Planeta pokladů

Bez mučení se přiznám, že Planeta pokladů je moje srdeční záležitost. V dobách mých pubertálních u mě běželo jen HBO téměř, a Planeta pokladů denně. Jedna z posledních klasicky ručně malovaných pohádek dostala nový kabát a vyrazila do vesmíru, kde se tvůrci pokusili zkombinovat námět z Ostrova pokladů a Star treku. Výsledek? Čistě kriticky naprosto bezzubá pohádka o odstrčeným klukovi, co získal přátelé, přepral ty zlý a jako bonus dostal nejlepšího kamaráda, kterýho jsme si všichni přáli mít, roztomile žvatlající růžovou kouli. 3* za nostalgii a ústřední píseň, která mi dodnes nahání husí kůži. (19.04.2016)

Pro mne nejlepší disneyovka - jako kovaný scifista musím ocenit doslova dechberoucí animaci překvapující nestrojeným a "nemainstreamovým" podáním... film překypuje nápady, které bych očekával spíše v nějaké space opeře než v animáku "made by Disney" - o důvod více smeknout. Není nic neobvyklého, že takto netuctový a chytrý milý film pro diváky všeho věku prošuměl českými kiny bez výraznějšího povšimnutí... (07.06.2008)

Adaptace Ostrova pokladů ve vesmíru? Nápad podivný, ale na mě to zabralo, protože je to dobrý film, který má dobrou akci, sympatické postavy, vynikající animaci a je prostě celý tak nějak super. Nechybí vtip, nechybí napětí, až na to prostředí, je to věrné předloze... Že se to odehrává ve vesmíru vůbec nevadí, naopak je to zajímavé obohacení a tvůrci z toho vytěžili poměrně zajímavé nápady, hlavně ke konci. Za mě dobrý, veliká spokojenost. 78%. (30.03.2020)

Podle mě se Disney nikdy netvářili, že chtějí točit pohádky pro děti, které zároveň osloví i dospělé... A pohádka pro děti je tohle naprosto vynikající... Kyborg, který může z ruky vykouzlit snad i kytici růží, Morf, který tu kytici prozměnu udělá ze sebe, praštěný doktor... Já nevím, co víc si můžou děti přát... (21.09.2009)

*POKLAD HĽADAJTE INDE* Príbeh je inšpirovaný knihou R. L. Stevensona, ktorú mám na poličke už od skorého detstva, ale stále zostáva neprečítanou, takže porovnávať nemôžem. To, čo však na rozdiel od čitateľa vidí divák, je rozprávka, kde sa v zvláštnom pomere mieša kombinácia historického a fantastického žánru. Postavy sú vydarené, niektoré aspoň s minimálnym náznakom minulosti a z toho prameniacich postojov a názorov v prítomnosti, čo im dodáva potrebný rozmer prekvapivo umožňujúci divákovi vžiť sa do ich konania a dokonca s nimi i súcitiť. (Tak sa napríklad nemožno čudovať tomu, že vás bude značne mrzieť smrť jedného člena posádky.) Kultovou sa stáva postavička menom Morf, milá, priateľská a humorná (škoda len, že jej zábavný repertoár nie je širší a po čase sa opakuje), na ktorú sa bude zabúdať rovnako ťažko, ako napríklad na postavičku Stitcha. Adaptácia predlohy je však nevýrazná: film je najmä vo svojej prvej polovici mdlý, nikde nesmeruje a premieľa sa na jednom mieste, chýba mu iskra a energia, pričom sústredenie pozornosti na hrdinov a nie, povedzme, na ich činy, nie je tou najlepšou voľbou. Verdikt v 1 vete: Nevydarený príbeh s vydarenými postavami. 22.11.2010 (22.11.2010)