Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště

Vlastně nechápu, jak z dílny totožných tvůrců mohou vzejít tak rozdílné a ve své podstatě protipólné projekty jako Nuda v Brně a tahle vskutku svérázná komedie. Na jedné straně geniální černobílý filmový debut (byť jinak již v té době velmi zkušeného a protřelého autora a divadelního režiséra) pana Morávka spojující to nejlepší z nové vlny československého filmu nejenom šedesátých let s osobitým tvůrčím přístupem a zajímavou filmovou estetikou a na straně druhé sterilní (a poněkud ulítlou) komedii cílenou snad na teenagery s intelektuálními sklony či na mentálně vyspělejší členy fanklubu Hanky Zagorové... Zachraňují to sice herecké výkony (Budař i Krajčo dokazují, že jsou skutečně skvělí herci, ale místy nemají co hrát...) a občasná světlá místa ve scénáři, ale jinak jde o hodně průměrný snímek. A srovnání s debutem? Jestliže tedy v Brně panující nuda baví a dokonce přivádí k nadšení, v Praze vládnoucí veselí a ostrovtip neskonale nudí... (28.05.2007)

Budaře mám rád, je to univerzál na vše a Krajča coby frontmana Kryštofa také. Prvních dvacet minut této komedie je celkem slušných, bohužel pak už tomu trochu dochází dech, jako by si tvůrci nevěděli rady co dál... Zatímco Nuda v Brně byla skvělou záležitostí se silným příběhem svázaným řadou jednotlivých osudů, zde se příběh točí jen kolem Hrubeše a Mareše... nějak mi tam chybělo něco víc. Možná by snímku prospěla kratší stopáž, takhle to už ke konci lehce nudilo, i když se člověk občas musel usmát... * * * (27.03.2012)

Nemám pocit, že by měl být Hrubeš a Mareš komedií, která by chtěla diváky především bavit. Vnímám ho jako hořký pohled na život dvou ztracenců, kteří se k sobě můžou chovat jakkoli, ale prostě k sobě patří a ví to. Humorné je to spíše mrazivě, podobně jako Match Point to diváci vnímají jinak čistě proto, že si do toho vkládají svá určitá očekávání a ta se postupem času lámou. Výborní Budař a Krajčo (který je totálně k nepoznání). Jen tak si to zase nepustím, ale s chutí se na to za pár let podívám znovu, protože podobných odvážnějších kousků má naše kultura v posledních letech zoufale málo... (06.12.2006)

Tak tady jsou 2 možnosti: tedy, za prvé, buď jsem vůbec nepochopila, co tím chtěl režisér říci nebo, za druhé, možná ani režisér nic říci nechtěl. Po odchodu z kina jsem byla mírně řečeno na rozpacích. Revizor parchant versus retardovaný do něj zamilovaný obdivovatel Hanky Zagorové, kteří se neumí nazvat jinak než kokotem a kreténem....Ne, díky, tohle už víckrát nemusím. (26.10.2005)

Buď ho milujete, nebo nenávidíte. Některé pěkné scény a hlášky, žádná revoluce se nekoná, ale podle mého ani propad. Pokud se naladíte, jak tu bylo Altamirem řečeno, na notu ve které se film nese, bude to pro vás dobrá podívaná. Pokud vás film , jako Hanka Zagorová Mareše, neosloví, či se na notu nenaladíte, film po jeho skončení, tedy pokud si vás jako poslední záchranu nezíská konec, jej zatratíte. Mé oblíbené scény (mimo jiné): (Hrubeš a Mareš u jídla, hraje Marešova oblíbená Hana zagorová z gramofonu): "Ty, Pepo, musí to tak řvát? Mě do ucha?" (Mareš jde vypnout gramofon, chvíle ticha) "Proč to posloucháš?" "Co proč?" "No ty nesmysly proč posloucháš?" "Protože mě to..." "Co tě to?" "...oslovuje." "Tebe to oslovuje?" "Hm." "Tak to potom jseš kokot."___________________ (Olinka s kočárkem v metru a Hrubeš revizor): "Občanku." "Já vám nic nedám, já jízdenku mám." "No to máte, ale bohužel neoznačenou. Občanku." "Ale já jsem z Brna." "To už mě vůbec nezajímá, já jsem zase z Prahy. Občanku." (06.07.2006)