It Came from Beneath the Sea
It Came from Beneath the Sea
It Came from Beneath the Sea
Režie:
Robert GordonKamera:
Henry FreulichHudba:
Mischa BakaleinikoffHrají:
Kenneth Tobey, Faith Domergue, Donald Curtis, Ian Keith, Harry Lauter, William Bryant, Roy Engel, William Woodson (vypravěč), Tol Avery, Ray StoreyVOD (1)
Obsahy(1)
Další produkt, na sci-fi a monster movies velmi plodných, 50. let. Mostrem je tentokrát gigantická chobotnice a terorizovanou metropolí San Francisco, které v tomto filmu příjde dokonce o svůj Gloden Gate Bridge. Hlavními postavami, snažícími se chobotnici zastavit, jsou dva vědci a kapitán nukleární ponorky. (jonyyy)
Recenze (22)
79 minut stopáže, ale budete se cítit, jak po sledování 5 hodinového maratonu na téma armádní kecy, milostný trojúhelník a jedna velká chobotnice. Pokud se těšíte na Harryhausena, pak přetočte film až na poslední hodinu. Dočkáte se pěkné destrukce mostu a vpádu chobotnice do města. Hodnocení OST: Lehce podprůměrné 50tkové 4,5/10. ()
V 50.letech se spousta monster-bijáků točila podle jednoho osvědčeného vzorce - velkou potvoru vyrušilo z netečnosti či zmutovalo NĚCO (většinou nukleární testy) a ta následně nastoupila zkázonosnou cestu, nejlépe směrem k nějakému velkému městu. Přesně o tohle jde i v tomto filmu, ve kterém obří chobotnice zpočátku ohrozí atomovou ponorku, poté zničí rybářskou loď a nakonec terorizuje San Francisco. Že tento, dějově nijak vyjimečný monster-flák, nezapadne prachem ve filmovém archívu, ale naopak se může stát ozdobou speciálních fanouškovských DVD edicí, může vděčit jedinému jménu - trikařské legendě a proslavenému tvůrci stop-motion animace Ray Harryhausenovi (Souboj titánů, Zlatá Sindibádova cesta, 20 Million Miles to Earth, Jáson and the Argonauts). Harryhausen si svůj trikový debut odbyl o dva roky dříve filmem THE BEAST FROM 20000 FATHOMS, který slavil ve své době slušný komerční úspěch a představil světu typické harryhausenovské figurky, kterým vdechlo život pookénkové snímání. V tomhle filmu se Harryhausen "vyřádil" s animací chobotnice. Její útok na Golden Great Bridge na konci filmu vypadá na svoji dobu skvěle, chapadla jsou krásně rozpohybována, boří stěny a dokonce vrhají stíny. Prolínání se záběry se skutečnými herci vypadá velmi dobře a ne tak nepatřičně, jako v případě THE BEAST.... Stejně tak zadní projekce nejsou tak do očí bijící, slabší chvilku si Harryhausen vybral v závěrečných podvodních (tradičně) sekvencích, kde model ponorky a studiové prosředí prostředí kolem potapěčů je příliš okaté. Přesto se dá říci, že Harryhausenova práce přebila nedostatek v podobě očekávaně fádního děje. Celé tři čtvrtiny filmu je třeba se prokousat skrze lehce načrtnutý milostný trojuhelník a následné milostné vzplanutí mezi hlavními postavami - kapitánem atomové ponorky (v podání tehdy velmi oblíbené hvězdy B-filmů Kennethe Tobeye) a významnou vědkyní, i skrze trochu zdlouhavé vědátorské ujišťování o existenci velkého hlavonožce (pobaví teorie vědkyně, že chobotnice vlivem radioaktivního záření změnila prioritu svého jídelníčku a tou se teď nutně stal vyšší živočišný druh - lidé). Obojí tu slouží jako časová výplň před velkým finále v San Franciscu, kde ke slovu přijdou mocná chapadla, torpéda a dokonce plamenomety. Předvídatelnost a jistá dávka naivity nevadí, pro tyhle fláky mám zkrátka slabost :o) A hlavně pro Harryhausena. ()
