My Fair Lady

Říkám si, že Cukor musel být svým šablonovitým rukopisem, který téměř nikdy nevybočoval z prověřeného standardu, ideálním režisérem pro hollywoodskou producentskou vrstvu, která se nerada pouštěla do nejistých experimentů. Jeho hlavní předností byla skvělá práce s herci, velký zájem o scénář a zároveň dobrý čich na kvalitní látku a Velké příběhy obecně, ale o inovativní postavení kamery nebo využití oživujících specifik bohaté filmové řeči se příliš nezajímal. My Fair Lady není výjimkou. Božská Audrey i neméně výtečný Rex (a další) tak mohou být nastokrát úžasní, stejně tak hudba a choreografie jednotlivých čísel, ale pět hvězdiček nedám ani za úplatu. Až se mi zachce divadelní režie, mohu navštívit divadlo samotné. Ale to neudělám. Film má stále tu výhodu, že i tři hodiny jsou v jeho společnosti příjemně ukráceným časem. (12.02.2009)

Ak má byť toto matka alebo otec všetkých muzikálov, tak v tom prípade by to chcelo adoptívnych rodičov a novú výchovu. Páčila sa mi zo začiatku téma o chlapíkovi, ktorý sa snaží o obrodu vlastného jazyka a výchovu obyčajných ľudí. To, že v tom opäť bude láska a zo starého mládenca, ktorý odmieta lásku sa stane naopak človek, ktorý sa zamiluje do svojej žiačky, bolo jasné od začiatku. Film je neuveriteľne afektovaný a umením by som ho nenazval, taktiež má prepálenú dĺžku. Celý čas sa tam vraví o vzbudení rozmýšľania, výchove a racionálnosti a odpútania sa od primitivizmu, ale vo filme to nenastalo, lebo aroganciu, namyslenosť v spojení s aristokraciu a buržoáziu za vznešené nepovažujem. Taktiež tá zmena v myslení, prostredníctvom motivačnej reči, aby tie maličkosti, čo sa učí skoro pól roka brala vážne a začala podľa nich aj konať. Tento muzikál pre mňa len s jednou dobrou piesňou sa tvári romanticky a roztomilo, ale aby som aj tu náhodou prehliadol všetky tie nedostatky a aj na týmto vzdychal, asi by som bol "teploš". Americký sen je známy svojou kapitalistickou stránkou, toto bol taký anglický buržoázny sen. Ozaj ma nezaujíma, ako ho mnohí vychvaľujú, lebo mi to príde prehnané až nadhodnotené. S týmto už na mňa nechoďte, lebo inak sa tvári, než to je, poznám lepšie muzikály. (12.10.2012)

"Každý večer před spaním budete opakovat místo modlitby toto: Déšť dští ve Španělsku zvláště tam, kde je pláň. Budete spíš blíž Bohu, když přestanete urážet jeho uši.." ;) Co slovo to perla !! Co píseň to hit !! A v těch dvou polohách famózní, zde stejně překrásná jako k zešílení otravná, Audrey Hepburn v naprosto zásadní Cukorově žánrovce, kde nesejde na tom, zda se právě mluví či zpívá, protože je to celé ty tři hodiny neskutečná zábava, která sice variuje silně použité téma Shawova Pygmalionu, ani ten však neplatí za nic vysloveně autorského, takže jakýpak copak..;) Za mě rozhodně nejlepší muzikál ever !! (19.12.2015)

(1001) Když já prostě nechápu smysl (pointu) klasických filmových muzikálů. Nebo možná konkrétně tohoto filmového muzikálu, který se zdá být otrockým převodem divadelní hry na plátno a na filmové vyjadřovací prostředky zvysoka kašle. Dál nechápu písničkovou/zpěvovou míchanici - Higgins a Pickering ve svých "zpívaných" partech civilně mluví, Líza a Freddy jsou předabovaní profesionálními zpěváky, kteří exhibují neústrojnými stylizovanými trylky, a otec Doolittle předvádí jednoduchý šumařský zpěv. Pokud si hrajeme na stylizovaná čísla (Ascot v provedení jednoznačně vede), proč jsou tam hudební čísla sestávající z toho, že Higgins pět minut chodí po své knihovně nebo Freddy sám stojí pět minut na ulici? A když už jsme u toho, vážně jsme potřebovali slyšel velmi nabobtnalou svatební píseň otce Doolittlea a sledovat jeho nevinné dovádění s nevěstkami? Začlenění jeho dějové linky nechápu asi ze všeho úplně nejvíc, pravděpodobně ze stejného důvodu, z jakého jsem nebyla schopná dočíst "Dobrý člověk ještě žije" od Romaina Rollanda. Respektive nejspíš rozumím tomu, proč ho do své hry zařadil G. B. Shaw, ale film sociální kritiku používá jenom jako další papundeklovou rekvizitu neangažovaného spektáklu než jako opravdický příspěvek ke společenské debatě. O čemž ostatně svědčí i to, že největší kontroverze vyvolalo "vystrnadění" Julie Andrewsové z její broadwayové role slavnější Audrey Hepburn. Já na celém filmu považuji za nejcennější to, že Líza sama se rozhodne za profesorem přijít, protože chce zlepšit svůj život. I proto mě mrzí, že film samotný se k postavě dívky chová stejně jako Higgins, považuje ji za nejzářivější chloubu své práce, ale největší pozornost věnuje všemu kolem, jenom ne jí. Velká část její proměny se odehrává mimo záběr. Místo vyjádření svých pocitů skrze nové schopnosti, které v sobě objevila, dostaneme záběr, jak strojeně schází ze schodů, je nastrojená a muži na ni zírají. V přístupu k hlavní hrdince mi tedy film přijde hodně "předpotopní". Jiní filmaři ve stejné době o vztahu muže a ženy prezentovali filmy jako Onibaba, Hnus, Písečná žena, Červená pustina, a já mám padat na zadek z toho, že pohledná žena je ještě pohlednější, když se na ni navěsí diamanty? (A nezapomeňme, že 1964 je rok Perného dne, co se týče hudby.) Zkrátka, My Fair Lady není film pro mě. (23.12.2007)

Hned ze startu na rovinu přiznám, že mám k muzikálům záporný vztah a že ty muzikály, které hodnotím kladně, jsou výjimkami potvrzujícími pravidlo. My Fair Lady měl tři obrovské výhody: vycházel z předlohy G. B. Shawa, v roce 1964 se hudba a texty nevytvářely rychlokvašně a třetí (a pro mě největší) výhodou byla nepřehlédnutelná přítomnost Audrey Hepburn. No, a když jsem si uvědomil, že z jedné ze skladeb vycházel Lumberjack Song Monty Pythonova létajicího cirkusu, bylo vymalováno:-) Ale teď vážně; Audrey Hepburn byla kouzelná (zvlášť v šatech na dostizích), srážka hovorové a spisovné angličtiny byla fantastická a srovnání charakterů obou hlavních postav stálo za zamyšlení. Vidět tuto záležitost s českým dabingem by bylo neštěstí. / Poučení: Šaty/řeč dělají člověka. Ale jen navenek. (23.03.2023)