Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Do Prahy přijíždí slovenský režisér Karpatti (Robert Roth), aby se tam proslavil. Má s sebou všechny věci, v Bratislavě se už nemůže ani ukázat. Mezi tím na střeše pankráckého činžáku Hrubeš (Jan Budař) s Marešem (Richard Krajčo) plivou ze sedmnáctého patra, plánují být významnými filmovými pracovníky a touží po lásce. Pak Marešovi umře babička, Hrubeše vyžene tatínek (Miroslav Donutil) z domu a jedenáct smrtelně nemocných pacientů nezemře. Václav Hrubeš se setká s prezidentem Klausem a Josef Mareš si najde děvče, ale za peníze. Na závěr vypne v celé Praze 4 na deset minut proud a Viliam Karpatti dostane cenu na jihlavském festivalu. Celých posledních deset minut filmu prší, letadla se vznášejí nad Prahou jak fantomy. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (217)

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Hodnotit tenhle film je docela těžké. Pokud přistoupíte na specifický humor, smějete se po celou dobu, což je u komedie skvělé. Na druhou stranu ale chcete také vnímat děj, který je ovšem kapku překombinovaný. Morávek si vzal trošku větší sousto, než se mu podařilo sníst. Dokázal natočit skvělou karikaturu některých úkazů v současné české společnosti, ale nedokázal udržet tempo a dějovou strukturu. Film od skvělého začátku pomalounku stagnuje a konec už není tak povedený. Začíná opakovat vlastní vtipy a jak se říká, opakovaný vtip přestává být vtipem. Snímek se také neubránil poměrně rozšířenému nešvaru české kinematografie posledních let - "hláškování"... Ale měli bychom autory taky trochu chválit. Zcela netradičním způsobem opsal a zkarikoval vlastnosti, ke kterým mají Češi sklony, a fenomény, které hýbou Českem těchto dnů - zvrácený obdiv k normalizačnímu popu (Hanka Zagorová), arogance (revizor Hrubeš), snaha všechno nějak zahrát do autu (nákup v supermarketu), pozérství (Hrubešův zájem o buddhismus), hloupý symbolismus (Hrubešova kubánská vlajka a portréty Che Guevary), konzumní šílenství (možnost vyhrát zájez do Bulharska), pitomé reality show...atd...atd... Sousto je to veliké. Morávek si s tím už sice nějak poradil - poměrně slušně, ale plynulosti a lehkosti Nudy v Brně už nedosáhl. *** ()

CheGuevara odpad!

všechny recenze uživatele

Bum! Morávek spadl z mého tvůrčího Olympu na tvrdou zem a celý ten pád nebyl ani vůbec pěkný. Hruběš a Mareš jest zářným exponátem do muzea "nezvládnutých ambicí". Po fantastické Nudě si tvůrčí skupina kolem Morávka (svůj štáb příliš očividně nemění) ukousla projekt, na který jednoduše neměla. Zatímco v jeho debutu byl skoro každý prvek ošpendlen originálním a až hračičkovským nápadem, tak zde se gejzír invence očividně zasekl anebo jednoduše začal recyklovat, to s čím přišli před několika lety. Scénáristická křeč přimontovaná k póze z laciného sekáče jednoduše nemohla fungovat. Mnohem raději uvítám film, co se drží při zemi a nebojí se to přiznat, než film, co by chtěl lítat v oblacích a staví kolem sebe papundeklové Potěmkinovy vesnice. Díky tomuto filmu začínám nabývat pocitu, že některé snímky o ničem vážně vznikají pouze z nedostatku nápadů. Bylo mi opravdu líto, že Krajčo tolik protrpěl kvůli tak špatnému filmu. Morávek si ukousl moc velkého sousta a doslova se jím udávil. Jeho další film začínám očekávat přece jen s větší skepsí. ()