Až v úvodních titulcích jsem si všiml hereckého obsazení kousku, který jsem si dal včera na dobrou noc. Faith Domergue v oblíbených nemám jen náhodou, a zde mě znovu potěšila (např. jako civilní poradce pracující pro armádu suverénně úkoluje velící důstojníky, ti polknou a rozkazy poslušně vykonají...). Velmi zdatná konverzačka s velkým, žravým, radioaktivním plodem moře v hlavní roli. Zcela funguje linka monstra, Harrryhausenovi se povedlo, naštve jedině snad opakování záběrů a drobné nelogičnosti typu, že i po zlomení mostu přes něj nadále v pozadí záběru jezdí auta. Na konci došel rozpočet na triky, tak potvora líně leží na mělčině a apaticky se nechá odpravit -- ale jak jsem psal, to Harryhausenovi za vinu klást nelze. Technika: docela pěkný autentický vnitřek ponorky (byl jsem uvnitř USS Bowfin v Pearl Harboru, tak vím). Lokace: Hned několik míst v Pacifiku, kde jsem byl. Super :) Nemonstrózní linka: K mé plné spokojenosti, zde fungující milostný trojúhelník je z levných scifi fláků nejlepší, co jsem kdy viděl. Faith pohrdá zábrananami chodit s oběma hlavními hrdiny najednou a oni se chovají také dospěle. Inu, od Casablanky značný posun. Čekal jsem, jak to zazdí romantický závěr, a ono vůbec ne. Správně! ()
Na to, že je film relativně krátký, trvá až pozoruhodně dlouho, než se v něm začne něco dít. Nejprve strávíme půlhodinu ve společnosti milostného trojúhelníku, poté se dočkáme scény, kdy Harryhausenova příšera napadne loď (přičemž zjistíme, čím že se inspirovali hoši z ILM při výrobě scén s krakenem pro druhé Piráty z Karibiku), pak se milostný trojúhelník vrátí na scénu, my se sice nenudíme, ale stejně pořád čekáme na finále. Finále naštěstí přijde. A se vším všudy. Obří chobotnice řádí, ničí domy, Golden Gate Bridge, zaplácává nebohé Sanfrancisčany... Radost pohledět. Tomu, co přišlo z hlubin moře, nakonec za to, co přivodilo těm, kteří se nebojí v restauracích požírat malé chobotničky, dávám tři hvězdy. ()
V podstate remake Godzilly bez cool monstra a strhujuceho druheho planu, vdaka ktorym je Hondov original dobrym filmom aj po vyse siestich dekadach. Ale inak dost obstojna zalezitost pre fandov 50s becok. 6/10 ()
Snímek podle klasického dobového mustru: zkoušky nukleárních zbraní - monstrum (které ale nezmutovalo radiací, nýbrž jí bylo přilákáno) - hon na bestii - katastrofické scény ničení - vypořádání se s monstrem. Osobně mám tyhle snímky rád, i když jsou si tak podobné. Tenhle ale považuji spíše za průměrný, jelikož napětí je značně kolísavé. Přidanou hodnotou jsou samozřejmě triky R. Harryhausena a půvabná Faith Domergueová. Studená válka, feminismus a úsměvný konec. ()
Ještě o poznání slabší verze už tak slabšího snímku The Beast From 20,000 Fathoms, která sice nepostrádá nic, čím by měl ryzí monster film padesátých let disponovat, ale schéma je tentokrát značně mechanické a nudné. Romantická linie je otravná a hlavně, obří chobotnice vyvolává dnes už skutečně jen úsměv a hrozně debilně působí, jak likviduje město i jeho obyvatele napůl ponořená v oceánu. Další žánrový příspěvek, na němž se pouze ukazuje dominance soudobých filmů jako Them! nebo Tarantula, které disponují režijní vynalézavostí a atmosférou. ()
Málo priestoru pre Harryhousena a príliš veľa pre keci. Síce film príjemne prekvapí, že chobotnica sa nezjaví len na konci, no nič to nie je platné, lebo dokopy je vo filme aj tak asi 15 minút. Doba splodila aj lepšie kúsky. ()
