Román pro ženy

Když Radyo píše o Sexu Ve Městě, má absolutní pravdu. Vypravěčský způsob, stylovost, jakési zkreslení obrazu životní úrovně, "ženský pohled", to všechno tady najdete. Během prvních dvaceti minut jsem byl za to, aby se mezi žánry přihodila SCI-FI, neboť zde pracujeme s muži a ženami, kteří nemají s realitou mnoho společného (aspoň doufám). Navíc jsem se zasmál dvakrát - poprvé americké hymně na balkóně starého bohnického činžáku a podruhé zvučnému "Ahój." v kabině výtahu. Naštěstí od téhle chvíle - vstupu Marka Vašuta na scénu - se vše v dobré obrátí. Dojde k skvělé masáži humornými scénami, scénami hlubšími (u kterých si bude každé pohlaví myslet to svoje), neváhal bych říct "jako ze života" a bohužel také scénami trapnými - v podstatě každý prostřih na dementní trio kadeřnic, které nemají na práci nic lepšího než přehrávat a pitvořit se, k čemuž nádavkem dostaneme tragédku Laďku Něrgešovou, které bych tu neschopnost ale klidně věřil;) Román Pro Ženy je místy popkulturně povrchní až to bolí - nejvíc ve chvíli pro postavu Miroslava Donutila nejtěžší. Na druhou stranu má u mě plus za výsměch ženským časákům v podobě Vyrovnané Ženy a za scény, u kterých jsem měl sto chutí říct "děláš si to sama, krávo" a to krapet přeslazené cosi na závěr, co přišlo po nich a co se mi paradoxně líbilo i přes ten vysoký obsah sacharidů. Přes několik mnou nepochopených režijních záměrů (typu detailní záběr na zdrcenou slzící kadeřnici) s rozporuplnými pocity končím tenhle komentář s myšlenkou plnou naděje, že mladé rebelky nebudou mít nové oblíbené slovo, znějící "sofistikovaný". 60% (08.06.2006)

Televize Nova se rozhodla pevně zarýt své produkční drápy do českého filmu. Nejjednodušší cesta vedla přes nejúspěšnějšího současného spisovatele Michala Viewegha, který podle vlastní knihy napsal scénář. Ať je Viewegh spisovatel jakýkoliv (nic jsem od něj nečetl a ani se k tomuto kroku v brzké době nechystám) jako scénárista nestojí za nic. Jak je vůbec možné, aby někdo dal dohromady vcelku stravitelný děj, který však posunuje dopředu pomocí těch nejpřipitomělejších dialogů, které jako by vypadly z telenovely, kterých do nás Nova láduje desítky ročně? Jistě, pokud už samotný název odkazuje k příslušné čtenářské (resp. divácké) kategorii, tak v tom případě pardon. Jenomže Román pro ženy nehodnotím jenom z pohledu chlapa, ale i z pohledu nezaujatého diváka, který se ke sledování filmu dostal čistou náhodou. Proč své postavy Viewegh pojmenoval „typickými českými“ jmény jako Laura, Oliver, Jeff a Ricky? A proč pak tyto kosmopolitně zaměřené jedince posílá do zaprášeného českého činžáku a nechává je lyžovat ve Slovenských Tatrách? Je mnohem více možností (a navíc méně násilných) jak obejít český nacionalismus, kterému se asi Viewegh za každou cenu snaží vyhnout. O režijních kvalitách Filipa Renče jsem nepochyboval až do teď. Renč dokáže s naprostou samozřejmostí servírovat vtipné scény, kterým jsem se zasmál i já (myslím jako chlap) a které mě víceméně přinutili spolknout hořkou slinu a nadávku (myslím tím jako divák). Scéna ve které Ingrid získala svou averzi k chlapům mě dostala do kolen, „všechny chlapy by měly vykastrovat“ a zaujaté naslouchání kadeřnic Lauřinu vyprávění mi zase naopak zamíchalo žlučí. Ale Román pro ženy má něco, co jsem dlouho nikde neviděl, Zuzanu Kanócz. Nazývat ji novou Julií Roberts není zrovna nejvhodnější, protože Kanócz je čistě svá a hraje skvěle. Což se nedá říct o Marku Vašutovi, který svůj comeback dosti odfláknul a když říká „okamžitě mi ukaž občanku“ měl jsem pocit, že jsem v americkém sitcomu. Ne, Román pro ženy je setsakramentsky nevyrovnaný film, ve kterém je každé světlé místo přebito třemi tmavými a z něhož jsem na konci měl pocit absolutní trapnosti. Té trapnosti, která mě přepadla i po shlédnutí Kameňáku . Jestli to takhle bude dál pokračovat, brzy udělám nad českým filmem kříž a zašeptám: „Odpočívej v pokoji“. (08.07.2005)

3,5 *, protože jsem se, když o tom filmu teď lehce přemýšlím, ani chvíli nenudila, Simona Stašová byla skvělá, zbytek průměrný, ale zábavný, na nic si nehraje, prostě se jen snaží pobavit a to se mu vcelku daří. Ano, kopíruje to spoustu schémat, je to plné klišé, příběh taky za moc nestojí a je neuvěřitelně předvídatelný, postavy jsou jako vystřihnuté z bestiáře romantických komedií, ale jednoduchá neurážející zábava taky občas není na škodu. (08.08.2006)

Ovdovělá Jana marně hledá svého vysněného cizince a upřímně nesnáší typické Čechy. Když se její dcera Laura zamiluje do Olivera, netuší, že je to ten buran, se kterým se před dvaceti lety rozešla. V tomto filmu je snad úplně všechno špatně. Nepříliš přesvědčivě jsou zahrané i některé hlavní postavy a film mě neoslovil. Celkově slabomyslná slátanina a neodvažuji se tvrdit, pro koho je určena. Mně tedy určitě ne. Pokud tedy takhle vyznívá knižní předloha Michala Viewegha, kterou jsem nečetl, je třeba na místě zvážit změnu autorovy profese. 20% (10.10.2010)

Člověk aby se dneska radoval už z takového mála, jako jsou kvalitní herecké výkony a dovedný řemeslný přebal Filipa Renče. Ono toho totiž na Románu pro ženy o mnoho víc není... Vieweghův scénář je hodně plytká záležitost, která střídá vydařené momenty záměrné plytkosti s plytkostí zjevně nezáměrnou, která naprosto vraždí jakékoli emoce i smysl snímku a činí z něj dosti lacinou podívanou s rádoby-vychytralými hláškami. Ale to je prostě Viewegh s jeho stylem, laciný jako pětník a lepkavý jako lízátko z pouti. Proto tak táhne. Víceméně jsem tedy radoval ze jmen jako Vašut, Zázvorková či Donutil, oceňoval ženské vnady Zuzany Kanóczové a pár dobře trefených situací ze života. Na závěr patří jméno Filip Renč jakožto dobrý příklad režiséra, který ví, jak udělat atraktivní podívanou. Slabé tři, ale ono u těch nových českých komedií opravdu aby člověk pohledal... (09.07.2006)