Balada o vojákovi

Tak tento snímek není nadarmo v rudých barvách. Svoji zemi původu zkrátka nezapře. Kloubí v sobě všechny prvky budovatelských velkofilmů Sovětského svazu. Nechybí neohrožený rudý hrdina, který jen tak při rutinní práci zničí svépomoci dva tanky, a tak byl vyslán na dovolenou (protože kapacita armády si to mohla dovolit) s plnou taškou nejrůznějších dobrot (několik konzerv a slaninu asi z poloviny prasete), protože samozřejmě každý divák ví, že všechny historické prameny se shodují na tom, jaký blahobyt tehdy v Sovětském svazu vládl a že byla radost tam sloužit, protože se všichni měli jako prasata v žitě. Nechybí ani dobrosrdeční sovětští generálové a důstojníci se srdcem na tom nejpravějším místě, kteří jsou na světě, aby vykonávali samé dobré skutky pro své okolí. Ženy i muži byli tehdy reklamou na cudnost a splňovali ty nejvyšší možné morální a mravní požadavky a byli vzorem pro všechny rudé soudruhy. Výpovědní hodnota tohoto snímku je tedy rovna průměrné teplotě v běžné sovětské zimě. Film se mi podařilo získat v nejvyšší dostupné kvalitě. Tato kvalita se ovšem rovnala přiblížně Příjezdu vlaku na nádraží v La Ciotat. Člověk to ovšem soudruhům z východu rád odpustí, protože je známo, že většina financí sloužila tehdy k udržení vysokého životního standardu tamějšího obyvatelstva, takže nezbylo už mnoho prostředků pro zkvalitnění kinematografické techniky. Kromě zmíněných nedostatků to ovšem byla docela milá pohádka ve stylu dobového road movie se sympatickými tvářemi, která byla velmi svižná a potěšila i přátelská stopáž, takže nebylo moc situací, kdy by člověk propadal nudě. Opravdu velmi velmi velmi romantická verze tehdejší situace. Z filmu je cítit, že autor by snad i trošku chtěl podat civilnější příběh, což se mu v rámci některých vztahů snad i daří. Zároveň je ovšem cítit i tlak seshora o alespoň částečné "poruštění" snímku, aby na západě všichni viděli, jak úžasné lidi tam mají a že je jejich režim tím nejlepší na světě. Vznikl tedy poměrně zajímavý kočkopes a já přesně nevím, kam posadit hodnocení, proto dám zbabělé velmi slabé 3 kousky. (02.02.2020)

Ohlédneme-li se za ruskou filmovou tvorbou uplynulých let, tak některým námětům z válečných let nelze upřít poetickou atmosféru a obraznou metaforičnost. Jedné věci si na tomto filmu obzvlášť vážím a dovedu dvojnásob ocenit, že je lhostejný k politice. Kromě toho je zde spousta krásných scén natočených s jakousi něhou. Třeba zborcené naděje ženy v černém, marně čekající na syna. Nenaplněná láska Aljoši a Šury v teskné tónině války je svým způsobem milá. Snad jediná výhrada se vztahuje k úvodní scéně, kde Aljoša utíká a přitom likviduje tanky, která opravdu působí hloupě. Přesto mě film nezklamal a zaslouží si plnou chválu. K čemuž už zbývá jen dodat jen to, že kdo se nezalekne starého ruského filmu, bude určitě spokojen. (24.12.2016)

Velmi příjemně civilní film s docela zvláštním vyvrcholením. Úvodní "akční" scéna je sice úsměvná, není však patetická ani heroická, a zbytek příběhu tvoří jen sledování dvou milých mladých lidí, kteří se na malou chvíli setkají v zázemí. Asi nejsilnější scéna je ovšem ještě předtím, kdy se Aljoša setká s jiným vojákem chodícím o holích, kdy teprve po jeho setkání s manželkou se díky fantasticky sugestivnímu záběru dozvíme, že mu chybí jedna noha... (14.08.2006)

Aljoša je voják na cestě na dovolenou a během cesty se setkává s různými typy lidí a roličnými životními situacemi. Film není klasickým válečným eposem plným velkolepých bitevních scén, ani tolik o Aljošovi, ale spíše komplexem lidských osudů ovlivněných probíhající válkou dohromady propojených ústřední postavou mladého válečného hrdiny. Zobrazením utrpení lidí v zázemí získává protiválečný nádech, který ale nikdy nepřekračuje v kritiku Rudé armády, velící důstojníci jsou ukázáni v dobrotivém světle (získání dovolené, povolení cesty ve vlaku) a jediný kdo se nezachovává jako čestný voják je po zásluze potrestán. Postavy jsou i psychologicky dobře propracované a viz jednonohý voják odmítající jet domů z obav před manželčinou reakcí. Dějová linka na kterou se všechny osudy nabalují je přímočará, má jasný cíl a je poháněna Aljošovými vlastnostmi, jež z něho dělaly ideál pravého hrdiny - láskou k matce a láskou k vlasti. (12.06.2008)

Dobrých balad o vojácích je málo. Jinak je balad o vojácích hodně. Zpravidla je hrdina nápadně kladný a někdo mu ale nepřeje, takže končí tragicky. Zde voják dostane vyznamenání, to nechce, raději chce na pár dnů domů. Za maminkou, které teče voda do chalupy skrz špatnou střechu. Nadřízený se diví, že vyznamenání nechce, a dává přednost prkotinám, ale dobře tedy. jenomže co pak následuje, to je katastrofa pro velkou ideologii. Voják se cestou domů zamiluje, a nechce se mu zpátky na vojnu. Střechu opraví, mamince pomůže, ale skrz odměnu je z něho náhle jiný člověk, protože pokud by ho nadřízený nepustil domů, tak by se cestou nezamiloval a to má pak následky pro celou společnost, která přišla o vojáka. Pokud by takových případů bylo v Sovětské armádě 20%, tak by nikdy nemohla porazit žádnou armádu. Že film dostal nominaci na Oscara bylo politické rozhodnutí, Američanům se líbilo, kdyby bylo v SSSR víc takových vojáků... (24.09.2010)