Čingischán

Spíše mi to přípomínalo Vinnetoua. Jak prostředí, tak pojetí. Spíše než historický film s nějakou vypovídácí historickou hodnotou to byla taková "kovbojka". Co se týká nějaké historické přesnosti, tak s tím se moc tvůrci nepárali (podle toho, co jsem se o Čingis-chánovi dočetl). Spíše z toho udělali takový příběh dávného "hrdiny", který nese jen slavné jméno. Bylo to takové nijáké. Navíc obsazení, kdy skoro nikdo nevypadl jako asiat bylo do očí bijící a dost narušující film. Škoda! Howgh! (27.10.2010)

Snímek se neuměle pokouší o velkolepé kulisy a vyskytuje se v něm množství komparsistů, kteří se přemisťují koňmo i po svých … a stoprocentně nejsou digitální. Dalo by se říct, že je na svou dobu přiměřeně výpravný, ale málo platné: Čas si dávno vzal zpátky kouzlo, které mu kdysi propůjčil jako velkému historickému dobrodružství ve vzdálených exotických krajích, takže dnes nevyhlíží nijak zvlášť autenticky a nepřináší ani žádnou nadměrnou porci zábavy - nejenom zpodobnění bitevních scén je poněkud hračkovité. Kromě toho musím přiznat, že sympatie jsem k velkému sjednotiteli Mongolů pociťovala pouze a jenom do té doby, než začal mít přehnané dobyvatelské ambice - ale to je čistě můj soukromý problém, nehledě na to, že kdo tehdy neprokázal svou sílu a neexpandoval, patrně silně riskoval, že jeho vlastní území zabere někdo jiný ... 2,5* (27.10.2010)

Krásné záběry (jugoslávské) krajiny i rozmáchlých kulis se stovkami statistů (někdy naopak jen s podměrečným davem) nezazdila ani fádní režie, ani faktograficky zcela nevěrohodný scénář (lokace, obsazení), který ze života (nějakého fiktivního) Temüdžina vyzobal nesouvislé útržky a celý hrr je ledabyle poskládal za sebe, bez výstavby charakterů, dramatu či emocí. Bojovými scénami sice nešetřil, ale za moc nestály. (02.05.2022)

Džingischán ako jeden z pionierov ženských práv. Zástanca rovnakého zaobchádzania a možnosti vyjadrenia vlastného názoru ženy k voľbe budúceho partnera či vzniku vzťahu. Vlastne prečo nie. Veď doba vzniku filmu mení vždy historické skutočnosti podľa toho, čo sa práva aktuálne v spoločnosti deje. V Amerike v rokoch 1964 a 1965 prijali zákony o občianskych právach a o volebnom práve. Filmári sa rozhodli len nadviazať. Vyjadrili cez historický základ filmu ideu zákonmi zakotvenej rovnoprávnosti prostredníctvom spájania muža a ženy do rovnoprávneho partnerstva a zároveň spájania znesvárených kmeňov do jedného veľkého celku. Tak vznikol podľa Američanov národ mongolský s rôznymi odnožami, ktorému nevládol barbar, ale muž ctiaci si ženy a vzdelanie: Džingischán. Ako rozprávka je to pekné pozeranie. Veľkorysé kostýmové riešenie a kolorit zase poteší oči diváka. Navyše téza o človekovi, ktorý sa venuje poézii, hudbe, maľbe a kráse žien (tu v podobe čínskeho cisára), no práve vďaka tomu je častokrát oveľa zákernejší ako rodený bojovník nebola vôbec márna. Kľukaté zástavky umeleckých diel, sledujúcich rôzne nuansy a odtienky reality, práve ponúkajú obdobné umenia milovné typy k tomu aby využili bohatosť slovného vyjadrenia a jeho najrôznejších variantov k prefíkanej manipulácii s okolím. (17.07.2017)

V pravdě prapodivný snímek o největším z mongolů, ve kterém snad neúčinkoval ani jediný mongol. Přes veškerou lásku a úctu k hereckému umu, kterou chová k Omaru Sharifovi, již svou samotnou fyzickou, fyziologickou podstatou jen přetěžko mohl věrohodně ztvárnit mongolského válečníka. Průser pokračoval přes jeho ženu Börte v obsazení nordické plavovlasé blondýnky, mihnutí Telly Savalase a vyvrcholil u Eli Wallacha v roli perského šacha. Rádoby holywoodský velkofilm, spíš ale maloprůser. Omar se na rozdíl od všech ostatních alespoň snažil, i když, kde není co hrát, ani smrt nebere. (11.03.2017)