三更 2
美しい夜、残酷な朝
3 몬스터
Three... Extremes
Scénář:
Čchan-uk PakHrají:
Byung-hun Lee, Hye-jeong Kang, Jeong-ah Yeom, Bai Ling, Tony Leung Ka-fai, Won-hee Lim, Kjóko Hasegawa, Miriam Yeung, Jin-woo Park, Mi-mi Lee, Acuró Watabe (více)Obsahy(1)
Tři minihorory z Japonska, Hongkongu a Jižní Koreje se zabývají lidskými slabostmi a úchylkami s hrůzným koncem. První epizoda Krabice (Box) vypráví o oblíbené spisovatelce Kyoko, která kdysi zavinila smrt své setry-dvojčete a teď se s ní setkává v osobě editorky. V epizodě Knedlíčky (Dumplings) se stárnoucí herečka Čching (Qing) rozhodne uchovat si půvaby a s pomocí tajemného kuchaře Meie svému půvabu obětuje vše. Ve třetí části Střih (Cut) se mezi lidmi šíří zlo: úspěšného režiséra unese šílený komparzista a režisér se může vykoupit za prsty své ženy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (71)
Park Chan-wook (Cut) je v každém detailu geniální a jeho schopnost skloubit černočerný humor s temnou atmosférou, přičemž ani na chvíli nezapomene na pečlivou gradaci a vývoj postav, mě prostě nikdy nepřestane udivovat. Takashi Miike (Box) mě potěšil, ale má zvědavost, kam zajímavě rozehraný film dovede, byla bohužel ubita dost hloupou pointou. A film Fruita Chana (Dumplings) je ve své zkrácené verzi možná tak akorát nedotaženou anekdotou, chybí mu nápad, spád a nějaká pěkná a důrazná tečka na závěr, v této podobě jen vyšumí do ztracena. Hodnotit film, kde se jednotlivé segmenty tak moc liší (a kupodivu bych ani jeden z nich neoznačil za "extrémní"), je dost ošemetné, ale nakonec si snad i ty čtyři hvězdičky zaslouží... ale vděčí za to jen a jen Parkovi. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $77,532 ║Tržby Celosvetovo $509,486║ ()
Nic moc. Ani jedna z povídek mě nezaujala na 5*. Parkův Cut byl velmi příjemně promyšlený, hezky natočený, ale k dokonalosti mu chyběl kousek. Ostatní části mě nezaujali a jsou spíše na 2*, hlavně kvůli své nudy. U obou jsem usnul, jedině Cut tohle přetrhl. ()
Three...Extremes je, ako uz samotny nazov napoveda, spojenim troch filmov od troch roznych reziserov na spolocnu temu - co si predstavuju pod pojmom maximalny extrem :-). Vsetky tri pribehy sa zaoberaju temnymi zakutiami ludskej povahy, ukazujuc ako nase obsesie mozu zajst aj za hranice extremu. Hodnotenie 3,5* sa vztahuje k vysledku ako celku, t.j. priemer za vsetkych tri filmy. Ako to uz pri podobnych spolocnych projektoch byva, tato mozaika za sebou radenych pribehov sa vyznacuje roznou urovnou kvality. Mna najviac oslovil korejsky rezisersky zazrak poslednych rokov Chan-wook Park (autor genialneho Oldboy) so svojim 45minutovym projektom Cut. Na priestore jednej miestnosti rozohral hru o tom, co za neprijemnosti sa mozu stat oblubenemu reziserovi :-) . Ako pribeh plynie, tak si postupne uvedomujete, ze okrem bezchybnej a spickovej praci s formalnymi prostriedkami Park do deja votkal aj velmi zaujimavu studiu obsesie, vyplyvajucu nielen z triednych rozdielov jednotlivych socialnych spolocenskych vrstiev. Japonsky brutalista Takashii Miike ma celkovo trocha sklamal, pretoze s cca 40min. filmom Box sa sustredil na prerozpravanie vztahu trojice tanecnikov, pricom hororova atmosfera znacne pokrivkava. No a najmenej "extremnym" bol pre mna 1,5hodinovy film Fruita Chana pod nazvom Dumplings, ktoreho pribeh popisuje viac zabavnym ako hrozostrasnym sposobom vedlajsie ucinky jednej nezvycajnej omladzovacej kury pomocou pojedania ochutenych knedlikov :-) ked uvidite pochopite. Hodnotenie jednotlivych filmov: Cut - *****, Box - ***, Dumplings - *** ()
