Jak jsem balil učitelku

V pořadí druhý celovečerní film Wese Andersona vykazuje již všechny typické rysy svébytného tvůrčího způsobu a poetiky tohoto svérázného režiséra. Veskrze originální rukopis s typickými vertikální záběry shora a horizontálními jízdami, zpomalenými záběry podbarvenými vždy velmi emocionálně působící melancholickou netradiční (často francouzskou či indie) hudbou, nostalgickou a až staromilskou náladou a melancholickým plynutím filmového času, prazvláštním druhem humoru, vyšinutými postavami, kterým se rozpadl rámec smysluplného života nebo které ho teprve hledají a které se vymykají běžným představám a očekáváním, které tápou a táží se po smyslu svého bytí... Max Fischer (Wesův oblíbenec Jason Schwartzman, který později exceluje i v Darjeelingu s ručením omezeným) je mladík s obrovskou sociální inteligencí a úžasným potenciálem, který transformuje v parodické reflexi desítek zájmových klubů a kroužků symbolizujících rozmanitost a pestrost života, který má však problémy být kompatibilní s nastoleným nudným systémem a řádem a tak se ho snaží všemožně obcházet. Se ztrátou smyslu života (odchodem z Rushmore) se pod tlakem existenciální tísně začne dostávat do značně svízelných a eticky ambivalentních situací, které podstatně naruší integritu jeho identity. Existenciální krizi prožívá i znuděný a životem zklamaný milionář Blum (geniální Bill Murray, jehož minimalistické herecké výrazivo asi nejlépe ilustruje originalitu Andersonovy poetiky a melancholicky působícího humoru), který má pro Maxe slabost. Rushmore je symbolem integrity ideálů a života a obranou minoritního životního stylu i dokladem toho, že smysl mají také ,,jiné" životy, než jen ty většinové... (percepci filmu bohužel velmi předznamenává nešťastně zvolený český distribuční název, který asociuje žánrově limitovanou teenagerskou komedii). Podobné filmy: Horší to už nebude, Život pod vodou, Taková zvláštní rodinka, Jak jsem balil učitelku, Prosíme přetočte, Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech, Dedication (18.07.2008)

Mám filmy Wese Andersona rád, ale tenhle prostě nepovažuji za to nejlepší, co natočil. Jeho poetika už je zde cítit, je to tak příjemně ujeté, ale ta hlavní postava je opravdu otřesná. Můžete ji snadno nesnášet. Navíc ani ten příběh vás tolik neuchvátí jako jiné Andersonovy věci. Herecky dobré, ale asi jsem čekal víc. (31.03.2016)

Témata dospívání, lásky, přátelství a snahy dojít uznání zabalil režisér do velmi příjemného obalu. Vsadil zejména na neokoukaného Schwartzmana (k jeho na první pohled ne zrovna sympatickému hlavnímu hrdinovi si divák nejdřív musí najít cestu) a pak na profláklého mistra výrazů Murraye. No samozřejmě nechybí režisérův specifický styl humoru a svérázné postavičky. Já se bavil a po třetím setkání s Wesem konečně nekončím na průměru, nýbrž na slušných 4*. „Já... nevěděl jsem, že jste byla vdaná.“ – „No, on už je mrtvý. Takže už vlastně nejsem.“ – „Kdy zemřel?“ – „Loni.“ – „Mně umřela matka.“ – „To je mi líto.“ – „Umřela, když mi bylo 7. Takže to vypadá, že oba máme v rodině mrtvé lidi.“ (20.07.2015)

Čekal jsem to víc "divné", ale Anderson se ve svých začátcích držel trošku na uzdě a v tom období překvapivě - aspoň z toho, co jsem zatím viděl - měl nejlepší filmy. Rushmore mě dokázal poměrně slušně pobavit, u nejedné scény jsem se zasmál nahlas a Andersona mám kvůli jeho zvláštnímu (někdy i nepatrnému) absurdnímu humoru "rád", ačkoli v kontextu s jeho novějšími filmy to není zrovna nejvhodnější slovo. Hodně se mi tu líbila i kamera, ale tu má Anderson skvělou vždycky. A soundtrack byl ještě fajn. Bohužel ostatní mi zas tolik nesedlo. Moc to sice nenudí, ale k žádné postavě jsem zde nenašel sympatie, ani zápletka mě bůhvíproč nezaujala a celkový dojem mám hodně mírně nadprůměrný. Ale celkem jsem si to užil a klidně bych se na to podíval znova, své kouzlo to má. Zatím druhý nejlepší film, co jsem od Andersona viděl. Za něco bůhvíjak originálního bych to ale nepovažoval, sice to má svůj styl, ale zas tak jiné mi to nepřišlo. Oliver Tate mi třeba přišel divnější a o dost méně diváčtější. Silné 3* (13.09.2020)

Wes Anderson prostě umí. Těžko hledat mezi současnými tvůrci někoho, kdo dokáže napsat a zrežírovat tak poetické filmy jako Život pod vodou nebo právě "Učitelku". Filmy, které sledujete s přihlouplým úsměvem na tváři a které ve vás zanechají velmi příjemný pocit i dlouhé hodiny po skončení. A k hereckému obsazení taktéž nemám slov - Murray, Williams a především Schwartzman hrají skvěle. Plný počet hvězd snad ani nemá cenu řešit... (18.08.2011)