Pilát Pontský, onoho dne

Film o tíze viny za ukvapené a dosti nepromyšlené rozhodnutí. Občas se člověku stane, že ví, že dělá chybu, ale nemůže nebo nechce své rozhodnutí změnit. Ve chvíli, kdy Pilát posílal Ježíše na smrt, už to dobře věděl, jen neměl dost sil zvrátit běh osudu. Anebo to tak prostě muselo být? Pilátův těžký den, jak ho neznáme i známe. Výborný Munzar i ti ostatní. Minimum dekorací, výprava téměř nulová, ale výsledek vynikající. 85% (17.05.2011)

Tohle bylo jedno z nejslabších dramat, co jsem kdy viděl, možná nejhorší. Děj nebyl moc záživný, nudný a celkově nezajímavý. Výkony byly vynikající a obzvlášť Munzar to zahrál dobře, ty přidaly * v mém hodnocení. Taky musím poznamenat na dobové převleky, jež se mi strašně moc líbily. Poslední hvězdičku rozdělím na polovinu: Polovina- Obleky a druhá Provedení. 37% (09.04.2007)

Dramatická díla mají nejrůznější osudy: některá ve své době zazáří a pak zhasnou, jiná naopak pochopí až následující generace. Dvacáté století přineslo ještě další "časovou smyčku": díla, v době svého vzniku zakázaná, která se realizují a mohou tak promlouvat k lidem až za celá desetiletí, jsou z hlediska recepce ovšem nejriskantnější. Jeden ze zakládajících televizních autorů a dramaturgů Zdeněk Bláha napsal scénář hry už v roce 1968 a reagoval v ní na tragické události srpna téhož roku a retušoval ji v předtuše přicházejícího dusna normalizace raději historickou látkou (postavenou na motivu Bulgakovova románu Mistr a Markétka), na které chtěl demonstrovat problémy své doby. Pilát Pontský je tedy zosobněním zla, které nelze pojmenovat a zbabělosti, z níž se nedá uprchnout. Bláha samozřejmě danou situaci v několika okamžicích přesahuje, mluví-li například o tom, že "každá moc je stejně násilím na lidu"; základ ovšem zůstal neměnný: boj o hodnotu pravdy, morálky, statečnosti a zbabělosti. Řetěz násobené inspirace legendární látkou tu prochází od biblických pramenů přes Bulgakova a Bláhu až k Oldřichu Daňkovi, který se po letech převážně autorských projektů vrátil ke své původní profesi. Hru inscenoval v rychlém tempu, s dynamickým střihem a v kulisách, které tentokrát dílu svou vzdušností a ryzí účelovostí prospěly. Troufám si tvrdit, že to byla profesionálně jedna z vůbec nejlepších Daňkových režií, čímž ovšem nechci snižovat hodnotu jeho mladších i starších děl. Dominující hodnotou této televizní inscenace zůstává mimořádná Munzarova kreace v roli Piláta Pontského, kterého pojal jako zoufalého muže, zmítaného v nesnesitelných duševních i fyzických bolestech, uvědomujícího si osudný omyl, jehož se pro svůj klid a pohodlí dopouští. Úlohy hodné klasického repertoáru tu po delší době získali i další; vedle herců starší a střední generace (Hanzlík, Švehlík, Zahajský, Sklenčka, Doležal a další) tu výborně zvládl svůj nejednoduchý part mladinký Ondřej Vetchý. Dnes by byla podobná látka pojímána zřejmě krvelačněji, s minimem historických reálií, spíše s průhledným důrazem na otřesnost a běsnotu doby, o níž má vypovídat. To ovšem nijak nebrání dodatečnému ocenění této komorní televizní inscenace, která se zvláště dnes jeví malým svátkem. (18.09.2010)

Nejlepší zatím viděná televizní inscenace, nejlepší zatím viděná biblická adaptace atd. Úryvek z Bulgakovova románu v divadelních kulisách a s geniálními herci (Munzar v roli Piláta) staví vznik křesťanství do zcela jiného světla. Mnohem lepší, než jakékoliv jiné filmy o Kristovi, překonává to i Scorseseho geniální Poslední pokušení Krista. Jedinečný film. Kdyby všechny ostatní české televizní inscenace byly příšerné (a většinou jsou), tak kvůli tomuto filmu stojí za to to celému žánru odpustit. (17.09.2009)

Excelentní Munzar coby Pilát, který je zde zpodobněn jako muž, co dohlíží důsledků činů vlastních i cizích. Pokusí se soudu s jedním pomateným pouličním filosofem využít v osobním sporu s veleknězem Kajfášem, ale i když dosáhne svého cíle, svého podílu na věci se nezbaví. Dobrá látka, ale já osobně bych dal přednost apokryfu Čapkovu, konkrétně tomu nazvanému Pilátovo krédo: "Když jsem s ním mluvil, viděl jsem, že za nějaký čásek budou jeho žáci křižovat jiné; ve jménu jeho jména, ve jménu jeho pravdy budou křižovat a mučit všechny jiné, zabíjet jiné pravdy a zvedat na ramena jiné Barabáše. Ten člověk mluvil o pravdě. Co jest pravda? Vy jste divný národ, který mnoho mluví. Máte samé farizeje, proroky, spasitele a jiné sektáře. Každý, kdo udělá nějakou pravdu, zapovídá všechny ostatní pravdy. Jako kdyby truhlář, který udělá novou židli, zapovídal sedět na ostatních židlích, které kdo udělal před ním. Jako by tím, že se udělá nová židle, byly zrušeny všechny staré židle. Konečně je možno, že nová židle je lepší, krásnější a pohodlnější než ty ostatní; ale proč, u všech všudy, by si člověk unavený nemohl sednout na kteroukoliv mizernou, červotočivou nebo kamennou židli? Je unaven a zlomen, potřebuje oddechu; a tu vy ho zrovna násilím taháte ze sedátka, na které klesl, aby se přestěhoval na to vaše. Nechápu vás, Josefe." (16.08.2016)