Režie:
Vladimír MorávekKamera:
Diviš MarekHudba:
Jan BudařHrají:
Jan Budař, Richard Krajčo, Miroslav Donutil, Iva Janžurová, Magdaléna Borová, Robert Roth, Stella Zázvorková, Radovan Lukavský, Pavla Tomicová (více)Obsahy(1)
Do Prahy přijíždí slovenský režisér Karpatti (Robert Roth), aby se tam proslavil. Má s sebou všechny věci, v Bratislavě se už nemůže ani ukázat. Mezi tím na střeše pankráckého činžáku Hrubeš (Jan Budař) s Marešem (Richard Krajčo) plivou ze sedmnáctého patra, plánují být významnými filmovými pracovníky a touží po lásce. Pak Marešovi umře babička, Hrubeše vyžene tatínek (Miroslav Donutil) z domu a jedenáct smrtelně nemocných pacientů nezemře. Václav Hrubeš se setká s prezidentem Klausem a Josef Mareš si najde děvče, ale za peníze. Na závěr vypne v celé Praze 4 na deset minut proud a Viliam Karpatti dostane cenu na jihlavském festivalu. Celých posledních deset minut filmu prší, letadla se vznášejí nad Prahou jak fantomy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (217)
Není mně tak úplně jasné, co chtěl Vladimír Morávek natočit. Komedie je to jen v první polovině a o drama se to ve druhé polovině jen tak mírně otře, a to když jeden z představitelů nečekaně zemře. Dramaturgická nevyrovnanost s filmem hází na všechny strany. Jedno téma se otevře a vzápětí se načne druhé, ale bez toho, aby se to první nějak uzavřelo. Snaha do filmu nacpat budhismus, milostný vztah s prostitutkou, nekritický obdiv k vyhaslé popové zpěvačce nebo despotický otec jako hlava rodiny se dost odráží na plynulém toku filmu. V první polovině jsou nerozlučná dvojka Hrubeš a Mareš prezentováni tak, že první jmenovaný z dvojice je asertivní, ten druhý spíše submisivní. Nezdálo se mně však, že by právě asertivní Hrubeš nějak submisivního Mareše uznával, protože většinu filmu ho vulgárně urážel nebo zesměšňoval a často dával najevo, že mu ve společné domácnosti není Marešovo chování právě vhod. Až teprve poté, co se Hrubeš stane obětí podvodu, přehodnotí svůj dosavadní postoj ke svému kamarádovi, ale na to už je pozdě, protože ten spáchá sebevraždu. V první polovině bych vypíchl scénku objednání prostitutky nebo nakupování v supermarketu. Ve druhé polovině gagy vymizí úplně a postupný přechod do vážné polohy sice není úplně nejhorší, ale klidně bych se obešel bez těch českých celebrit na závěrečném pohřbu. Scéna Hrubešova návratu domů z letiště je brilantně natočena. Film však jako celek úplně dokonalý není, ale Budař s Krajčem jsou dvojka, která se v českém filmu jen tak nevidí. Jsou naprostým protipólem kamarádů do deště. 50% ()
Strašidelně imbecilní film, jehož atributy často stojí na kolovrátkovité snaze agresivně zesměšňovat všechny postavy na plátně (které jsou na odstřel už od pohledu). Možná právě proto ale všechno celkem funguje - částečně taky díky geniálnímu obsazení, jelikož Budař s Krajčem si svoje role absolutních ichtylů beze zbytku užívají. Stopáž bych každopádně vzal útokem, protože mít to devadesát minut, se čtvrtou hvězdou neváhám. ()
