Moje matka

Citlivě natočené drama tentokrát o finském chlapci, kterým zmítají události druhé světové války - musí opustit matku a jet k cizí rodině do neutrálního Švédska. Od porozumění s novou rodinou jej dělí nejen jazyková bariéra, ale především nezahojené rány.. Zase jednou příběh o jehož okolnostech se tolik nemluví, plus především pro ty, kteří mají rádi filmy z tohoto období, ale už jsou přesyceni koncentračními tábory a holocaustem. Přestože já k takovým lidem nepatřím, jsem ráda za každý "nový" úhel pohledu. Tempo je sice pomalejší a slov je poskrovnu, ale z příběhu musí být snad každý divák pohnutý. Jen ty scény s dopisy probíhaly pokaždé stejně. V závěru tedy nejsem nadšená, ale dojatá rozhodně ano. (21.06.2013)

Dokonalý příklad toho, když se velmi poutavého příběhu chopí scénárista, který ho nedokáže v plné hloubce přenést na plátno. Černobílý úvod byl zbytečně dlouhý, řada věcí by šla objasnit místo minutových scén jen náznakem a zbytečným zdůrazňováním některých faktů je film i naprosto zbytečně předvídatelný. Zkrátka a dobře, veškerý děj ve mně žádné emoce nevydoloval, což je při podobně podmanivé kameře, krásné hudbě a výborným hereckým výkonům velmi škoda. (19.08.2010)

Vzťah matky so synom patrí medzi najkrajšie a najintenzívnejšie pocity, aký si len vieme predstaviť. Zároveň však, v závislosti od jednotlivých pováh a okolia, je často tento vzťah aj veľmi krehký a citlivý. Niečo také ako vojna dokáže v duši malého chlapca urobiť riadny chaos a matku zase zneistiť a priviesť do úzkych. O tomto všetkom pekne pojednáva aj tento film, kde celkový dojem je navyše ozdobený celkom vizuálne netypickým, opačným farebným prevedením minulosti (farebné) a prítomnosti (čiernobiele). Škoda, že charaktery jednotlivých aktérov (až na nevlastnú matku) neboli rozvinuté a rozobraté do väčšej hĺbky, hlavne u matky išlo o povrchné rozpitvanie problému. Tiež to chcelo viac osobných súvislostí v kontexte udalostí vojnového prostredia a celkovej neutešenej situácie. Niektoré scénky si žiadali aj vyššiu emotívnu hladinu. 70/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (16.04.2015)

Severské dějiny u nás nejsou moc známé. A to ani záchranná akce pro děti podobná té Nicholase Wintona. Možná by se mělo místo točení dokumentů o ní zkusit natočit něco podobného, protože se mě tento způsob zpopularizování líbil. Nechci tím říct, že se by o Wintonově akci nevědělo, ale bylo by zajímavé podívat se na tu látku zpracovanou podobně jako tady, očima dítěte. Každopádně já o této akci do vidění tohoto filmu nevěděl.Takže, jen víc takových snímku zpracovávajících témata, kterých se tolik neví. (04.08.2016)

Chlapec mezi dvěma matkami; těžké téma, těžké vyústění. Je lepší mít dvě matky než žádnou. Matky se stávají matkami po složitých cestách, po křivolakých cestách, které se někdy protínají,a někdy od sebe hodně vzdalují - a právě tyto cesty (často jen v dopisech) jsou cestami, po kterých se ubírá tento film. Pozn: Jsou to Matky, na které myslel Goethe? ("FAUST: Die Mütter! Mütter!--'s klingt so wunderlich! / MEPHISTOPHELES: Das ist es auch. Göttinnen, ungekannt Euch Sterblichen, von uns nicht gern genannt. Nach ihrer Wohnung magst ins Tiefste schürfen; Du selbst bist schuld, daß ihrer wir bedürfen. - FAUST: Matky! Matky! - zní to tak podivně! MEPHISTOPHELES: A takové to také je. Bohyně, neznámé vám smrtelníkům, my neradi je vyzýváme. Do propasti hlubin bys za nimi musel; ty sám jsi vinen, tím že je potřebujeme"). Nejspíš ne. Kristi a Signe jsou matky pozemní, nikoli podzemní, příliš ordinérní na to, aby mohly být bohyně. (20.10.2017)