Matka

John (Albert Brooks) ma problemy v osobnim zivote a tak se rozhodne najit jejich reseni velmi nezvyklym zpusobem. Prestehuje se zpatky do domu sve matky, kde vyrustal. Vyuzije moznosti lepe ji poznat a necekane se mu podari i neco nad plan. Soudim, ze do vekove skupiny divaku, kterym se Matka libila, jeste par let patrit nebudu. Take verim, ze ne kazdy je tak nahle tvarovatelny a diky neskutecne priblblemu ukonceni 40% je adekvatnich. (18.04.2007)

Ty mi prostě nechceš rozumět....možná, když jsi přestal jíst maso, přestalo mít tvé psaní hloubku...Matka je konverzační komedií, ve které najdete spoustu moudra, ale i poměrně vtipných hlášek. Na můj vkus jich možná bylo trochu moc. Matka je milá, ale jak jinak, někdy na zabití. Ale ono vrátit se domů po druhém rozvodu k matce, aby synáček našel své kořeny a pochopil, kde dělá chybu...co je to za nápad? Kdyby tu nebylo takového špičkování a jedna věta nestřídala druhou, možná bych si to užila víc, takhle mě trochu rozbolela hlava. (13.03.2011)

Říkejte si co chcete, ale já na Alberta Brookse nedám dopustit. V osmdesátých letech se sice jen snažil o nápodobu Woodyho Allena, ale později se jeho humor vytříbil, zosobitněl a co se mi na něm nejvíc líbí, je to, že své filmy netočí jako one man show A. Brookse. Vzpomínejte, kdy dostala třeba právě Debbie Reynoldsová naposled tak krásnou roli... 90 % (27.07.2004)

Chytnul jsem tento film od začátku naprostou náhodou v televizi, a ze začátku mi to přišlo na jako další tuctová komedie z émeriky, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen že se jednalo o poměrně i líbiví příběh s dostatkem humoru který vás ale nelámal do kolen, ale vždy jen příjemně pobavil. Prostě velmi dobrý film na odpolední siestu, pokuď vám nevadí že u ní neusnete. (12.03.2011)

Jo, hlavně vyspělý a nenucený vitip, který se až pro mě neuvěřitelně přibližuje našemu středoevropsému. Aneb matky jsou v americe asi podobnější těm našim víc než jsem si myslel. Film o tom, že když vyndáte jablko z mrazáku je jako čerstvě utžené ze stromu. Poměrně úspěšný spisovatel sci-fi románů je po druhém rozvodu a jeho schopnost komunikovat s ženským pohlavím se rovná nule. Proto se rozhodne, že si potřebuje lépe porozumnět se svojí matkou, jenž spíše komunikuje s jeho mladším a podle všech měřítek úspěšným bratrem. Tuto citovou propast se snaží překlenout tak, že se po rozvodu znovu, ve čtyřiceti letech, nastěhuje k matce, jenž žije už dlouho sama. Začíná se rozehrávat spousta situační komiky o vidění světa dvou rozdílných lidí, kteří by si ale měli být blízcí jak nikdo jiný. Skrze vztah k matce si snaží spisovatel vyjasnit vztahy k ženám obecně. Film není bláznivou komedií a ani jeden z herců nehraje přepjatě. Naopak velice civilně, nenuceně a naprosto přesvědčivě. Krásně Reynolds zahrála už v podstatě lety omezené vidění světa, ženou za zenitem i když stále v plné formě a s chutí žít život ke své spokojenosti. Taková minimální komika, kde jako bych viděl některé moje příbuzné, ještě k tomu skvěle parodické a výstižně pojaté. Krásná studie toho jak se setkávají dva světy, dvou vyzrálých lidí, kde se každý pohybuje na mezní hranici zralého věku a má tendenci sklouzávat u matky k začínajcí senilitě a u syna ještě ne zcela opuštěné mladické divokosti. Krásná studie vztahu matka-syn s konečnou freudovskou katarzí s dokonalostí prvního dne na světě. Nezvyklý, přitom velice inteligentně vtipný a milý film. (23.02.2004)