Tři asijské povídky od třech vynikajících režisérů na společné téma o lidských slabostech. --- CUT (4/5) Chan-wook Park : Povídka odehrávající se v jedné "místnosti". Šílený komparzista unese úspěšného režiséra a jeho ženu klavírní umělkyni. Manžel přivázán v jednom koutu, manželka u piána. Co pět minut únosce usekává jeden prst manželce pokud ... Vzhledem k premise a tomu, že je to od režiséra Oldboye byste čekali pořádně vypjatý děj, plný zvratů a hutné atmosféry, který se ke všemu zdá ne nepodobný začátku thilleru Saw. Celé to však působí jako takové formálně dokonalé vykrádání sebe sama. --- BOX (4/5) Takeshi Miike : Úspěšnou spisovatelku trápí jedna stále se opakující noční můra o tom jak v dětství zabila svou sestru. Dle mého jasně nejlepší kus celého triptychu. Komorní studie vztahu tří lidí, ve které překvapivě není ani stopa po obvyklé Miikeho bizarnosti. To je možná pro někoho chyba, ale mě doposud jeho věci přišli spíše zajímavé, než-li opravdu dobré. Temně modrá zasněžená atmosféra je podmanivá až hrůza. --- Dumplings (2/5) Fruit Chan : Stárnoucí kdysi úspěšná herečka zkouší netradiční metodu omládnutí skrze knedlíčky s podivnou náplní... Tady jsem se, bohužel, celou dobu nudil. Průběh od začátku do konce je naprosto jasný, plyne to tak, že se tam vlastně nic moc neděje. Být to patnáctiminutová povídka, tak proč ne. Ale takhle? Ne, děkuji. Jediný výraznější klad je vynikající Chin Wah v hlavní roli. ()
Další Holy SHIT Povídkový FILM! Ve filmu se neděje prakticky NIC.. Pomalé vyprávění všech tří příběhů, které nedokážou zaujmout ničím.. jak lookem, tak ani krví, brutálností, atmosférou.. prostě NIČÍM!! Úplně zbytečný film bez hlavy a paty bez jakékoliv struktury, scénaře a pravidel Kinematografie !! ()
Niekde pri ŠTYROCH IZBÁCH som si uvedomil, že nemám rád poviedkové filmy. Režisérska, atmosférická a žánrová nesúrodosť týchto pochabých a pochybných dielok ma neláka. Takže Takaši Miike (ICHI THE KILLER, KONKURZ) môže rozprávať extrémne pomalý príbeh o krabici, takže Fruit Chan nám môže napísať recept na múčne taštičky (s prídavkom lepku) a Chan-wook Park (OLD BOY) nám môže ukázať mladšieho brata Annie Wilkesovej. Mne je to jedno. Kto má neustále prelaďovať na iný príbeh, postavy, zápletky a na hlavu postavené pointy, nevraviac o odlišných žánroch? Moje výhrady k tomuto bláznivému projektu sú v zásade v tom, že nemám rád poviedkové filmy a to zo mňa robí v tomto prípade diváka, ktorého názor nie je zaujímavý. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/1093/ ()
Vynikající záležitost od hodně schopných režisérů asijské kinematografie. Hodně dobré na tom byla rozdílná atmosféra a vizuální stránka příběhů. Kde od japonské Miikeho "běžné" atmosféry se snímek přesunul do hongkongské špíny a hnusu a svým extrémním projevem hnusu nám připomněl klasické CAT III exploiery z počátku 90. let. Korejský snímek od Parka pak jasně dominuje ve vybroušeném vizualu a krutém napětí v podobě téměř klasického exploiteru - vyšinutý cizinec týrá manžele v jejich domě ... Jedná se o výborný snímek, jen u Miikeho mě trochu vadilo až úmorné pomalé vyprávění. U klaždého snímku pak ne příliš "úderný" závěr. Film je přístupen svým obsahem i širšímu publiku (i když je to fakt krutá a nechutná sada!!), nemohu prostě nesrovnat s nedávno shlédnutým RAMPO JIGOKU(2005), které je na míle dál v extrémnosti, bizardnosti a dekadentnosti než tento snímek ... tím se stává pro širší nezvyklé publikum hůře uchopitelné, ovšem pro extrémisty mého typu je to ještě mnohonásobnější pecka než tohle. Každopádně i toto je vskutku velmi vydařené!!! ()
