Hrdý Budžes

Když jsem hru viděla poprvé, nelíbila se mi vůbec. Štvalo mě, že jsem v té době žila,  a tak můžu říct, že takhle to prostě všechno nevypadalo. Něco je trefné, něco silně přehnané, něco překroucené. Občas mám pocit, že jsem v té době byla někde zalezlá ve sklepě nebo mám snad zatemněný mozek. Podotýkám, že v KSČ jsem nebyla a nebudu, ale znám dost lidí slušných, kteří v té straně byli a nikomu neublížili, ani mi nepřipadali směšní. Pár pitomců jsem taky znala osobně, to je fakt. Ale zas tak moc jich nebylo. Bára Hrzánová je ovšem výborná herečka. (10.07.2021)

Nemůžu srovnávat jaké to bylo v televizi, protože jsem to v TV neviděl, ale v divadle to nemělo jedinou chybu. Na 100% můžu odpřísáhnout, že se smálo celé hlediště. Scénář je sám o sobě velmi zábavný, ale když si ho do pusy vezme Bára Hrzánová, to se až člověk diví co se dá s těma slovíčkama vyvádět. Přišlo mi, že jsme se asi 3/4 hry smáli. No prostě to se musí zažít. Při takovéto smršti humoru nezbyde ani chvilka času na nějaké starosti a neduhy. A jestli je pravda, že smích léčí, tak tuto hru plnou skvělých hlášek a zábavy, vřele doporučuji všem nemocným a těm ostatním taky. (12.09.2008)

Nejen české umění má velkou tradici v zpodobování skutečnosti jakoby dětskýma očima. Zdánlivě naivní a nezralý pohled svou bezprostředností a smyslem pro absurdní detail dokáže odhalit prvky a souvislosti, které dospělým - často i vzdělaným, poučeným, a přímo odbornicky dospělým - zrakům unikají. Nicotnost tvrdé normalizace sedmdesátých let, zoufalý pokus nomenklatur zastavit čas a vývoj, až programové znicotovování jakýchkoliv hodnot a kterékoliv kvality očima osmi- devítileté holčičky nabývá ve zvlášť silných momentech tohoto zvláštního případu divadla jednoho herce až pitoreskního rázu. Dousková s neuvěřitelnou minuciézností (tvořivě domýšlenou Hrzánovou - určitě to není "tajem") - kreslí přesvědčivou podobu krajského (okresního?) močálu výstižně nazývaného Nížínem a postihuje také řádění nižšího stupně normalizace (v tomto ohledu jakoby to byl pandán normalizačního seriálu OKRES NA SEVERU se známou Pláteníkovou úvahou o tom, že vedoucí tajemník okresního kremlu je něco jako osvícenecký absolutistický panovník). Trousit další chvalozpěvy na Thálií poprávu ověnčený výkon Hrzánové nemá smysl; spíše si pozornost zaslouží celý režijní koncept této dramatizace, zvolený způsob jeho invenčního pojednání a koncentrace až desítek odlišných prostředí i rolí na ploše neuvěřitelně malé a v neposlední řadě i zralý profesionální výkon obou spoluherců. To všechno potvrzuje starou polistopadovou pravdu, že doba, kdy kvalita se soustřeďovala především v Praze a do Prahy (něco málo zbylo i na Brno a Ostravu a opravdu spíše omylem "trošíčku trochu" na Plzeň), nenávratně minula. A že mnoho skutečné kvality se dnes najde i na regionálních, zdánlivě zcela neatraktivních scénách. Třeba v kdysi hornické a uranové a ještě předtím i zlaté a stříbrné Příbrami. (09.10.2008)

Skvela Hrzanova (hlavne jako mutujici spoluzak), lec spousta narazek mi nic nerikala, protoze jsem je nezazila, a dva doprovodni herci mi moc nesedli. Ale zaslouzi si to 4 hvezdy uz za basnicky na zachode: "Na kostele zvoni zvon, seru, seres, sere on. Na mou veru, jak tak seru, tak mi prislo na mysl, jak sral knize Premysl. A pod tim: Horsi nezli Rusak, je ten curak Husak. A jeste pod tim: Delej mi to zezadu!" (27.01.2011)

Nemůžu jinak, musím do plných. Díky za Českou televizi, která hru odvysílala, nejsem z Prahy a divadla máme úžasná v Brně, ale stejně je mi líto, že řada úžasných věcí mi prostě unikne - a tohle byla paráda (aha, takže Příbram, ale to nevadí, i tak). Hrzánová famózní, nedovedu si na jejím místě už představit nikoho jiného. Smála jsem se, jako dlouho ne, vzpomínala a představovala si, jaké to bylo (jiskrou jsem byla jen rok, nebo tak nějak, na pionýra už naštěstí nedošlo a naši k tomu měli podobný postoj, jako rodiče Helenky)...a naučila se nové slovo - TAJEM. Paráda, co víc k tomu dodat. (02.02.2011)