Reklama

Lima 

všechny recenze uživatele

S dvouhodinovým filmem, u něhož jsou nejlepší první dvě minuty, není něco v pořádku. Humor je zde vyjádřen skrze nadužívání slova "kokot", nebo dialogy typu: "To neudělám, vypadal bych jako blbec." - "Ale vždyť ty jsi přeci blbec." (haha), případně se tyto a jim podobné věty pro jistotu ještě jednou zopakují, aby vynikla jejich úžasná "vypointovanost". Mnohé situace tak hraničí až s trapností. Chápu, jakou myšlenku chtěli Budař s Morávkem vyjádřit, ale proč to činí tak uondaným, nevtipným a vzhledem k neúměrné stopáži úmorným způsobem, je mi záhadou. Morávek není žádný režisérský lumen, jeho inspiračními zdroji je dle jeho slov ´česká nová vlna 60.let´, ale do ní má jeho dílo hodně daleko. První půlhodina, masturbace v dědečkově uniformě, Zagorka a samotný závěr aspoň trochu zvedají film z hlubokého bahna podprůměru. ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Není mně tak úplně jasné, co chtěl Vladimír Morávek natočit. Komedie je to jen v první polovině a o drama se to ve druhé polovině jen tak mírně otře, a to když jeden z představitelů nečekaně zemře. Dramaturgická nevyrovnanost s filmem hází na všechny strany. Jedno téma se otevře a vzápětí se načne druhé, ale bez toho, aby se to první nějak uzavřelo. Snaha do filmu nacpat budhismus, milostný vztah s prostitutkou, nekritický obdiv k vyhaslé popové zpěvačce nebo despotický otec jako hlava rodiny se dost odráží na plynulém toku filmu. V první polovině jsou nerozlučná dvojka Hrubeš a Mareš prezentováni tak, že první jmenovaný z dvojice je asertivní, ten druhý spíše submisivní. Nezdálo se mně však, že by právě asertivní Hrubeš nějak submisivního Mareše uznával, protože většinu filmu ho vulgárně urážel nebo zesměšňoval a často dával najevo, že mu ve společné domácnosti není Marešovo chování právě vhod. Až teprve poté, co se Hrubeš stane obětí podvodu, přehodnotí svůj dosavadní postoj ke svému kamarádovi, ale na to už je pozdě, protože ten spáchá sebevraždu. V první polovině bych vypíchl scénku objednání prostitutky nebo nakupování v supermarketu. Ve druhé polovině gagy vymizí úplně a postupný přechod do vážné polohy sice není úplně nejhorší, ale klidně bych se obešel bez těch českých celebrit na závěrečném pohřbu. Scéna Hrubešova návratu domů z letiště je brilantně natočena. Film však jako celek úplně dokonalý není, ale Budař s Krajčem jsou dvojka, která se v českém filmu jen tak nevidí. Jsou naprostým protipólem kamarádů do deště. 50% ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Nemůžu si pomoct, ale i když se pokusil Vladimír Morávek parodovat kde co, nějak mu to nevyšlo. Film je hrozně roztříštěný, nesourodý, vtipy někdy rozbředlé. Celé zabaleno v intelektuálním humoru, který ne každého diváka může oslovit. ----- Recenze pro Filmpub: „Smutečního obřadu se zúčastní prezident Klaus, Václav Havel, Karel Gott a další významní herci.“ Tato citace ze začátku filmu je podle mne hlavním klíčem k intelektuální komedii, kterou plně pochopit možná mají problém i tvůrci sami. Celkově se dá říci, že současná mediální scéna, počínajíc bulvárním tiskem, přes totalitní hvězdy i dnes vydávající svou hudbu, po reality show a v podstatě i politiku, je hlavním tématem filmu. Ostatně, pokud si toho všimnete, a myslím, že nejspíše šlo o režisérův nápad, Jan Budař hraje naprosto přesně jako by byl Petr Čtvrtníček, zatímco Richard Krajčo jako kdyby parodoval herecký projev Pavla Lišky – ostatně ve scéně, kdy teče krev z nosu, poznáme scénu z Návratu idiota. A když jsme u těch parafrází, najdeme zde parafráze i na mnohé další filmy – Malého Buddhu, Český sen (dokument o neexistujícím supermarketu a lidských reakcích) nebo Pelíšky (panovačný otec a zakřiknutá matka, letadla nevyjímaje) či Příběhy obyčejného šílenství (nejen odkaz na leteckého dispečera). O čem tedy film vypráví? O dvou s prominutím pitomcích, pardon kokotech, kteří přežívají, jak to jde. Jeden pracuje jako revizor, druhý zdědil po babičce byt a nějaké peníze na knížce, oba mají svým způsobem sexuální problémy (návaznost na Nudu v Brně?), navzájem se zrovna nemusejí, ale přesto stále drží při sobě, zvláště když jde do tuhého – jak dokazuje scéna v hypermarketu. Pak se ale do Čech dostane slovenský režisér fiktivního dokumentu o neexistujícím supermarketu v Bratislavě, a aby se prosadil, vymyslí reality show – čtyři tibetští mniši navštíví Mareše a sdělí mu, že je vtělením jejich lámy, přičemž jeho reakci natáčejí na video. Náhle se objeví fotograf bulvárních novin. Jejich hádku v supermarketu také natáčí všetečný muž s digitální kamerou. A mezitím podivný muž stojí s karabáčem nad oba autory, kteří se krčí na modrým světlem osvíceném záchodku... Ačkoliv příběh plyne velmi zvolna, někdy skoro vůbec, přesto jej minimálně v první polovině zachraňují herci, kamera, ostatně i režie. Postupně však – přistoupíme-li na pravidla tohoto filmu – dochází k otupění. Vtípky jsou stále stejné a negradované, někdy jen odezní a nechají za sebou prázdno, jindy něco nakousnou a nedořeknou, opakování hlášky s kokotem je potřetí už zbytečné. Výše jsem zmínil film Příběhy obyčejného šílenství. I Hrubeš a Mareš se vyznačují dnes snad standardním prvkem – postavy příběhu nejsou normální. Ani jedna. Každý trpí nějakou obsesí, posedlostí, inteligenčním nedostatkem apod. U postavy matky (v podání Ivy Janžurové) se rovnou dozvíme, že se vrátila z blázince. Příběhem nás totiž provází podmanivý hlas Radovana Lukavského, který možná ani netuší, k jakému vtípku byl zneužit, vysvětlující povahy a podstaty jednotlivých postav. Z hereckých výkonů bych za záporné viděl kupodivu právě ty, jež předvádějí ostřílení herci. Což o to, u Stelly Zázvorkové je znát její stáří a únava životem, když to řeknu takto, ale Miroslav Donutil hraje pořád nastejno, naopak zakřiknutou matku představující Iva Janžurová vlastně nemá nic moc co hrát. Dojem proto z filmu může být poněkud rozpačitý. Fanoušci Nudy v Brně v něm nenajdou to, co Nudu ozvláštňovalo, přátelé skutečných Kamarádů do deště Vaculíka s Tofim (i na ně je ve filmu pamatováno) nenajdou v tomto snímku už vůbec nic, ale na druhou stranu se v jistých kruzích může stát Mareš a Hrubeš kultovním titulem. () (méně) (více)

