Naboso

[Barfuss] 80% ... Nestály, bohémsky muž sa zamiluje to ženy s mentálnym problémom, ktorej mama ju držala 19 rokov zatvorenú v byte a bez styku s vonkajším prostredím či inými ľuďmi. Bolo to krásne, aj nejaké tie slzy sa vyronili. Keby nebolo tých občasných nasilu "vtipných" scén, tak by bolo hodnotenie vyššie. (19.01.2017)

Pohodová německá komedie, která mi lehce připomněla mé oblíbené Klepání na nebeskou bránu. Hlavní hrdina (opět Til Schweiger) hodí celý svůj dosavadní a ne moc povedený život za hlavu a naopak se po hlavě vrhne do zachraňování jedné sympatické zbloudilé duše. Bohužel kvalit uvedeného filmu nedosahuje a nemá jeho lehkost. Hlavní představitelé byli sice sympaťáci, ale celkový děj byl hodně naivní. Některé situace byly až příliš neuvěřitelné a něco nebylo moc dobře vypointované. Jako oddechový film Naboso doporučit můžu, ale pro intenzivnější zážitek a pro bezstarostnou filmovou pohodu si raději Zaklepejte na nebeskou bránu. (07.07.2022)

Barfuss Frau – německé synonymum pro Rain Mana. Místo autistického Hoffmana naivní bosonohá dívka, která, když něco vyhraje, nejprve se raduje a až poté ptá, co vlastně vyhrála. Místo zasmušilého Cruise zde postupně vyměkává neméně seriózní Til Schweiger, který nedokáže nesmělému šarmu oné slečny vzdorovat příliš dlouho. Otázkou je, jak dlouho dokáže nasládlé story plné patosu vzdorovat divák. Je těžké jí odolat. Je snadné zjistit, že pod líbivým povrchem se nic moc neskrývá. Mnoho krásných obrázků, které přinejmenším na několik minut uvíznou v paměti, dva herci, kteří si postupně získají sympatie a ohromné množství poslouchatelné muziky. Tou si Schweiger režisér vypomáhá, když už Schweiger scenárista ani Schweiger herec neví, co si počít. K čemu dochází poměrně často. Když chce vyjádřit kontrastnost povahy Leily a Nicka, vyjádři ji hudbou. Když chce, aby byla scéna opravdu dojemná, bez ostychu na nás vyrukuje s neodolatelným Hallelujah Jeffa Buckleye atd. Není snadné podobný film zavrhnout, ale není právě snaha o naprosté vyeliminování tohoto pocitu důvodem k němu? Til Schweiger se projevil jako velice schopný režisér – epigon (z německých filmů jmenujme alespoň Princeznu a bojovníka a Klepání na nebeskou bránu). Mnoho vlastního nepřináší, je to nutně důvod jeho debut odsoudit? Vsadil na jistotu a natočil dojemný příběh o dvou lidech, v jejichž životech hraje důležitou roli vztah k matce, k jeho „podbarvení“ si vybral pravděpodobně svou oblíbenou hudbu, velice pěknou a silné emoce vzbuzující. Ke konci mu sice znatelně ubývá síly a nápadů a být celý film o půl hodiny kratší, prospěje mu to, síla vlny pozitivní energie, jež mě zcela převálcovala v samém závěru, však byla neobyčejná. Na debutanta více než neobyčejná. 70% Zajímavé komentáře: Visáč, MilesTeg, hudy78 (28.06.2007)

Tento film není dokonalý, má však v sobě tolik pozitivních a krásných věcí, které ve vás prostě zachovají spokojenost z dobrého filmu. Další skvělý film z Německa, který si společně s Klepáním na nebeskou bránu a Lola běží o život, drží první příčku nejlepších německých snímků. Til Schweiger je talent. "Ty nikdy nenosíš boty?" "Ne, nechci mít nohy ve vězení." (07.05.2011)

Již delší dobu mám v plánu dovolenou v blázinci za účelem odpočinku, ale nyní se tam vyloženě těším, protože by tam na mne mohlo čekat skvělé stvoření s nejvykulenějšíma očima na světě. Mně se něco podobného samozřejmě nemůže stát, ale nejsem závistivý, takže mne hodně bavilo sledovat Leilino objevování světa mimo léčebnu a nebýt několika trapných okamžiků, kdy jsem se za Nicka musel stydět při jeho naparování před rodinou, tak bych s plným hodnocením neváhal. Zejména proto, že jsem si nadšeně pomlaskával u hudby, která ke každému záběru sedla jako čelní zaměřovač k Mercedesu. (11.01.2013)