ヴァイブレータ
Režie:
Rjúiči HirokiScénář:
Haruhiko AraiKamera:
Kazuhiro SuzukiHudba:
Hikaru IshikawaObsahy(1)
Moderní společnost s sebou přináší emancipaci a nezávislost, ale také deziluzi a depresi. Extrémní společenský nápor a prázdnota konzumního způsobu života vychovaly generaci emocionálně frustrovaných lidí uvězněných mezi mlýnskými koly seberealizace, kariéry a společenských nároků. Přesně taková je i hlavní hrdinka, která se při nakupování várky alkoholu v koloniálu setká s mladým řidičem náklaďáku a spontánně se s ním vydá na cestu napříč Japonskem za jeho další destinací. Nezávislé komorní road movie pro dva aktéry, natočené na digitální kameru, umožňuje divákovi hluboký vhled do hrdinčiny osobnosti a jejím prostřednictvím nepokrytě ukazuje krizi a hodnotovou prázdnotu světa založeného na konzumu a falešném ideálu svobody. (FebioFest 2006) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Hiroki a jeho jemnocit pri vytváraný pokazených charakterov. V kamióne po Japonsku, za sprievodu peknej hudby a s meditatívnym presahom, kedy dvojica len na chvíľu potrebovala utiecť od šablóny a zaužívaných koľají. Predávali si emócie, lásku, príbehy aj zúfalstvo. A v krajine okolo nich zatiaľ snežilo, mrzlo alebo pršalo. Ten film pôsobí trošku beatnicky a trošku šialeno. Ale je v ňom veľmi veľa pekných vecí. Túžbu nebyť sám a následne aj odhodlanie tú samotu prijať. Dozvuky z filmu si momentálne veľmi užívam. ()
Wow, tak tohle byl skvělý road movie s výbornými výkony obou představitelů, zvláště Terajima-san, byla skvělá. Film se nevyhýbá ani choulostivým scénam, většinou jsou sexuální:-) Perfektní byl i zvolený soundtrack, u kterého jsem si pěkně vychutnával záběry cesty truckem. Celkově velmi velmi kvalitní snímek. 85% ()
Na pohled i poslech příjemný film o cestě a sociologická sonda do života řidičů náklaďáků. Jako psychologická črta, z níž prosvítá předloha ženské autorky, mě měl nadchnout, ale nestalo se - snímků o náhodném a krátkém setkání dvou ztracených duší se na přelomu století vylíhlo dost a leckteré z nich - namátkou kupříkladu "Buffalo v šestašedesátém" - považuji za zábavnější a přesvědčivější. Opakované močení a zvracení hrdinky tu může a nemusí být jen slohovou berličkou nebo feministickou provokací. Titulním vibrátorem tvůrci míní v první řadě mobilní telefon na Reiině hrudi, podle mě spíš metaforu pro její srdce v okamžiku zásahu. ()
Osamělá, frustrovaná a také dosti nevyrovnaná žena nastoupí k neznámému řidiči kamionu na náhodný sex a zůstane s ním po delší část jeho cesty. A jak jedou, v kabině si povídají a postupně se jeden druhému otevírají. Ani nic zvláštního nezažijí a nikoho nepotkají, jenom se v této intimní road-movie pokusí o překonání odcizenosti a prázdnoty, nahromaděné v moderní společnosti. ()
Náladou, kterou ve mně ten film vyvolával, jsem si vzpomněl i na Kim Ki-duka, ale nakonec mi přišel Vibrator velmi originální a tohle mé první setkání s Hirokim rozhodně budu prohlubovat. I ty dvě postavy, převážně tedy ta Shinobu, která mi přišla nesmírně zajímavá, spolu s prostředím dokázaly vytvořit trochu depresivní chvilky. ()
Galerie (4)
Photo © Studio Three Co. Ltd.
Reklama