Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Tenhle film skutečně není pro každého. Ale ten, kdo má rád nenápadný humor, nelpí na velikých dramatech a ochotnické výkony amatérských herců vnímá jako snahu o větší realističnost (a to i navzdory tomu, že se tu vyskytují zjevující se duchové), tak si ten film musí užít. Jistě, působí krapet neukotveně a do jedinečné atmosféry Rozmarného léta, kterým se tak trochu snaží být, mu cosi chybí, ale i tak je to sympatický pokus o něco jiného, než jsou ty věčné průměrné české komedie s ohlazenými hranami, aby se náhodou někoho nedotkly a aby se líbily všem. Plácačka jde za diváckým smíchem jinou cestou a proto má mé sympatie. (12.11.2006)

Ano, ten film má jistě slabiny, ale líbil se mi a rád jsem se na něj koukal. Odehrává se z velké části v exteriérech nádraží Žatec-západ, ale i jinak ukazuje realitu české maloměstské (post)průmyslové krajiny. Typickým motivem je, že po skončení akce se kamera vzdálí a ukáže z výšky kus nádraží, kde se scéna odehrává, nebo jiný kus krajiny (lom s rypadlem, kde se protagonisté koupají, komíny na pozadí hor apod.); to je dělané moc hezky, včetně romantické hudby. Postavy filmu byly myslím psány s velkou snahou, aby to nebyli hloupí lidé. Tento prvek je posilován na příkladu dvou postav, které si libují v poměrně intelektuálním vyjadřování, jež bychom u nich nečekali. Zaujalo mě, že jeden z nich modeluje svůj život dle teosofa p. Steinera. Možná by se v návaznosti na to dalo říct, že jako jsou waldorfské školy, zde je něco jako waldorfské nádraží. (11.01.2018)

Po opakovaném shlédnutí musím opravit hodnocení. Film má opravdu zvláštní poetiku a pro fanoušky železnice je to nutnost. Sice jsem se napoprvé vůbec neorientovala v ději, pletly se mi herečky a posunovači se mi míhali před očima jako hejno rozdivočených včel, do toho zápletka s dvojčaty, takže jediným světlým bodem se mi zdál Jarda Dušek a Igor Chmela, ale po opakovaném shlédnutí dávám filmu 3 hvězdičky. (16.11.2012)

Další z řady pseudohumorných, pseudoobjevných, pseudonezávislých pseudotragikomedií, které se povětšinou vyznačují stupidním scénářem, pravděpodobně napsaným někde o přestávce nebo na zastávce, hrstkou známějších a hromadou neznámých herců, leckdy amatérských, vždy však uboze hrajících, a nezměrným sebevědomím autorů. Tento film je králem. Jediné, co v něm má jakousi kvalitu je závěrečná píseň Mikiho Volka, který si tu tu jednu * zaslouží. (29.05.2007)

Příjemná smutná komedie, či jak jinak to nazvat. Celé je to o životě na nádraží v Žatci. Všichni vlastně nedělají nic jiného než chlastají v nádražní restauraci a žijou tam jak jedna velká rodina. Snímek nemá podstatný děj o ten ani nejde, ale takovou pohodovou atmosféru , která je spíš úsměvná. Pohodový film. (04.05.2009)