První krok je vždycky těžká věc. Ale ta chvíle napětí před tím než batole zvedne nožku, než se člověk vykloní k prvnímu polibku stojí vždycky za to. U trikové legendy Ray Harryhausena se dá za první krok považovat It Came from Beneath the Sea, protože před tím pracoval pouze jako animátor. It Came from Beneath the Sea je klasický zástupce své doby a trendů, které z ní pramenily. Velká příšera si políčila na ještě větší město a někdo jí v tom musí zabránit. Film je klasicky naivní, ale to mu snad ani nelze vyčítat. Naivita je cítit i na sto honů z milostného trojúhelníku. Ale vem to ďas, když je tu Harryhausen, který svojí chobotnicí sice šetří, ale když už na to přijde, tak to stojí za to. Potopení parníku, útok na most jsou super. No dobře, tak finále s ponorkou působí už možná trochu akvárkově, ale na tři hvězdy mi to pořád stačí. ()
Pozoruju, že většina komentátorů je příliš kritická, ale já budu především chválit. Nedostatky se samozřejmě najdou, ať v ději, logice, chování postav atd., ale na tom vůbec nesejde. V první řadě je tu klasický monster biják s typickou atmosférou, dějem, zápletkou, postavami a milostným motivem. V druhé pak skvělí herci - sympatická Faith Domergueová a charismatický Kenneth Tobey, jehož šovinistické hlášky mě ne a ne přestat bavit. A především je tu nádherné Harryhousenovo monstrum, okouzlující obří jak jinak než radioaktivní chobotnice, jejíž závěrečný útok na San Francisko je napínavý a trikově okouzlující. Ale i když není na scéně, děj příjemně ubíhá a vůbec nemám na rozdíl od většiny tady pocit nějaké vaty, i kapitánovo milostné tápání má vtip a rádobyemancipovaná profesorka je k sežrání. Škoda, že jsem na tyhle pecky nemohl chodit do kina jako kluk. Vždyť je to nádhera. ()
Vidět tohle před padesáti lety, nebo kdyby aspoň byl celý film akční jako posledních asi 20 minut, tak to ve mně nechá velký dojem a nezůstal bych u 3*. ()
Již jasným signálem k dobré podívané je jméno člověka, který měl na starosti speciální efekty. Ray Harryhausen je zárukou kvality a i tentokrát odvedl pořádný kus práce. A to i přesto, že obří chobotnice nedostala ve filmu zas až tolik prostoru, tedy hlavně ze začátku. Nejúžasnější scénou byl útok na známý Golden Gate Bridge. Možná si řeknete, co může být skvělého na klubku svíjejících se chapadel? Dokud to neuvidíte, tak neuvěříte. Většina z vás má jistě zkušenosti z céčkových filmů typu Octopus atd., ale tohle je jiná liga. Samozřejmě se musí brát ohled na dobu vzniku, ale i tak se tvůrcům podařila slušná práce. Pohyby chapadel vypadají v rámci možností věrohodně, tedy žádná gumovitost na první pohled. Rovněž její ničení San Francisca nabízí pěknou podívanou. Samotná atmosféra mi v určitých chvílích ovšem připravila několik „horkých“ chvilek. Nelze si nevšimnout její nevyváženosti a především v první polovině filmu nebyl obsah zrovna moc záživný. Tedy až do chvíle, kdy se chobotnice konečně představila poprvé v akci. Do té doby musí divák zkousnout nejen romantickou vložku mezi hlavní trojicí, ale i poněkud vlažný děj. Víc se totiž mluvilo, než aby se objevila nějaká pořádná akce. ()
Ďalšia nadrozmerná ohava z ríše zvierat sa rozhodne len tak, z dlhej chvíľky, terorizovať americké pobrežie. Hodnotenie je hlavne pre zlaté ručičky majstra Harryhausena. ()
Překvapivě kvalitní snímek, kterému závažněji ubližuje snad jen onen milostný trojůhelník naprosto odpudivě nesympatických postav. ()