***1/2 - Komediální drama s velmi dobrými hereckými výkony, několika vtipnými scénkami, zábavnými dialogy a mírně přešvyhlou stopáží. Kdyby tvůrci ubrali na 90 minut, mohlo to být za ****, takhle film ztrácí především v třetí čtvrtině tempo a začíná trochu nudit. Každopádně trochu nevyvážená směska žánrů i stylů - jako divák nemohu jednoznačně doporučit, ale ani zatratit... ()
Tohle je strašně divnej film. Žádná postava tu není normální, všechny jsou něčím divné, hraje tu hudba buď Hany Zagorové nebo nějaká, co by se spíš hodila do mysteriózního filmu (a nejlíp tu hraje obojí dohromady a to je pak už totálně divný) a celkově to má takovou nevysvětlitelně divnou atmosféru, že si ani nejsem moc jistý, o co teda mělo jít. Zpočátku je to takový komediální sled scének ze životů Hrubeše a Mareše, který je ale propojen nějakým dějem a do toho všeho je tady režisér Karpatti, který chce v Česku natočit film. Některé scénky mě jakýmsi zvláštním zvráceným způsobem bavily, jiné mě naopak nebavily vůbec a akorát jsem se u nich dost nudil. Měl jsem to tak 50 na 50. Ke konci to ale celé strašně zvážní a všechno vyústí v tragédii, kterou jsem od toho fakt nečekal, nicméně bůhvíproč funguje, zapadá do toho a je i silná. Měl jsem celou dobu pocit, že se to svým postavám vysmívá - ale i s nějakým soucitem. Není to chladné pohrdání vším živým jako u Formana (protože i tomu se tenhle film vysmívá), spíš je to takové... divně lidské. Fakt nevím jak jinak to nazvat. Navíc postava režiséra Karpattiho podle mě parodovala Klusáka a parodovala ho skvěle, včetně toho jeho závěrečného vyvrcholení. Jak už jsem psal, z nějakého mě neznámého důvodu se mi to líbilo a rozhodně mě to i zaujalo, protože to celé má takovou divnou atmosféru, takže já jsem s tímhle filmem do určité míry spokojený. Akorát bych ho teda asi nikomu nedoporučil, protože to je tak strašně specifické, že se a divím, že to tady nemá o 20% míň. Být to kratší tak o půl hodiny, vystříhat z toho ty nefunkční nudné scény a možná bych pak dal i vyšší hodnocení. Silné 3* ()
Galerie (7)
Zajímavosti (5)
- Stella Zázvorková, která ve filmu hrála Babičku Miriam, zemřela týden po natočení svých scén. (tsatsiki)
- Jednou z důležitých postav filmu je zpěvačka - a vystudovaná herečka - Hana Zagorová, která si sebe samu i zahrála. Richard Krajčo (Mareš) k ní řekl: "Když jsem byl malý, můj první šlágr byly Holky z naší školky. Kotvalda s Hložkem jsem měl nalepené ve svém kufříku s hračkama a přes ně jsem se dostal k Hance Zagorové, do které jsem se pochopitelně okamžitě zamiloval. To nešlo jinak. Pak nastalo období hudebního hledání, kdy jsem byl pankáčem a totálně ji zavrhl. Navíc musím říct, že po revoluci mě překvapilo, jak republika neustále tíhne k minulosti včetně té hudební, což je pro mě dost nepochopitelné. Na druhou stranu se ale musím přiznat, že když jsme si na place pouštěli její songy, tak jsem byl dojatý. Písničky jako Nešlap, nelámej nebo Hrníčky jsou fakt dobrý. Hanka Zagorová má obrovskou výhodu právě v tom herectví, ona ty písničky skvěle zahraje a prožije. (...) Já jí to, co zpívá, od začátku do konce věřím. Ona tam pláče, směje se a na mě to funguje. Spousta lidí si navíc nevšímá, že si řadu textů napsala sama, čímž v mých očích stoupá na ceně. Vidím, že sama tvoří, že do písniček vkládá svoje pocity." (NIRO)
- Po 28 letech se ve filmu objevil dříve dětský herec Petr Starý známý z filmu Páni kluci (1975). (M.B)
