Lidé pod schody

Wesley Earl Craven vybudoval pevné základy svojej režisérskej kariére, keď natočil kultové snímky "Hory majú oči" a "Nočná múra z Elm Street". To ho vystrelilo medzi špičku horrorových filmárov. Nezaspal však na vavrínoch a pokračoval v točení nevšedných, originálnych snímkov. Jedným z nich je aj film "Ľudia spod schodov" (The People Under the Stairs), ktorý podľa vlastného scénara zrežíroval v roku 1991. Tento bizarný titul o jednom zvláštnom dome a ešte zvláštnejších obyvateľoch, ktorí v ňom žijú, je neprávom opomínaným produktom z dieľne tohto významného amerického horrorového režiséra. Cravenovi "Ľudia spod schodov" stoja za pozornosť. **** (07.05.2021)

Velmí originální (jak hrdinou, tak příběhem) a velmi bizarní (v rámci amerického mainstreamu extrémně) horor, kde Craven dokazuje po hitchcockovsku svou vypravěčskou invenci (většina filmu se odehrává v jednom domě). Škoda jen trošku natahovaného závěru, ale to je chyba hodně Cravenových filmů. *** 1/2 (01.01.2007)

Další z těch filmů, ke kterým jsem se dostal až takhle pozdě a to i přesto, že jsem o nich slyšel ve svém okolí docela zajímavé ohlasy a chvály. Bohužel já všechny ty chvalozpěvy zas až tolik s ostatními nesdílím, protože jsem měl trošku jiné představy o tom, co mě čeká a nakonec mi bylo nabídnuto. Tvorbu Wese Cravena mám až na pár výjimek docela rád a ani tady to nebyla vůbec špatná podívaná, ale očekávání prostě bylo trochu jiné. Příběh jako takový mi skutečně nabídl několik nevšedních situací, lehce zvrácenou náplň i povedené momenty zavánějící černým humorem, ale zároveň s nimi jsem se dočkal i několika dost nelogických prvků, otravných postav a hlavně ono „tajemství pod schody“ mi zas až tolik úchvatné nepřišlo. To už jsem se více bavil s dvojící psychopatů, kteří si říkali mamka a taťka a zvláště fotříkem v tom sado - maso oblečku. Jejich zvrácenost a trhlost si mě získala mnohem víc, než ti pošuci ve sklepě. Navíc měli i solidní bejvák, plný skrytých chodeb, skrýší, pastí a rozzuřeného psa, jenž se rovněž postaral o několik nezapomenutelných situací. Hlavní hrdina mi nějak zásadně nevadil, ale postupem času se z malého usmrkance stal hotový Rambo zkřížený s MacGyverem a to už mi moc přes „pysky“ nešlo. Jasně byla to svým způsobem hororová komedie, která byla občas vážně vtipná a v některých ohledech i celkem originální, ale nemám rád, když to tvůrci začnou až moc přehánět a logika dostala hlavně ve druhé půlce pořádně přes držku… Každopádně jsem se u toho ale nenudil, což přičítám režisérovi k dobru. Pár vychytávek se mu vážně povedlo, herecké duo Wendy Robie a Everett McGill odvedlo slušný kus práce – bavil jsem se hlavně jejich ujetostí a zvrhlostí. Atmosféra místy nebyla vůbec špatná, černý humor i některé hlášky taky dobré – takže ve finále to vidím na lepší průměr. Zázrak se nekonal, Craven ovšem natočil lepší kousky. Nicméně jsem to určitě neviděl dnes naposledy. 60% (16.05.2018)

Tuhle pakárnu jsem ještě nehodnotila? Ale to je chyba, to se musí napravit:-). "Lidi pod schody" jsem poprvé viděla v dětských letech na polské televizi a napětím jsem si ohryzala nehty. Fandila jsem černošskému chlapci i jeho spojencům, fascinoval mě dům prošpikovaný tajnými chodbami a plný bláznivých skrýší, děsili mě záporáci a přála jsem jim ošklivý konec. Před nějakým časem se mi větší část filmu podařilo vidět znovu a mohla jsem se uchechtat. Scénář je naprosto trhlý, nicméně podařilo se vytvořit opravdu solidní horrorovou komedii - což je ode mě sakra pochvala, protože mi tenhle žánrový mix obvykle příliš nesedí. Nesnažte se v příběhu hledat logiku, prostě se vraťte do dětských let, kdy dobrodružství číhalo na každém kroku a zasmějte se střeleným honičkám směšně přehnaných padouchů s uvězněnými dětmi v šíleném domě. 75% (21.01.2010)

Strašlivej škvár to je. Slátanina plná konin. Nejvíc mě neustále dokolečka rozesmával ten černoušek Bubu, co má černou hubu, kterej neustále žvatlal tak kůlovatý hlášky a drsný kecy, že Arnie je proti němu nula a vůbec se choval jak největší kápo. Prostě si představte to nejdrsnější, co kdy říkal jakejkoliv klaďas v akčňáku a pak to strčte tomuhle klučíkovi do pusy. Celkove se mi to zdálo spíš jako příprava na Vřískot, takovou tou nesmrtelností zloduchů a "humorností". Několikrát je praštili, švihli něčím po hlavě a ono nic. Po chvilce temnoty přišlo vzplanutí smíchu a pak zas temno. Taky to psisko se mi vůbec nelíbilo (chápej práce trenéra a rejži). Navíc má celej film takovou skoro až absurdní atmosféru, fraškovitou a na první pohled je vidět, že to nikdo nebral vážně. Prostě se mi to nelíbilo a Wesovi na chuť nepřijdu pravděpodobně nikdy. Zatím co jsem od něj viděl, to mě nezaujalo, včetně vřískotů (ty ale byly aspoň realističtější a nadsázka tam není tak divně nadsazená). (16.08.2006)