Tahle trojice povídek od známých asijských tvůrců vlastně ani není tak extrémní, jak by se podle názvu mohlo zdát. Miikeho Box je rádoby melancholická pocitovka, která sice nezapře jeho nápaditý audiovizuální rukopis, ale příběh plyne až příliš pomalu, navíc do lehce pitomého závěru. Chanův segment Dumplings je vlastně zkrácená verze jeho pozdějšího celovečerního filmu, a jelikož ten jsem viděl první, nemělo mě co překvapit. Pak už jde ale na řadu Park, který se svou povídkou Cut konečně napraví rozpačité dojmy z předešlých kousků. Tady už není nouze o napětí, psychický nátlak na hlavního hrdinu, brutalitu a jedno příjemné překvapení. Navíc je Parkova povídka naprosto fantasticky natočena a vystupuje zde můj oblíbenec Byeong-heon Lee, známý z akčních pochutin "A Bittersweet Life" nebo "I Saw the Devil". ()
Povídka Cut od korejského režiséra Chan-wook Parka je jasně nejlepším článkem tohoto "horrorového" triptychu a jako jediná si zaslouží přídomek extrémní. Cut převyšuje jak hongkongské Dumplings od Fruita Chana, tak i japonský Box známého výstředníka Takashi Miikeho, svým bezchybným audiovizuálním zpracováním, prací s charaktery, gradací a pointou. Park se také vyvaroval strnulosti, což se nedá říci o povídkách Chana a Miikeho. Především Miike mně zklamal. Jeho příběh je moc komorní, rozvleklý, bez jakýchkoliv překvapivých momentů (počítaje v to i pointu). Chan měl v Dumplings slibný rozjezd, ale zůstal na půli cesty, a svůj příběh nedotáhl do přesvědčivého zakončení. O horroru se ve vztahu k náplni všech tří povídek nedá moc mluvit, spíše o černohumornosti a morbidnosti (to nejvíce platí u Parka). Od Three... Extremes jako celku jsem čekal o něco více, avšak nenudil jsem se u něho. 7/10 ()
Toto pásmo tří povídek stojí za vidění jen díky závěrečné povídce "Cut" od Chan-wook Parka, která o třídu převyšuje zbylé dvě a jako jediná si označení "extrém" opravdu zaslouží. Jde o vynikající psychologickou miniaturu na téma "únosce a oběť", odehrávající se téměř celá v jediné místnosti, a obsahující příjemnou dávku černého humoru a dobrou pointu. Zbylé povídky, Box a Dumplings, mnou jen tak prošuměly, aniž by ve mě zanechaly výraznější dojem. Průměr celého pásma je tedy za tři hvězdy. ()
Japonci, Jižní Korejci a Hongkongčané jsou blázni. Víc až se mi to rozleží. ♥ Knedlíky byly pro mě o dost slabší než oba dva zbývající filmy, ale vzhledem k tomu, že byly zařazené na začátku, jsem se stihla během následujícího skvělého Střihu ponořit do psychosvěta a během fenomenální Krabice už úplně zapomenout cestu zpátky. Vzdávám hold režijní suverenitě a osobitosti, kterou bych strašně ráda viděla i v jiných částech světa. ()
Box (*), Dumplings (**), Cut (*****). ()
Park za 5,jako vždycky, Chan a Miike opisovali, stejné chyby, stejné klady, oba za 4:-) ()
Poslední velmi dobrý díl se zápletkou k zamyšlení rozhodně nevyváží předchozí dva, z nichž první se potýká s psychologií viny bohužel nepřesvědčivě a nezáživně, druhý se vyžívá v jakémsi přetavení shockingu do všednosti, ale moc dalšího toho nenabídne. ()
„3 Extremes“ je film skladajúci sa z troch poviedok. Prvý s názvom BEDŇA, rozpráva príbeh dvoch sestier, ktoré spolu od malička účinkujú v kúzelníckej scénke. Samotný majster však má jedno z dievčat radšej. Svoju náklonnosť dáva patrične najavo. Pre odstrkované dievča je získanie pozornosti či prejav nehy svojho učiteľa väčším zadosťučinením, ako by si sám myslel - 40%. Druhý, KNEDLIČKY, vyobrazuje príbeh o mladej kuchárke pracujúcej v domácnosti, ktorá disponuje špeciálnym receptom na malé knedličky obsahujúce tajnú prísadu s omladzujúcimi účinkami. Jej stála zákazníčka je pripravená urobiť čokoľvek, aby získala späť stratenú manželovu pozornosť - 50%. Tretí, STRIH (filmársky), rozpráva príbeh o režisérovi, ktorý momentálne točí nový horor. Po celodennom natáčaní prichádza domov. Čaká ho však nemilé prekvapenie. Životom sklamaný komparzista mu pripraví nejednu „príjemnú“ chvíľku na zamyslenie – 50%. Jediné čo v tomto filme zaujalo, je originalita všetkých troch príbehov. To som, ale očakával, nakoľko „šikmáči“ toto majú v malíčku. Film, ako taký na mňa, ale nijako nezapôsobil. Prvá časť pocit depresie nevyvolala. Druhá ma pobúrila len z časti. Pri tretej som sa síce zamyslel, ale z kečky sa mi neparilo. Film som pozeral na 8 krát, nakoľko mi bolo všetko ostatné prednejšie. Ešte aj milión krát reprízovaný "Alf". Neskutočná nuda - 45%. ()
