Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh filmu se odehrává v roce 1925 na rumunsko-bulharské hranici v jižní Dobrudži, kam do odlehlé posádky přijíždí nový velitel se svou manželkou, třemi dětmi a vychovatelkou. Pod vlivem své ženy se zde zdánlivě slabošský kapitán vzepře nadřízeným a odmítne splnit nesmyslný rozkaz, podle nějž má pro výstrahu zastřelit několik nevinných bulharských vesničanů. Děj je rámován hlasem vypravěče, jednoho z kapitánových synů, vzpomínajícího na nezapomenutelné léto. Odvíjí se v pomalém tempu s důrazem na zčásti nostalgickou atmosféru zaniklé doby. (NFA)

(více)

Recenze (7)

NALBERTik 

všechny recenze uživatele

Zajimavy film, sice kratky ale mohl byt este kratsi :D Inac pribjeh o tom jak jeden jediny moment ( tanec s krasnou manzelkou a zarliva rekace ) muze zcela zdevastovat zdanlivje nezdevastovatelny zivot... Herec vypadajici jako Boris Rezner to fsecko zpusobil, parchant :DD A posledni veta filmu husta, z chudaka ditete vyrostl uchylak :D ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

Film natočený podle autobiografické povídky Salát Petra Dimitriua těží především z podmanivé vizuální stránky, úsporného, leč velmi výstižného vyprávění a bezchybného hereckého výkonu Kristin Scott Thomas. Film o jednom zdánlivě neškodném gestu, které změní život téměř všech zúčastněných, je prezentován retrospektivní formou, "postava" vypravěče ale není téměř přítomna. Jeho hlas uvede diváka do děje pouze na začátku a opět se ozve až na konci, kdy smířlivě a s láskou vzpomíná na svou matku a jedno opravdu nezapomenutelné léto... ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Všechny ty hostiny tváří v tvář přes dvůr vyhladovělé a zpustlé ordonanci, případně odsouzencům zalévajícím zahradu mi připomněly Jancsóovy Beznadějné - i v Kusturicových filmech na mě často dýchla odvrácená stránka balkánsko/východního temperamentu (zde velmi vtipná úvodní scéna z bordelu) - totální neúcta k jednotlivci, surovost, asijská krutost a nekřesťanská středověká nelítostnost. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Velké Rumunsko; možná i trocha nostalgie. Každopádně filmový zážitek, jako ostatně všechny filmy Luciana Pintilie. Zde, na pozadí sporu o Dobrudžu, kreslí režisér sytými barvami vztah mezi vojenskými oficíry, ale především vývoj a zlom myšlení hlavní hrdinky (tak, jak se nám projevuje v jejích činech). Přičemž její manžel, který na rozdíl od ní není soukromá osoba, se snaží (a ne vždy úspěsně) zakrýt své emoce vojenskou řízností. ()

Reklama

Reklama