Hana to Arisu

Snad až moc praštěné, ale celkem mile rozverné a zábavné, roztomilými školačkami nikdy nepohrdnu a dvojnásob to platí o zde ještě dost mladičké Yu-chan. Bohužel neduhem tohoto snímku je jeho přílišná délka a v druhé části již trochu skomírající poutavost. Ovšem závěrečný balet, ten je za plný počet bodů, Yu-chan prostě umí a předvedla to i o pár let později v Hula Girls. Celkově zde však jen 66%. (27.09.2020)

Jistě se nezavděčí lidem, co nemají rádi filmy, ve kterých se nic neděje. Ono se tady něco děje, ale celý děj plyne tak pozvolna, že někoho může nudit. Mě nenudil. Nabízí nám nahlédnutí do života dvou dívek, Hany a Alice, jejichž přátelství prochází zkouškou díky jak přestoupení na jinou školu, tak kvůli klukovi. Nebojí se tedy ani použít tvrdou lež (Jen nevím, jak jim mohl tak dlouho věřit... Co třeba jeho rodina či jiní blízcí?). Čas strávený s tímto filmem byl příjemný. (07.04.2009)

Skoro celý film jsem byl nadšený, ale konec maličko vyšuměl. Výborný příběh dvou kamarádek, ve kterém se jedna zamiluje do kluka, sleduje ho a poté, co on v jednu chvíli odpadne, mu namluví, že jí předtím řekl, že ji miluje a následně, aby zakryla určité komplikace, prohlásí, že druhá dívka (ona její kamarádka), je jeho expřítelkyní, se kterou se rozešel, aby mohl být s ní. Dotyčný se snaží zoufale si vzpomenout. Yu Aoi (Alice) zahrála, co jsem od ní ještě neviděl, výborná byla i představitelka Hany, Anne Suzuki. Dohromady oheň a voda. Pomalé, ale ani jednou jsem necítil potřebu dívat se na hodiny. Spousta krásných drobností (rodinné zázemí obou dívek je kapitolou samo o sobě), několik okamžiků, kdy jsem se chytil za hlavu. ■ V malé roli potěšila Ryôko Hirosue. ■ P.S. Shunji Iwai - začínám hledat další věci od tohoto režiséra (po zjištění, že i April Story nebo Love Letter jsou od něj)! ■ Po druhém vidění zvedám hodnocení na maximum. Mícháním emocí mě fascinují dvě velmi smutné scény se zábavnými prvky (nafukovací potvora za oknem, divadelní představení), zaujaly mě rozostřené okraje filmu, závěr už vnímám lépe. (14.08.2013)

Iwai je pocitový režisér. Jeho naratív je roztrieštený, neučesaný, plný všakovakých dojmov a bez výraznejšej snahy vytvoriť si k postavám skutočný presah. ALE aj napriek tomu im rozumieme a nie sú prvoplánové. Nič netreba riešiť, netreba mať tradičnú šablónu úvod, jadro, záver. Mnoho dôležitých vecí sa nevyrieši. Hoci Hana aj Alice prejdú zmenou. Na Iwaiovi si ale najviac cením fakt, že dokáže miešať emócie a uvedomuje si silu obrazu v spojení s hudbou. Nie sú to tiché filmy. Aj napriek tomu v sebe nesú umeleckú stopu. Celé mi to prišlo také melancholické, zároveň úsmevné a niečím zvláštne očarujúce. Krásny film a Jú Aoi nádherná. (02.01.2017)

Film je hlavně přehlídkou dobře exponovaných záběrů, jak bývá občas zvykem. Do toho to podbarvuje neustále uším znějící krásná hudba, která tak tvoří polovinu veškeré atmosféry. Nemluvě o tom, že se zde ani moc nemluví a to nízké množství postav si vystačí jen s málem. Příběh samotný je slušný, tempo vyprávění pozvolné. Všechny důležité charaktery náležitě vykresleny. Ačkoli by se mohlo zdát, že se zde nic neděje a zabývá se to triviálními věcmi, není tomu tak. Kamera vnímá ty dvě dívky, jednoho kluka i to, čemu je ta trojice vystavena, protože se nechala strhnout klamem. Nechybí tu humorné a ujeté pasáže, i když se nedá říct, že jde o komedii. Beru to jako poměrně atypické drama, no, spíše klidný film o touhách, nenaplněných snech, neustálých lžích a z toho vyplývajících situací, do nichž se může člověk dostat. Ta celková jinakost tomu svědčí tím víc, jak přirozeně a zajímavě se to celé sleduje. (11.08.2020)