3:15 zemřeš

Predáva sa, za mimoriadne výhodnú cenu, priestranný, pôvabný dom, v kolonialnom štýle. Veľké izby, francúzske dvere, nádherný výhľad, vlastná malá lodenica... V tichej, zelenej, luxusnej mestskej vilovej štvrti Amityville, neďaleko od centra. Adresa: Ocean Avenue 412, Long Island, New York. Ja by som ho, s jeho minulosťou, nechcel ani zadarmo. George a Kathy Lutzovi však lákavej ponuke neodolali. Urobili veľkú chybu. Nie je to zlý horror, ale skôr by som odporučil verziu tohto príbehu od režiséra Stuarta Rosenberga z roku 1979. *** (24.10.2008)

na můj vkus je v poslední době k dostání nějak moc hororů. george a kathy právě udělali životní obchod a nastěhovali se do krásného domu s výhledem na loděnici, sklep a rozbitej budík s časem 3:15. a taky je tam Jodie, která chce malé chelsea ukázat tatínka, u kterýho může zůstat. bohužel, Jodie je mrtvá a v nebi s anděli určitě není. jednoduše řečeno, v tom domě je něco zlého. ,,zjevení" jsou působivá, taková jaké mám rád, při pohledu na ně zamrazí v zádech. a ještě je zde finále, kde zlo ovládá george a je zajímavě ztvárněné v prostřihu krvavých obrazů. ale dost bych přidal na tempu. tenhle film už po druhé vidět nemusím. nic tak zajímavýho v něm není. (20.02.2006)

I když obsazení nabádá k teenagerovské vyvražďovačce, jde o psychologickou hru, která se opírá o vynikající "dospělé" výkony Raynoldse a George. Režijně to hodně připomíná Texaský masakr motorovou pilou, přičemž Douglas klade větší důraz na budování mentální nestabily, která pramení i z naprosto běžných zvuků, které dům skýtá. Výsledný dojem trošku kazí akční závěr (ostří uvěřitelného psychothrilleru se na konci přeci jen mírně ztupí) a především pak dovětek s holčičkou, který tam rozhodně být nemusel. Výsledný dojem je tak 3.5*, přičemž ke 4 se přikláním z toho důvodu, že je mi sympatické, že film má svým pojetím mnohem blíže ke Kruhu, nežli k laciné teen lekačce, kterých je teď jak šafránu... (12.07.2005)

Solídny haunted-house horror. Pôvodnú verziu z roku 1979 prekonáva nielen technickým spracovaním, ale aj niekoľkými scenáristickými nápadmi. Aspoň pokiaľ sa bavíme o prvotnom psychologickom stupňovaní stiesnenosti. Záver totiž akoby vypadol z priemernej non-brain vyvražďovackej. (28.09.2005)

„Domy ľuďom neubližujú. Ľudia ubližujú ľuďom.“ Zapáčilo sa mi to, už keď som to videl prvý raz v atmosférickej tme kina na jeseň 2005. Okrem zručnej réžie a očakávane pôsobivej výpravy obrovského starého domu na samote pri jazere, v ktorom sa kedysi dávno odohrala desivá, obludná tragédia, sa snímka môže pýšiť niekoľkými vydarenými scénami (šatník, strecha, exorcista Philip Baker Hall), ľakačkami, ktorých sa prekvapivo zľaknete hoci ich do jednej čakáte a príjemne ma prekvapili „dospelé“ herecké výkony sympatického Ryana Reynoldsa a jeho austrálskej partnerky, Melissy Georgej. (21.11.2005)