Nemůžu si pomoct, ale i když se pokusil Vladimír Morávek parodovat kde co, nějak mu to nevyšlo. Film je hrozně roztříštěný, nesourodý, vtipy někdy rozbředlé. Celé zabaleno v intelektuálním humoru, který ne každého diváka může oslovit. ----- Recenze pro Filmpub: „Smutečního obřadu se zúčastní prezident Klaus, Václav Havel, Karel Gott a další významní herci.“ Tato citace ze začátku filmu je podle mne hlavním klíčem k intelektuální komedii, kterou plně pochopit možná mají problém i tvůrci sami. Celkově se dá říci, že současná mediální scéna, počínajíc bulvárním tiskem, přes totalitní hvězdy i dnes vydávající svou hudbu, po reality show a v podstatě i politiku, je hlavním tématem filmu. Ostatně, pokud si toho všimnete, a myslím, že nejspíše šlo o režisérův nápad, Jan Budař hraje naprosto přesně jako by byl Petr Čtvrtníček, zatímco Richard Krajčo jako kdyby parodoval herecký projev Pavla Lišky – ostatně ve scéně, kdy teče krev z nosu, poznáme scénu z Návratu idiota. A když jsme u těch parafrází, najdeme zde parafráze i na mnohé další filmy – Malého Buddhu, Český sen (dokument o neexistujícím supermarketu a lidských reakcích) nebo Pelíšky (panovačný otec a zakřiknutá matka, letadla nevyjímaje) či Příběhy obyčejného šílenství (nejen odkaz na leteckého dispečera). O čem tedy film vypráví? O dvou s prominutím pitomcích, pardon kokotech, kteří přežívají, jak to jde. Jeden pracuje jako revizor, druhý zdědil po babičce byt a nějaké peníze na knížce, oba mají svým způsobem sexuální problémy (návaznost na Nudu v Brně?), navzájem se zrovna nemusejí, ale přesto stále drží při sobě, zvláště když jde do tuhého – jak dokazuje scéna v hypermarketu. Pak se ale do Čech dostane slovenský režisér fiktivního dokumentu o neexistujícím supermarketu v Bratislavě, a aby se prosadil, vymyslí reality show – čtyři tibetští mniši navštíví Mareše a sdělí mu, že je vtělením jejich lámy, přičemž jeho reakci natáčejí na video. Náhle se objeví fotograf bulvárních novin. Jejich hádku v supermarketu také natáčí všetečný muž s digitální kamerou. A mezitím podivný muž stojí s karabáčem nad oba autory, kteří se krčí na modrým světlem osvíceném záchodku... Ačkoliv příběh plyne velmi zvolna, někdy skoro vůbec, přesto jej minimálně v první polovině zachraňují herci, kamera, ostatně i režie. Postupně však – přistoupíme-li na pravidla tohoto filmu – dochází k otupění. Vtípky jsou stále stejné a negradované, někdy jen odezní a nechají za sebou prázdno, jindy něco nakousnou a nedořeknou, opakování hlášky s kokotem je potřetí už zbytečné. Výše jsem zmínil film Příběhy obyčejného šílenství. I Hrubeš a Mareš se vyznačují dnes snad standardním prvkem – postavy příběhu nejsou normální. Ani jedna. Každý trpí nějakou obsesí, posedlostí, inteligenčním nedostatkem apod. U postavy matky (v podání Ivy Janžurové) se rovnou dozvíme, že se vrátila z blázince. Příběhem nás totiž provází podmanivý hlas Radovana Lukavského, který možná ani netuší, k jakému vtípku byl zneužit, vysvětlující povahy a podstaty jednotlivých postav. Z hereckých výkonů bych za záporné viděl kupodivu právě ty, jež předvádějí ostřílení herci. Což o to, u Stelly Zázvorkové je znát její stáří a únava životem, když to řeknu takto, ale Miroslav Donutil hraje pořád nastejno, naopak zakřiknutou matku představující Iva Janžurová vlastně nemá nic moc co hrát. Dojem proto z filmu může být poněkud rozpačitý. Fanoušci Nudy v Brně v něm nenajdou to, co Nudu ozvláštňovalo, přátelé skutečných Kamarádů do deště Vaculíka s Tofim (i na ně je ve filmu pamatováno) nenajdou v tomto snímku už vůbec nic, ale na druhou stranu se v jistých kruzích může stát Mareš a Hrubeš kultovním titulem. () (méně) (více)