V moci ďábla

Ze snímku si odnáším zejména několik hutných vymítacích scén a bravurní podání soudního přelíčení. Stodolová scéna nebo předčítající Wilkinson se do paměti musí zákonitě vrýt každému. Dalším plusem je, že tohle je jeden z filmů, který po závěrečných titulcích dále hustí do diváka příval informací: co se událo s hrdiny po zatmívačce? Ano, tohle je totiž jeden z oněch "based on true story", a tak ještě po skončení nutí Derricksonovo dílo k zamyšlení. Jinak na adresu Carpenterové musím říci, že jsem se poprvé v životě zamyslel nad tím, jaké ze sebe musí v hororech herci dostávat výkony. Ty všelijaké grimasy, fyzicky náročné scény :-) a "běhy", to je napováženou! Tento žánr zdaleka není brakový - vždy je to o rejžovi a hercích! I choose to stay. (10.06.2010)

A teď je to o každém z nás, o našem subjektivním přístupu. Já se nechci zase uchýlit k nějaký myšlence, abych dal svým dojmům "oficiální" formát, ale tady mi celou dobu v hlavě kolovalo tohle: "Vytvoř si démony, abys potřeboval někoho, kdo tě před nimi uchrání. Protože podlehnout vlastní slabosti je vcelku snadné". Ať už je můj náhled na křesťatsví sebekritičtější, a i když bych se obešel bez některých těch zbytečně ikonických paskvilů, vynucovaček atmosféry (ten příběh by přesto fungoval) a ať už je v tom sebevětší porce údajné reality, pro mě osobně tohle všechno funguje. Kdyby měl kupříkladu Exorcist: The Beginning byť jen náznak obdobně funkční atmosféry, nebyl by býval shitem, kterým nakonec pro mě byl. Je až obdivuhodné, s jakou sugescí a jak autenticky se Jennifer Carpenter své role zhostila a je až s podivem, kterak formát (a)typického soudního dramatu umně natáhl jednotlivé stránky děje a umožnil jim fungovat naplno. Nehodlám hodnotit Scotta Derricksona za to, co šulil před a došulil po The Exorcism of Emily Rose, ale tady dokázal odvyprávět příběh s takovou intenzitou, jaká by odpovídala jeho vlastnímu osobnímu prožitku. Vyjma toho hrají do karet perfektní lokace, dotažený zvuk a variabilní kamera (od dost oldschoolových záběrů až po takřka fotografickou kompozici v mlze). Kašlu na zbytečný fráze, když mě cokoliv donutí alespoň nějak děj spoluprožít a vlastně se na něm podílet. Třebaže jsou tam některý věci zbytečný a jiný zas zbytečně přetažený, vidím v tomhle filmu vkusného následovníka klasické posedlostní éry sedmdesátých let - nekýčovitý démon pro 21. století. [final rate: 80%] (02.02.2011)

(83%) V moci ďábla je opravdu kvalitní snímek o vymítání. Musím se přiznat, že zpočátku jsem byl trochu zmatený. Úplný úvod mě moc nechytl a poté se vše rozvíjelo jinak, než bych o klasickém hororu o exorcismu očekával. Obviněný kněz, který dle právního systému mohl za smrt mladé dívky posedlé démony a následný počátek soudního procesu? No, po cca první třetině snímku jsem se z tohoto netypického pojetí vzpamatoval a začal si film užívat až do poslední chvíle. Takže opravdu už jsem těžko mohl hledat zásadní chyby. Mám rád filmy o soudním jednání apod, k tomu zde bylo vsunuto plno zajímavých flashbacků, kdy vidíme pád a utrpení oné mladé dívky, které posedli démoni či co … Takže se asi nebudu moc rozepisovat, vše mě celkem bavilo, možná poslední slovo soudkyně bylo trochu nečekané, ale chápal jsem to. Zamrazí, že to bylo podle skuteční události. Ty scény s posedlou holčinou byly opravdu mrazivé – chválím, jak to bylo realisticky podané. Herecké obsazení bylo výborné a i hudba byla přijatelná. Určitě bych ještě něco k úplné dokonalosti vypiloval, na to, že to mělo dvě hodiny, mi to uteklo rychle. Žánrově je to takový hororový thriller, který je trochu chladný, ale to neva. I tak jsem spokojen a ještě se k tomu někdy s radostí vrátím. (13.05.2020)

Zdlouhavý souboj vědy a víry v soudní síni. Film je dost dlouhý, ke konci už jsem i kontroloval hodinky, dění u soudu dost nudí, protože je velice předvídatelné (lze přesně odhadnout vývoj případu i rozsudek), o něco příjemnější byly flashbacky zaměřené na ještě živou Emily. Všeho všudy jsou ve snímku tři trochu strašidelné scény, což je na téměř dvouhodinový horor opravdu málo. A je to vážně škoda, neboť zrovna tyto části byly nejvydařenější a nejsilnější. Formálně se nedá snímku mnoho vytknout, herci do svých rolí pasují dokonale, postavy nevyvádějí žádné nesmysly, režie dostatečná. 70% Horror movie of the year (19.01.2008)

Jak výstižně poznamenal hlas v česky dabované verzi, „o skutečné události se opírající“ soudní horor (?), sledující proces s farářem, jenž údajně nese vinu na smrti devatenáctileté dívky. Ta začne krátce po získání vysokoškolského stipendia sekat latinu (a taky aramejštinu a němčinu), kroutit se do prapodivných poloh a pojídat více než čtyřnohé potvůrky běhající po zdech. Čili mírnější verze Vymítače ďábla, která navíc není jenom samoúčelnou provokací. Třeba tu holku skutečně posedl ďábel. Chápejte: já jsem tomu nechtěl věřit a svou pozornost jsem upínal ke každému racionálně vysvětlitelnému protiargumentu, jenže – když ony byly ty hororové flashbacky tak sugestivní… . Kýženého děsivého efektu dosahuje celovečerně debutující Scott Derrickson kamerou, celkovou stylizací těch scén, přesvědčivě vyšklebenou Jennifer Carpenterovou (ano, Dexterova ségra) a mistrovským ozvučením (už dlouho jsem sebou tak neškubl při pouhém zavrzání kdesi ve tmě). Scény ze soudní síně a blízkého okolí již tak zajímavé nejsou. Laura Linney i Tom Wilkinson sice odehrávají svůj vysoký standard, ale scénáristova neochota vzepřít se hollywoodským šablonám číší z každého dialogu, z každého dějového zvratu (nejvíce z toho finálního). Po delší době jsem se nicméně zase u nějakého amerického filmu dobře pobál, obstojně pobavil a když si někdy půjdu ve tři ráno pro sklenici vody, pak jedině s baterkou. Pravda mívá záludné podoby. 80% Zajímavé komentáře: Le_Chuck, Nick Tow, Magneto, Triple H, Gardenboy (05.05.2008)