Snímek s velmi pomalým rozjezdem, což mu celkem ubližuje, a to i vzhledem ke stopáži. Jenže pro mě osobně má to správné padesátkové kouzlo, stejně jako klasický příběh o tom, jak člověk zasahuje do něčeho, do čeho by zasahovat neměl. Nemůžu si pomoct, ale tohle mě baví. Navíc jsem se docela těšil na to, jak bude animace Raye Harryhausena vypadat v černobílé. Bohužel trikově je toho ve snímku strašně málo a ten je tak odkázán hlavně na dialogy, což je škoda. Jakmile ale dojde na chobotnici, už je to jiný film, lepší. Její snaha strhnout Golden Gate je úchvatná. ()
Kolorovaná verze se mi líbila o něco víc, než původní černobílá. Ty barvičky tuhle sci-fárnu dost oživily. Celkem milá, ale trochu nudná retro záležitost, kde Harryhausenova stop-motion nedostane moc prostoru. Kolorovaná verze: 3/5, originální čb verze: 2/5. ()
SAY, YOU MEAN TO TELL ME THE NAVY SEND YOU DOWN HERE IN ONE OF THOSE JETS JUST SO YOU COULD GO FISHING? Tak jako, úvodní část, kde se atomová ponorka setkává s gigantickým octopusem, byla špičková, pak ale film trošku ztrácel. Ústřední trojce se po tomto skvělém začátku zavřela na čtrnáct dní do laboratoře, kde mezi ní probíhalo neslýchané sexuální napětí. Chobotničák mezitím došolichal až k Sanfranciskému zálivu, kde se nachází Golden Gate Bridge, na kterém se odehrála asi nejnapínavější scéna. Dr. Carter jede policejním autem, vypnout síť o napětí řádově tisíce voltů a podaří se mu to, jenomže Kraken mu zničí auto pro návrat zpět. Naštěstí Pete skočí do jiného a jede pro něj. Několik vteřin jsem nedýchal a doufal, že se jim to povede. Mno a co slečna Lesley Joyce? Slečna Lesley Joyce byla rošťanda. ()
Musím zopakovat co píší ostatní. Hodinu a osmnáct minut dlouhý film se zdá být krátký, ale z toho hodinu se (téměř) nic neděje. Jen vědecký výzkum (který po dlouhém bádání zjistí, co by opravdový vědec poznal hned - je to chobotnice) a romantický trojúhelník (ne zcela vyřešený). Nakonec monstrum dosáhne San Francisca a začne demolovat. Na řadu přijde mist Harryhausen a podívaná je to famózní. Obří chapadla, panika ve městě, demolice budov, plamenomety, podmořská akce. Za toto luxusní finále dávám tři hvězdičky, zbytek je zkrátka nuda. ()
Z Filipínského příkopu se vynoří obrovská chobotnice, která následně zaútočí na severoamerické pobřeží. Chobotnice je navíc radioaktivní, což na padesátá léta, označovaná jako atomový věk, není zase žádné překvapení. Další filmový kousek z monster série, s typicky známým nejen námětem, ale i dějovou šablonou. Ono taky při takové tvůrčí rozmanitosti v monstrech, kterých vzniklo skutečně více než dost, ani není divu. Takže naprosto předvídatelný dějový koncept nemohl překvapit už ani ve své době uvedení. Ale coby biják není zase až tak hrozný. Co se týče technické stránky vizuálních efektů a všelijakých triků, na padesátá léta se jedná o nízkorozpočtový standard. Je to vidět, ale zase je to stará dobrá ruční práce. Scénář skutečně není ničím neobvyklým, ale po dějové stránce začíná dobře. Ponorkové drama svým způsobem bylo vždy divácky přitažlivé a v podstatě je do dneška. A osudový střet s chobotnicí je už jen začátkem všeho. O něco lepší monster klasika, ale jinak stále nevyčnívající z řady. ()
Nuda na druhou. Během filmu se chobotnice ukáže jen dva krát a mezi tím se kafrá a kafrá. Teprve na konci je třeba zbystřit pozornost na práci pana Harryhausena. A právě za to dávám dvacítku. Mimochodem jsem se s nostalgií zaposlouchal do polského čteného textu, protože jsem jinou kopii nesehnal. A tahle byla navíc kolorovaná. ()