému a přeslazenému Greifovi dostal tento televizní počin jiný, více komediální rozměr. (04.02.2018)

Pohádka, jak ji neznáme. Nápad originální, taky se jedná o adaptaci pohádky od Lady, ovšem výkony herců tu jsou tak příšerné, jak by se dalo čekat od nijak nepropagované pohádky, tak akorát určené na nedělní odpoledne. Jediný, kdo tam byl sympatický byli Petr Kostka a Carmen Mayerová, ale strnulost a naprostá absence jakéhokoli náznaku hrají u hlavního hrdiny byla k pláči. (06.02.2012)