Závrať naruby

S Melem Brooksem, resp. s jeho tvorbou jsem měl, mám a budu mít jeden zásadní problém. Nebohý Mel musel mít v životě smůlu na nechápavé lidi, kterým nestačí naznačit, nasměrovat a naťuknout a tak se naučil ty nebožáky pořádně nakopávat a podávat jim to pěkně po lopatě. Řada jeho vtipů má slušný potenciál, jenže je podává tak přehnaně, že pro mě ztrácejí veškerý půvab. Nedokáže vystihnout tu jemnou linii mezi parodií a křečí. Ale možná je chyba ve mě a tu hranici mám nastavenou příliš vysoko. V Závrati, kde si bere na mušku nebohého Hitchcocka, se ještě drží zpátky a netlačí na pilu tak, jako nedej Bože v Drákulovinách, jenže ani tak to nevytáhnu na výš, než 40 % celkového dojmu. (19.08.2008)

Může být parodie zároveň poctou parodovaného díla? V podání Mela Brookse je možné všechno. Závrať dokonale kopíruje režijní styl mistra Hitchcocka a přitom nepřestává být pošahanou taškařicí. Třeba takový průlet skrze sklo, nebo přesná rekonstrukce legendární sprchové scény (akorát s novinami namísto nože) rozesmějí i ty, kteří o Hitchových filmech jenom slyšeli. Mnoho scén však ocení jenom lidé znalí většiny Hitchcockových filmů (a většina zde představuje vskutku úctyhodné číslo). Pro někoho to tedy pravděpodobně bude občas nuda, ale přinejhorším nuda velmi stylově zrežírovaná. 80% (09.10.2006)

THIS FILM IS DEDICATED TO THE “MASTER OF SUSPENSE” (Pánovi napätia) ALFREDovi HITCHCOCKovi, a presne takto začína Melov famózny, komediálny počin, v ktorom som ale bohužiaľ postrehol (to sa nedalo nevšímnúť si !) jeden očividný, do očí bijúci: „faux pas” , a tak najmä kvôli nemu som Brooksovi nenapálil plný počet hviezd, kde tomu už naozaj veľa nechýbalo. Ešte rád by som doplnil obsah filmu od (Peta_N) i o ďalší parodovaný snímok, ktorým bezpochyby je-Na sever severozápadnou dráhou, pretože postava hraná Melom Brooksom, alias Richard H. (H je Harpo, podľa Marxa) Thorndyke má charakteristické črty práve s Rogerom Thornhillom (Cary Grant a jeho slávne úteky)+skomolené priezvisko je toho aj jasným dôkazom, že sa taktiež odkazovalo k tejto nefaľšovanej klasike, keď napríklad dôjde i na Vertigo, kedy má “Harpo” neuveriteľný strach z výšok, postupujeme cez Psycho a legendárnu sekvenciu zo sprchy, ale tentokrát s maximálnymi záchvatmi smiechu, za ktoré sa môžem poďakovať Barrymu Levinsonovi, ktorý bol ich bezprostrednou súčasťou, až po známy útok operencov, ktoré si vtedy riadne zgustli na nežnej blondýnke Tippi Hedren, keď si dajú opäť repete, ale ešte s oveľa väčšou účinnosťou a parádnou gradáciou, až to nie je normálne pekné ! _ Mel Brooks je génius v tom, čo ho napĺňa, baví a zaujíma, keď svoje dané možnosti ešte o čosi zdoláva, prekonáva. Naštudoval si filmovú tvorbu režisérskej legendy kinematografie Alfreda Hitchcocka, robí si z nich aj požehnanú srandu, paróduje o dušu, ale všetko sa deje predovšetkým v „rámci normy” , aby poprípade úmyselne neznevažoval tieto vážené počiny, ktoré sú prostredníctvom jeho chytrej réžie a množstva skvelých filmových perličiek otočené o 360 stupňov, čiže úplne postavené na hlavu, a na tom je to najväčšie čaro, že je to hore-nohami ! (26.10.2019)

Po podceňovaných Drákulovinách se jedná o moji druhou komedii v režii Mela Brookse a i zde musím uznat neuvěřitelný autorův cit pro detail. Když něco paroduje, činí tak s co nejhlubší znalostí daného oboru, a platilo to i v tomto případě, kdy si Brooks vzal na mušku Alfreda Hitchcocka. Nečekejte komedii postavenou na elementárních narážkách typu sprchová scéna (byť i on k tomu sáhl a mimochodem musím uznat, že ji ze všech využil asi nejnápaditěji), i přes hojný výskyt narážek na kvartet Vertigo - North by Northwest - Psycho - Ptáci je zde citována až polovina Hitchovy filmografie (pravda, měl jsem občas problém s odkazy na díla, která jsem neviděl, nicméně jsem se chytal i u citování méně známějších filmů - např. Spellbound či Frenzy) a odkazuje se zde i na jeho režisérské postupy (zadní projekce při přistávání letadla...) či jeho dvorního skladatele Bernarda Herrmanna. S ohledem na tuto promyšlenost jsem ani neměl problém s občasnou explicitností (přednáška v kongresovém sále), která je také jedním z prvků Brooksovy tvorby, ač by mi v jiném podání možná vadila. Když snímek shlédl sám Alfred Hitchcock, byl tak nadšen, že zaslal panu režisérovi láhev červeného vína. Já vás, pane Brooksi, sice podobným materiálním darem poctít nemohu, ale dovolte, abych aspoň tento váš počin ohodnotil maximálním počtem bodů. "Poslouchej, setkáme se za půl hodiny severně od severozápadního rohu..." (06.07.2010)

Mela Brookse mám rád, ani tentokrát mě nezklamal, ale ani neohromil. Vtipné to sice je, ale připadalo mi, jako by tomu chyběl dech. Asi jako když přespolní běžec dorazí do cíle, ale loudá se při tom jako šnek. Na druhou stranu minimálně díky parodiím na Ptáky a Psycho a přednášce za účasti dětí stojí za to film vidět. 60%. (08.10.2006)