Prvá poviedka je najfantasmagorickejšia a svojím snovým poňatím ma skora vtiahla do ríše snov. No druhá je už zaujímavejšia – keď niekto žerie mŕtve deti No a při tretej som si dokonca spomenul na Davida Finchera – ani nie na tú atmosféru, ale jeho kamerové hrátky. Tieto poviedky sú naozaj extrémne, no chýba im pointa. ()
Kdepak extrém. A žádný horror. Jediné, v čem se název a přidružené info strefují přesně, je číslovka tři. Ano, povídky jsou opravdu tři, tady žádná mýlka nastat nemůže. Miikeho Krabice je zbytečně rozvleklá a snadno předvídatelná, ale v některých částech překvapí až nebesky křehkou melancholií a zvláštním pocitem znepokojení. Je škoda, že zrovna těchto momentů je v něm spíš méně a převážná většina se nese v líně ospalém tempu. Knedlíčky od Fruit Chan by mohly být dílem nějakého obskurního asijského klonu Tales from the Crypt. Bizarní způsob omlazování za pomoci požírání embryí ("šestiměsíční jsou nejúčinnější!") ještě umocňuje jeho roztomile střelená amorální provozovatelka teta Mei aka Bai Ling, která ráda zpívá hostům k jídlu. Ze všech tří povídek mi tahle přišla nejzábavnější. Závěrečný Parkův Střih je taky celkem vtipný, ale pro mě převážně z důvodu, který autor zajisté nepředpokládal. Frustrovaný neúspěšný mladík, který unese populárního režiséra a jeho ženu, aby trpěli za jeho zpackaný život, mi nemohl nepřipomenout nedávný incident se střílením korejského studenta ve Virgnii. Musím říci, že Korejci umí své komplexy a vztek vůči světu ventilovat skutečně razantními metodami. :) Střih je z povídek nejdynamičtější a nejnásilnější, nechybí dokonce ani jedno taneční číslo. Jen by mě zajímalo, jestli musí mít Park v každém filmu nějaké prohlášení o pomstě, nebo se jednalo o čirou sebeparodii, případně obojí. Nicméně, také obsahuje hluchá místa, zvláště v závěru. A všechny tři filmy mají jedno společné (i proto je mé hodnocení tak nízké) - nedostatečně využitý potenciál slušného základního nápadu a v případě Krabice i autorů - Miike se zde opravdu moc v dobrém světle neukázal. ()
najlepšou poviedkou bola druhá, ktorá mala aj opodstatnenú ideovú zložku (hoci bola miestami nechutná aj na mňa a vlastne celý film mi prišiel nechutne samoúčelný - niečo na spôsob EROSa), tretia mala celkom dobrý úvod aj zvrat a vlastne ma zaujala, bohužiaľ bola pridlhá a potom sa dookola opakovalo jedno a to isté, no a tá prvá poviedka celý čas držala nejaký ten vizuálno-mysteriózny štandard, aby to v závere zvrtla na totálnu blamáž, kedy sa celá kinosála rozjarila spontánnym smiechom. Ak človek chce hodnotiť vizuálnu stránku a mieru brutality a nechutnosti - tak 5 bodov. Bohužiaľ, aj keĎ originálna a necenzúrovaná, mala by mať tá brutalita nejaké opodstatnenie, ktoré bolo možno iba v poviedke druhej. Veľmi sporné dielo a sporne sa mi hodnotí, rozhodne však vrhá úplne svojrázny tieň na ázijskú kinematografiu ()
1. Krabice -- snová poloha mi vůbec nesedla, podivný příběh pak graduje v hloupém finále ( střípky typické japonské duchařiny byly však vynikajicí) - 40% 2. Knedlíčky - wau, vynikající fetální pochutina:) - 80% 3. Střih -- psychologický a jiný masakr..co taky čekat od korejského prznitele duší Parka - 80% ()