Speer a Hitler

Celkem dobře zpracovaný dokument o Speerovi a Hitlerovi. První díl byl celkem nezáživný, ale druhý už to poměrně napravil, tam se právě stkáme s tím rozhodujícím verdiktem pro všechny nacistické vyvrželce. Ve třetím díle se setkáme se životem ve vězení Alberta Speera, tenhle díl je rozhodně lepší než první, ale horší než třetí. Ale co mě moc nepotěšilo, byl Hitler, jeho napodobitel vypadal naprosto jinak. Taky se mi líbí, že do dokumentu připletli dobové záběry, z Norimberského procesu, až po záběry přímo z války. To strašně moc obohatilo tento dokument. Ale celkově se povedl 75% (16.01.2008)

"Vy Rusi ste predsa taktiež čítali Hitlerov Main kamf, keďže vyšiel pred rokom 39, v dobe keď ste podpísali pakt o neútočení..." Film o najsympatickejšom a najrozumnejšom nacistovi, ktorý v Norimbergu ako jediný oľutoval svoju minulosť a bol pripravený za to niesť zodpovednosť ma lákal už dlho. Túto dokumentárne pojatú drámu som konečne mohol vidieť na STV2. Netušil som, že celý 3-dielny film je z Norimbergu a jeho mega procesu a iba prestrihmi a spomienkami sa vraciame v čase. Odhalíme Speerov rodinný život, jeho stretnutia s Hitlerom i jeho pobyt v Norimberskom väzení, kde je spolu s ostatnými nacistami a samozrejme je tu samotný súdny proces. Film je občas prerušený rozhovormi so Speerovými skutočnými deťmi, dnes už dôchodcami. Veľmi ma zaujalo, že jeho syn, rovnako s menom Alebert Speer je tiež architekt...To som nevedel. Film sa snaží byť hodnoverný a o postave A. Speera sa dozviete všetko podstatné. 80%. (23.06.2015)

Dokumetární miniseriál o jednom z nejzasloužilejších mužů Třetí říše, budovateli zbrojní výroby Albertu Speerovi, jenž si stačil užít i Norimberský proces, kde tvrdil, že přes svoje kamarádství s Hitlerem o genocidě nic nevěděl. Silně mě šokovalo, kdo si v tomto filme zahrál Dolfiho - Tobias Moretti z Komisaře Rexe! (12.05.2005)

Ze začátku mě překvapily a následně mi trochu vadily přechody mezi hranými pasážemi a dokumentem, měla jsem problém přepnout se z jednoho na druhé tak, abych "nevypadla z příběhu". Nicméně zvykla jsem si a ve výsledku jsem ráda, že již dávno dospělé Speerovy děti dostaly prostor vyjádřit se. Ani ony nám ale neosvětlí, kolik toho Speer ve skutečnosti věděl, kolik vědět mohl a jen se po tom nepídil, kolik věcí mu bylo jedno a kterých naopak později třeba litoval. Některé věci okolo Speera nám už asi prostě zůstanou skryty. I když by snad člověk při sledování chvílemi Speera i politoval, je ale asi jasné, že i Hitlerův dvorní architekt "má na svých rukou krev". Domnívám se, že tento miniseriál, ačkoli nám nedá (a asi ani nemůže dát) odpovědi na všechny otázky, dokáže Speera, jeho povahové rysy, specifika jeho vztahu s Hitlerem, ale i třeba obrysy jeho rodinných vztahů přiblížit poměrně podrobně, zároveň poutavě. Více mě zaujaly první dva díly, ani poslední ale nenudil. A skoro až fascinovala mě v něm procházka kolem světa za zdmi věznice. Ne, že bych se kvůli realizaci něčeho takového chtěla nechat zabásnout, obdivuji ale, že taková věc Speera napadla a věřím, že mu to ve své podstatě mohlo výrazně pomoci přežít nebo se minimálně nezbláznit. Zároveň se v tom podle mě hezky projevila Speerova kreativita, kterou jako architekt zřejmě celý život, ať byl jako člověk jaký chtěl, měl opravdu bohatou. Na rozdíl od některých ostatních bych v minisérii ocenila i výběr představitelů dvou hlavních rolí. Sebastian Koch je můj oblíbený herec, který se mi líbil asi ve všem, co jsem s ním viděla, do role Speera se dle mého názoru hodil i čistě typově, fyzicky je nacistickému architektovi docela podobný. A Tobias Moretti se nelehké úlohy Hitlera zhostil také na výbornou, vůbec mi nepřišlo, že by se na to nehodil, že by jeho pojetí byla nějaká karikatura nebo něco podobného (možná bych ale mluvila jinak, kdybych ho měla více zafixovaného jako vyšetřovatele z Komisaře Rexe, kterého jsem nikdy nesledovala nějak pravidelně). Celkově povedená minisérie, prostřednictvím níž se může poutavou formou člověk i spoustu dozvědět. 75 %. (06.11.2021)

Hitlerův architekt, ministr zbrojního průmyslu. Tak vstoupil Albert Speer do dějin. Pracovitý technokrat plný ambicí v Hitlerovi našel svého Mefista. Stejně jako mnoho dalších mu zasvětil svou duši. Nechal se opájet slávou v závětří Führerových křídel. Aby se zavděčil, neštítil se ničeho. Ve své knize „V srdci Třetí říše“ odhalil mnoho pikantností z života nacistické smetánky, večerů na Berghofu a Hitlerova soukromého života. Byl nejblíže tomu, co by se dalo nazvat Hitlerův přítel. Ačkoli se ve svých pamětech maximálně snažil distancovat od Hitlera a ubránit se sentimentu, jsem přesvědčen, že za svou slávu mu zůstal do smrti vděčný. I jeho prohlášení nakladateli Siedlerovi na jeho otázku: "Kdybyste měl možnost žít ještě jednou, byl byste raději hodným a ušlechtilým architektem v Heidelbergu, nebo zvolil svůj minulý osud?" odpovídá: "Prodělal bych to ještě jednou. Ještě jednou sláva a moc, ještě jednou potupná ostuda, ještě jednou zločin a ještě jednou cesta do dějin." ____ Z tohoto pohledu jasně vyplývá, že Speer považoval svoje temné slavné roky vyměněné za 20 let kriminálu, za dobrý obchod. A to nechci spekulovat, nakolik jde o sentiment nad zážitky z mládí, neomezených možností a ambic, nerealizovaných staveb. Ani na okamžik nepochybuji o tom, že pokud by se znovu setkal s Hitlerem, padl by mu do náruče bez mrknutí oka. Pojem „hodný“ nacista tak zůstává prázdným morálním symbolem, ale tolik nutným pro přežití zbytku válečné generace. (09.02.2015)