In nomine Patris

Čekal jsem více prostoru pro Viktora Preisse, čekal jsem více takových momentů, jakým byl jeho a Langmajerův dialog před kostelem... A to je v podstatě vše, co mi v In nomine patris chybělo. Nakonec dávám tři a půl hvězdy, ale na čtyři je kvůli upozadění Toufarovy postavy opravdu zaokrouhlit nemůžu. Polišenského a Preissova předchozí spolupráce, tedy výborné Ex offo, je mnohem výš. (05.05.2011)

Připadlo mi to trošku jako film natočený na zakázku (o dokumentu natočeném na zakázku). Vůbec tím ovšem nechci snížit hodnotu výpovědi o zvěrstvech páchaných na odpůrcích tehdejšího režimu ! Ten potenciál vlastního příběhu byl ovšem větší a s hereckým obsazením uvedeným v titulkách sliboval intenzivnější zážitek.... taky si nedovedu vysvětlit tolik dobrých herců v tak bezvýznamných rolích (Hrušínský, Táborský....). Shrnuto: bylo to dobré, ale já čekal druhé "PF77" - ovšem to by asi musel režírovat někdo jiný... 70% (15.11.2004)

Hodně mrazivé. Připomněl jsem si přitom operu Toufar od Aleše Březiny, kterou před třemi léty uváděli na Nové scéně Národního divadla (existuje i TV záznam, který odvysílala ČT - http://www.ceskatelevize.cz/porady/11096029061-toufar/21554215112/) Jinak další ze zajímavých televizních dramatických rolí Viktora Preisse (třeba po filmu Ex Offo). (03.05.2017)

TV tvorba dokázala v In nomine patris, že dokáže předčít i řady filmů určených do kin. Podařený pohled na černé období našich dějin. Viktor Preiss je jako obvykle výtečný i ostatní se snaží a jde jim to (ano i Pavel Kříž). Mám jen menší výhrady k herci hrajícího vrchního vyšetřovatele. Scénář mu moc nepomohá (nebo možná je to příčina), ale on značně přehrává. 70% (15.01.2010)

Arnolec je od mého bydliště (Veselíčko) asi dvacet kilometrů, přes kopec. Tam narodil se farář Toufar, a tam stojí po šest století  mohutný kamenný kříž (pravděpodobně největší na Vysočině), nelze ho minout, symbolicky ovládá celý kraj. Nyní jej můžeme považovat i za jeho náhrobní kámen. Fotka (nalevo) se "zavěšeným Kristem" na vnitřní zdi areálu kostela v Obyčtově pochází ze stejného výletu, ostatně jezdím tudy na kole každý rok. Kdo vidí nějakou souvislost, vidí víc než já, protože já ji jen tuším. Každopádně tento kraj žil a žije z katolické tradice, přestože "Děti čistého živého" a "Bratři z Jednoty" se kdysi potloukali docela blízko. Vypadá to, jako bych vůbec nemluvil o filmu, a bohužel je tomu tak. Zde si kladu otázku, která se mi zdá západnější než existence tohoto filmu nebo filmů podobného druhu, kterým se nesmyslně říká polo-dokumentární, které jsou však "in mente" (transformovány přes rozum) víc než dokumentární, až po identifikační rovnici Josef Toufar je nebo byl Viktor Preiss. Dá se sice přijmout mínění, že se právě zde jedná o zobecnění případu: Co se s tomu (všem), kteří nepřitakají zlovůli moci, může stát či stane. Přílišná obrazová explicita sice zdánlivě imaginaci rozvíjí, ale zároveň ji podvazuje. Pravdě se dá přibližovat (všemi smysly včetně myšlení), nikdy ji není možno uchopit jednorázovým vizuálním zážitkem. (13.06.2023)