Galerie (7)

Zajímavosti (5)

  • Jednou z důležitých postav filmu je zpěvačka - a vystudovaná herečka - Hana Zagorová, která si sebe samu i zahrála. Richard Krajčo (Mareš) k ní řekl: "Když jsem byl malý, můj první šlágr byly Holky z naší školky. Kotvalda s Hložkem jsem měl nalepené ve svém kufříku s hračkama a přes ně jsem se dostal k Hance Zagorové, do které jsem se pochopitelně okamžitě zamiloval. To nešlo jinak. Pak nastalo období hudebního hledání, kdy jsem byl pankáčem a totálně ji zavrhl. Navíc musím říct, že po revoluci mě překvapilo, jak republika neustále tíhne k minulosti včetně té hudební, což je pro mě dost nepochopitelné. Na druhou stranu se ale musím přiznat, že když jsme si na place pouštěli její songy, tak jsem byl dojatý. Písničky jako Nešlap, nelámej nebo Hrníčky jsou fakt dobrý. Hanka Zagorová má obrovskou výhodu právě v tom herectví, ona ty písničky skvěle zahraje a prožije. (...) Já jí to, co zpívá, od začátku do konce věřím. Ona tam pláče, směje se a na mě to funguje. Spousta lidí si navíc nevšímá, že si řadu textů napsala sama, čímž v mých očích stoupá na ceně. Vidím, že sama tvoří, že do písniček vkládá svoje pocity." (NIRO)

Reklama

Reklama