Hrůza přichází z moře

Pozoruju, že většina komentátorů je příliš kritická, ale já budu především chválit. Nedostatky se samozřejmě najdou, ať v ději, logice, chování postav atd., ale na tom vůbec nesejde. V první řadě je tu klasický monster biják s typickou atmosférou, dějem, zápletkou, postavami a milostným motivem. V druhé pak skvělí herci - sympatická Faith Domergueová a charismatický Kenneth Tobey, jehož šovinistické hlášky mě ne a ne přestat bavit. A především je tu nádherné Harryhousenovo monstrum, okouzlující obří jak jinak než radioaktivní chobotnice, jejíž závěrečný útok na San Francisko je napínavý a trikově okouzlující. Ale i když není na scéně, děj příjemně ubíhá a vůbec nemám na rozdíl od většiny tady pocit nějaké vaty, i kapitánovo milostné tápání má vtip a rádobyemancipovaná profesorka je k sežrání. Škoda, že jsem na tyhle pecky nemohl chodit do kina jako kluk. Vždyť je to nádhera. (26.03.2014)

Na to, že je film relativně krátký, trvá až pozoruhodně dlouho, než se v něm začne něco dít. Nejprve strávíme půlhodinu ve společnosti milostného trojúhelníku, poté se dočkáme scény, kdy Harryhausenova příšera napadne loď (přičemž zjistíme, čím že se inspirovali hoši z ILM při výrobě scén s krakenem pro druhé Piráty z Karibiku), pak se milostný trojúhelník vrátí na scénu, my se sice nenudíme, ale stejně pořád čekáme na finále. Finále naštěstí přijde. A se vším všudy. Obří chobotnice řádí, ničí domy, Golden Gate Bridge, zaplácává nebohé Sanfrancisčany... Radost pohledět. Tomu, co přišlo z hlubin moře, nakonec za to, co přivodilo těm, kteří se nebojí v restauracích požírat malé chobotničky, dávám tři hvězdy. (02.06.2011)

Až v úvodních titulcích jsem si všiml hereckého obsazení kousku, který jsem si dal včera na dobrou noc. Faith Domergue v oblíbených nemám jen náhodou, a zde mě znovu potěšila (např. jako civilní poradce pracující pro armádu suverénně úkoluje velící důstojníky, ti polknou a rozkazy poslušně vykonají...). Velmi zdatná konverzačka s velkým, žravým, radioaktivním plodem moře v hlavní roli. Zcela funguje linka monstra, Harrryhausenovi se povedlo, naštve jedině snad opakování záběrů a drobné nelogičnosti typu, že i po zlomení mostu přes něj nadále v pozadí záběru jezdí auta. Na konci došel rozpočet na triky, tak potvora líně leží na mělčině a apaticky se nechá odpravit -- ale jak jsem psal, to Harryhausenovi za vinu klást nelze. Technika: docela pěkný autentický vnitřek ponorky (byl jsem uvnitř USS Bowfin v Pearl Harboru, tak vím). Lokace: Hned několik míst v Pacifiku, kde jsem byl. Super :) Nemonstrózní linka: K mé plné spokojenosti, zde fungující milostný trojúhelník je z levných scifi fláků nejlepší, co jsem kdy viděl. Faith pohrdá zábrananami chodit s oběma hlavními hrdiny najednou a oni se chovají také dospěle. Inu, od Casablanky značný posun. Čekal jsem, jak to zazdí romantický závěr, a ono vůbec ne. Správně! (06.08.2014)

79 minut stopáže, ale budete se cítit, jak po sledování 5 hodinového maratonu na téma armádní kecy, milostný trojúhelník a jedna velká chobotnice. Pokud se těšíte na Harryhausena, pak přetočte film až na poslední hodinu. Dočkáte se pěkné destrukce mostu a vpádu chobotnice do města. Hodnocení OST: Lehce podprůměrné 50tkové 4,5/10. (12.03.2013)

Snímek podle klasického dobového mustru: zkoušky nukleárních zbraní - monstrum (které ale nezmutovalo radiací, nýbrž jí bylo přilákáno) - hon na bestii - katastrofické scény ničení - vypořádání se s monstrem. Osobně mám tyhle snímky rád, i když jsou si tak podobné. Tenhle ale považuji spíše za průměrný, jelikož napětí je značně kolísavé. Přidanou hodnotou jsou samozřejmě triky R. Harryhausena a půvabná Faith Domergueová. Studená válka, feminismus a úsměvný konec. (26.12.2019)