Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pohádku na čínské motivy bude vyprávět měsíc (V. Preiss), který na své pouti oblohou mnohé vidí… Matka (V. Galatíková) měla dva dospělé syny (F. Staněk a P. Trávníček) a byla by ráda, kdyby se dobře oženili. Jenže chlapci na ženění nijak nespěchali. A tak se starostlivá matka pomodlila k duchům a zjevil se jí Stříbrovous (V. Postránecký). Slíbil jí pro syny nevěsty, Růžovou pannu a Nefritový květ (S. Postlerová a M. Pleštilová), krásné dívky, které jsou vězněny na Oblačné hoře. Když je synové v kouzelném zrcátku uviděli, okamžitě se zamilovali. Vydali se tedy na nebezpečnou cestu, na které je čekalo mnoho nástrah… (Česká televize)

(více)

Recenze (16)

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československá televizní pohádka natočená podle čínských motivů o matce Chajnan a jejích dvou synech, kteří se vypravili hledat nevěsty Růžovou pannu a Nefritový květ. Aby mohl silný Jang (P. Trávníček) a moudrý Li (F. Staněk) užívat štěstí se svými partnerkami S. Postlerovou a M. Pleštilovou, bylo nutné je nejprve vysvobodit ze zakletí od Rudolící čarodějnice na Oblačné hoře a překonat obávané Údolí démonů. Všechny nástrahy byly s pomocí dobrého Stříbrovousého ducha překonány a oba mladé páry mohla pak starostlivá matka Chajnan přivítat ve svém domě. Herecky jednoznačně vyčnívala J. Jirásková coby Rudolící čarodějnice a V. Postránecký jako duch se stříbrnými vousy. Úloha vypravěče byla spolu s přednesem veršů svěřena V. Preissovi jako Měsíci, jehož tvář byla zobrazena ve žlutém kruhu na obloze. Jedná se jednoduchou studiovou pohádku od paní Svatavy Simonové, jež zaujme především svým neveselým zpracováním, tak typickým pro tuto režisérku a netradiční orientální výpravou. ()

zdeny99 

všechny recenze uživatele

Kostýmy jsou vkusné, masky taktéž. Hudba Otmara Máchy mi už přišla příliš dramatická, ale ty triky typu mlha přes obrazovku jsou hrůza. Děj není nic moc zajímavý, a tak mě tahle vyloženě ateliérová pohádka vůbec nebavila. V celkovém kontextu vypadá jako divadelní představení než jako film. [293. hodnocení, 16. komentář, 51%] ()

Reklama

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Tohle je typický studiový produkt konce osmdesátých a počátku devadesátých let. Oceňuji alespoň kostýmy a kulisy. I když Viktor Preiss spíše vypadá jako návštěvník z vesmíru. Pohádka by se dala s klidem aplikovat i na českého Honzu nebo zkrátka na mnoho českých lidových pohádek. Taneční čísla byly lehce průměrné, kdy jeden tanečník málem zboural kulisy. Nemyslím, že je to vyloženě špatná pohádka, ale mě ty orientální pohádky nikdy moc nebavily, já mám prostě rád klasickou českou chalupu a české holky. Otázkou je, jak moc baví tyhle typy pohádek děti ve skutečnosti. ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Kdysi dávno, ještě než byla v Číně zavedena politika jednoho dítěte, měla jedna prostá matka Chajnan mnoho trápení se svými dvěma syny. Považte, chlapci jeden chytrý, jeden silný, ale neměli se do ženění. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby matku jednoho dne nenavštívil Stříbrovousý duch. Nejen, že mamince nabídl, aby si pohrála s jeho zlatým jojo, ale ještě jejím synům dohodí nevěsty. Jak už to v pohádkách chodí, má to háček. Obě dívky jménem Nefritový květ a Růžová panna jsou proměněny v kámen a toho času se nalézají v moci rudé čarodějnice v rozkošném podání Jiřiny Jiráskové. Leč kdo chce krásnou nevěstu, musí pro ni podstoupit mnohá protivenství, v první řadě vyjít ze dveří, pak překonat údolí démonů a nakonec přechytračit zlou čarodějnici. Všechno po mnoha peripetiích dobře dopadne a opadaný javor se znovu zazelená, dokonce i bambus povyroste. Nebo tak něco, bylo to moudré a poetické a Měsíc měl co vypravovat, dostal řád draka a toto vyznamenání jej vyloženě potěšilo. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Až na tradičně jevištně přepjatou hudbu Otmara Máchy se myslím pohádka vyvedla - a nejvíce si ji asi užila Jirásková, kostýmerky/kostýméři, trikaři a osvětlovači s barevnými filtry. Trávníček je stejný jako všude (což mi zas tak moc nevadí, ale tady je poněkud upozaděn), František Staněk příběh slušně oživuje, obě princezny či co byly, nějak nemají co hrát (bodejť jo, když půlku příběhu jsou kameny, a druhou půlku jen jedna z nich pořád křičí: "Už nás má, už nás dohoní!", a druhá se snaží být statečná, jako že to dají). Navíc při vstupu do chaloupky jsem podvědomě čekal, že se maminka zeptá: "Umíte, holky, vařit? Já tady Jardovi a Jágrovi nevěstu, co neumí vařit, neschválím..." Škoda scén s maminkou - dialogy má napsané tak přepjaté, že to prostě nešlo uhrát slušně ani Galatíkové a působí to přehnaně pateticky až směšně. Preissovy vstupy coby básnícího Měsíce jsou takové malé WTF pohádky. Nu a konečně Postránecký jako Stříbrný duch je díky svému nadhledu a hře v jojo příjemným vyvážením toho patosu a posunuje pohádku o něco výš. Btw, jestli je pravda, že tenhle příběh je starší než evropské písemnictví, už víme, kde se v našich pohádkách vzala ta doporučení stylu jdi rovně a neotáčej se, nezdržuj se, s nikým nemluv... ()

Galerie (4)

Reklama

Reklama