Bílý bizon

Byl by to vyrovnaný souboj bílého sudokopytníka se splašeným lichokopytníkem, kdyby se do něj nevložil kapitán Aha Bronson, který se kvůli posvátnému zvířeti probouzí upocený ze snů. Chlupatý Moby Dick ho tak dráždí, že to po Moby ponechá v nečinnosti, i když o něj aktivně usiluje zachovalé děvče z Vertiga! Řádění nasrané tatanky možná slibovalo nádech hororu a mystiky, nicméně scény s animatronickým bizonem připomínajícím porouchaný trenažér na rodeo spíš vyvolají jen úsměv a rozpaky. Byla tu i snaha o příběhovou linku, kdy bílý a rudý muž hledají cestu k rasové snášenlivosti přes ukázky vlastní kuráže, ale ani ta nedisponuje nějakým funkčnějším rozměrem. Přes to všechno ale nebudu Lakota a tu třetí hvězdu dám. Kvůli Johnu Barrymu.. (23.05.2022)

Když se Bronsonovi s Thompsonem dařilo, tak to obvykle stálo za to. Sedmdesátá léta jsou toho dobrým příkladem a tenhle Bílý Bizon asi tím největším. Western s prvky londonovské dobrodružné romantiky a makabrózního přírodního horroru, který zde ztělesňuje berserkující bizon, jenž Bronsonově postavě Billa Hickoka (skutečně žijící pistolník) přinaší nelibé noční můry, při nichž se ze spaní chápe svých koltů a zběsile pálí všude kolem (dost překvapivě u toho nikoho nezabije). Westernový vliv se zde neodkazuje ke klasickému americkému stylu, ale překvapivě je zde citit hodně spaghetti westernu (viz. scéna přestřelky v zasněženém údolí s naechovaným řevem zůčastněných). Jakousi epiku filmu pak dodává skvělá kamera Paula Lohmanna, ale především skladatelské angažmá Johna Barryho, který celý kousek posouvá o něco výš. V jádru je to sice jenom béčko, ale s hodně ačkovou fasádou a mimochodem, Bronson tu funguje skvěle. (22.02.2019)

Akčné scény s Bizónom sú určite highlightom tohto snímku. Je ich však málo a dá sa povedať, že pre odchovancov CGI, ktorí čakajú monštrum v celej kráse, budú tieto sekvencie na smiech ( samozrejme, že v tej dobe sa zábery na animatronické modely museli točiť s prihladnutím na ich pomernú nedokonalosť ). Tá vata medzi tým ma veľmi nezaujala a je smola, že sa radšej tvorcovia neodhodlali na viac zábavy s rohatým bielym diablom. (19.09.2017)

"Hezčí než pohled na svini s devíti ceckama, co ?!" ;) To rozhodně ano !! ;) Bílý bizon je totiž natolik bizarní a rozporuplný film, že nejsem vlastně schopen říct, zda se mi líbil nebo ne, on je totiž skoro stejně tak špatný jako zajímavý.. Pokusíme-li se nepřihlížet skutečnosti, že právě Bílý bizon patřil mezi ty zásadní snímky, spolu s paradoxně výbornou Nebeskou branou, které vlastně pohřbily zlatou éru westernu, stále zůstává minimálně snímkem, po němž velký Charles Bronson vlastně už mířil rovnou cestou do filmového pekla, za což mu zřejmě lze jen těžko děkovat.. Nicméně v Bílém bizonovi se střetávají dvě poměrně podstatné de Laurentiisovy snahy, totiž jednak resuscitovat, či spíš udržet ještě chvíli při životě, western, coby uvadající žánr, a pak rovněž svézt se na úspěchu ecohororu s o zhruba dva roky mladšími Čelistmi na čele, když se vlastně tvůrci snaží oba dva plány studia spojit v jeden tím, že jeden žánr druhým ozvláštňují a posouvají mimo letité žánrové konvence, jichž se však naopak alespoň co do typizace charakterů drží zuby nehty.. Upřímně řečeno potíž tkví už v samotném scénáři, který všechny ty nesourodé motivy nedokáže uspokojivě spojit v jeden konzistentní celek, když Richard Sale naznačuje svoji zálibu v absurdních situacích a postavách a talent pro šikovné a vtipné dialogy, leč jinak příliš invence a talentu nepobral.. Je mi ovšem velkou záhadou, jak se k filmu přimotal právě režisér Lee Thompson, jinak docela machr, který dává tomuhle kousku punc hodně velkého braku, byť nesmírně v jistém smyslu zábavného, soudím však i dík tomu zcela zřejmému technickému opisování od Spielberga, že ne zrovna cíleně.. Ať se již budeme bavit o těch nešikovných zadních projekcích, směšném mechanickém bizonovi, zjevně studiových kulisách či tricích obecně.. Bílý bizon je zkrátka ohromný brak, z mého pohledu ovšem nesebeironický a nezáměrný, zároveň však ohromně zábavný, podobně jako naprosto až nonsensově (sebe)parodická scéna, při níž se setkává Bronsonův Hickock se Sampsonovým Divokým koněm.. Sledovat desperáda, jak hovoří s indiánem, když oba používají jakýchsi posunků pseudo znakové řeči a zároveň přitom mluví oba srozumitelně anglicky, mi působilo opravdu nepopsatelnou rozkoš..;) Jsem na vážkách, co se té cílenosti týče, ostatně Díno byl vždycky liška podšitá, a zde mi silně asociuje Flashe Gordona a podobnou situaci kolem něj, nicméně spíš se přikláním k možnosti s dokonalým propadákem, z něhož však čas učinil velikou a místy značně, to si přiznejme, atmosférickou filmovou raritku.. (09.01.2016)

Možná, že z literární předlohy je jasné, co ten bílý bizon vyjadřuje. Film bohužel v tomto selhává. Bát se makety jezdící po kolejích sem a tam opravdu nelze. Na druhou stranu je film silný v klasických motivech. Přestřelka v baru či v kotlině s ozvěnou dává na chvíli zapomenout na trapný pokus metafyzicky pozdvihnout western. Bronson se pro roli hodí, celý Divoký Bill, ale proč si tento snímek vybrala Kim Novák? (12.10.2012)