Já a Ty a všichni ostatní

Jeden z těch amerických, nezávislých...o pár osudech, které se trochu prolínají...ti lidé se potkávají a něco prohodí, nebo se sebe jen tak dotknou....a každý má v sobě nějakou touhu a strach....je to, zejména zkraje, navíc docela ujeté, ale asi nám autorka chtěla říct, že takoví jsme všichni, každý v sobě máme něco divného a máme chuť to ostatním ukázat....a film končí, jak to u těchto děl bývá, téměř bez pointy...a v tomto případě je to spíš na škodu než ku prospěchu. Do výšin filmu ještě něco chybí.... (27.12.2012)

Sbírka ocenění z festivalu v Cannes 2005, zvláštní cena ze Sundance, úspěch na Independent Spirit Awards a mnoho dalších. Scénáristka, režisérka a představitelka hlavní role v jednom Miranda July má doma hodně sošek, určitě aspoň neřeší, čím zatížit prkýnko na záchodě. Její filmový debut Já a Ty a všichni ostatní je o (milostných) vztazích tak, jak je všichni důvěrně známe. Další nezávislý americký film, řeknete si a zčásti budete mít pravdu. Jenže dělá to totálně bez mytologického romantizování, bez srdceryvné hudby a typických klišé. Západ slunce tu je, ale úplně jinak, než vás napadne. Pak záleží na každém zvlášť, nakolik mu tohle vybočení z hollywoodských stereotypů sedne. (30.04.2006)

Po shlédnutí tohoto filmu jsem přesně věděl, co mu bude nejvíce vyčítáno, ale působil na mě natolik křehce (po celou dobu se mi zdálo, že se musí každou chvíli celý sesypat a to samé jsem měl u herců), že jsem pocítil nutkavou potřebu jej bránit a ochraňovat. Tak to teď těmi pěti hvězdičkami dělám. (04.05.2006)

Betelgeuse to řekl naprosto přesně. Film je bohužel nevýrazný, na komedii málo vtipný, na drama málo dramatický (či spíše dokonale oddramatizovaný á la Jarmuschovy snímky). Postavy jsou nesympaticky podivné až úchylné. A ač se zde najde několik skutečně dobrých nápadů a scén, film jako celek je nevyvážený, nekonzistentní a (jak již bylo řečeno) nic nového nepřinášející. (27.03.2006)

Jedním ze základních předpokladů pro natočení úspěšného amerického nezávislého filmu je vysoká míra osobitosti jeho hrdinů. Zde jsem si místy říkal, že už je to přeci jen trochu moc. Na druhou stranu, kdyby Miranda July (režisérka, scenáristka a představitelka hlavní role v jedné osobě) napsala normálnější postavy, šlo by jenom o další úsměvný nezávislák s pěknou myšlenkou, nad kterou každý chápavě pokývne hlavou. Takhle se můžeme těšit na zapáleného prodavače bot, na malého, perverzního černouška, na jeho orálně (ne)uspokojeného bratra, na dvě sexuchtivé puberťačky, s chutí provokující neméně nadrženého souseda nebo na svéráznou umělkyni. Jsou to exoti, ale mají srdce a to vaše si taky získají. Na oplátku za příjemně strávených devadesát minut toho od vás Já ani ty ani všichni ostatní mnoho nepožadují, pouze určitou dávku empatie a zkušeností s problémem, který nás trápí celý život, tedy se životem samým. Děj, nebo spíše úhledně sestříhaná série miniepizodek s individuálními pointami, posunuje vpřed poslouchatelná hudba a množství situací příliš bizarních na to, abyste na ně nereagovali alespoň malým úsměvem. Podobné filmy bývají často přirovnávány k práci Woodyho Allena, jenže zrovna tento, na rozdíl od takového Igbyho, vůbec nespoléhá na humor konverzační a připomíná jakéhosi omylem komického hybrida Třináctky a Ken Parku, resp. ukazuje, čím chtěly oba filmy bez zjevného úspěchu být. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, vik (10.06.2007)