Fah talai jone

Stylový pseudowestern, jenž klame překvapeného diváka svým značně výstředním tělem. Režisérův rukopis, použitý v neodolatelném Citizen Dog, je znatelný již tady. Řeč je o výrazném barevném podání, kterou tu už přede mnou zmínila May. Ano, Tears of the Black Tiger nehýří tolik pestrými barvami jako Citizen Dog. Stejně některé scény svou výtvarnou hravostí vzbuzují úžas. Dalo by se říct, že režisér trpí obsesí, co se týče růžové barvy :-) V kontrastu s tímto estetickým prvkem vyniká neobvyklá a místy až absurdní krvavost filmu (však má DVD na obalu číslovku "18"). "Exotický" feeling filmu ještě umocňují šansonové písničky a již řečené herecké přehrávání, přesně v duchu starých kovbojek, plných hrdinských proslovů, čestných chlapů, zavilých padouchů a krásných guvernérských dcerek. Thajská obdoba Limonádového Joa, klasického westernu, kapky Peckinpaha a melodramatu dohromady. Wisit Sasanatieng mě opět velmi mile překvapil. Do jeho nejnovějšího filmu, horroru The Unseeable, vkládám velké naděje. (24.11.2006)

Krasne fungujuca kombinacia sladuckej, naivnej romance a stylizovaneho vizualneho prevedenia, s perfektnymi akcnymi vsuvkami. Nedalo sa to vsak brat prilis vazne a skor ako silny zazitok to bol zaujimavy a zabavny filmovy experiment. Romanca a western sa vsak trochu biju a nie vzdy to funguje tak ako ma. Vsetko sa toci predovsetkym okolo romance a preto podaktore westernove prvky posobia dost samoucelne ba az rusivo (notoricky znama westenova zvucka sa k jemnym tonom hrajucim pocas cely film prilis nehodila, taktiez zabery na cvalajucich kovbojov boli uplne zbytocne). Chcelo by to trosku serioznejsi, alebo aspon prepracovanejsi nosny pribeh. Avsak vysledok je natolko svojsky, ze nejake polemizacie a rozbory su aj takmer zbytocne. (7/10) (03.07.2008)

Uzasne, krasne, vtipne, infantilni a pateticke tak jak to snad Rudovous ma nejradeji. Barvy, barvy a zase barvy+skvela retro hudba (mimo jine, Antonin Dvorak a jeho Novostetska) . Na platne naroubovany divoky zapad mezi thajska ryzova pole s vodnim buvolem na ruzovo-fialovo-smaragdovem pozadi je proste genialni. Doug Badman a Hogo Fogo se nad tvou rozpustilosti a stylem Cerny Tygre, dmou otcovskou pychou. (16.09.2007)

Od Sasanatienga jsem už viděl celkem povedené Citizen Dog, ale Fah talai jone se mi přece jenom líbilo o něco málo víc, byť vtipnější je podle mě Citizen Dog. Každopádně ani tady mě Thajsko - jako skoro ve všech případech - nezklamalo. Všechny ty křiklavé barvy a vůbec celý vizuál dokáží zaujmout a pobavit (sice jsem z toho neměl záchvaty smíchu, ale k pousmání zde je dost scén), stejně jako ten parodický příběh záměrně plný klišé. Místy se to sice táhne, ale jinak tenhle thajský western podle mě dopadl docela dobře. Za mě spokojenost. 4* (02.07.2020)

Ta vizuální stránka filmu byla neskutečně úchvatná. Místy jsem měl vážně pocit, že sleduju něco, co je mnohem starší než těch ušmudlaných 15 let. Díky tomu jsem se i vcelku ponořil do příběhu, který sice měl některé momenty až moc přehnaně šílené, ale v celku mu to vlastně ani tolik nevadilo. Konec mile překvapil. (Režiséra si dávám do kolonky "k sledování") (11.08.2015)