Grand Prix

No, nebudu se od ostatnich komentaru lisit. Zabery ze samotnych zavodu, v kombinaci se zvukem jsou vyborne a jsou hlavni devizou, proc si tento film pustit. Jednotlive soukrome pribehy ctverice zavodniku jsou vsak sotva prumerne a umele natahuji delku filmu, jako by se jednalo o dva filmy v jednom. Mimo samotne zavody mi tam chybela jakakoliv atmosfera kolem zavodnich staji. Z hercu nikdo nevycnival svym hereckym vykonem. Skoda, ze tu romantickou omacku tvurci vyrazne neprostrihali... (04.04.2014)

Automobilové honičky Frankenheimerovi vždycky šly, o tom žádná, a dokonce jsem se vrátil do let dospívání, kdy jsme za totáče v neděle koukali u nás na Jižní Moravě na rakouskou ORF a přímé přenosy F1 a doufali, že se F1 někdy pojede v Brně. Prožívali jsme osud Nikiho Laudy, v devadesátkách truchlili za Ayrtonem Sennou. Ale taky jsme si říkali, že nechápeme, proč lidé tak riskují životy (tak jasně, adrenalin) a nežijí raději nějaký normální život. Jestli to za to stojí umřít pak třeba moc mladý, nebo v lepšim případě nadosmrti zmrzačený. Tenhle film pokládá stejné otázky a stejně jako my nemá odpovědi. Navíc jsem však čekal poněkud hlubší ponor do duší těch lidí a tajně doufal, že se dozvím, co třeba dělají jiného ve volném čase. Avšak nedozvěděl jsem se. Ty postavy jsou tady jedna jako druhá, včetně žen, jsou zaměnitelné, a já neměl ani komu fandit. Vlastně všichni si honí trika, každý se snaží dokázat, že dočurá dál, a mě osobně podobné filmy přijdou zbytečné - a teď se budu pro někoho rouhat, ale ano, i Amadeus mi přijde přeceňovaný a o ničem. Vlastně jsem si říkal, co si mám po skončení filmu z něj odnést. Jak říkám, technicky je to dokonalé, jako by divák v tom kokpitu sám seděl, ale nakonec kromě toho adrenalinu, různých pohledů na závody (včetně poetického) a oné skvělé techniky jsem nic navíc nedostal. A mimochodem, měl jsem z filmu podobný pocit už kdysi, když jsem jej viděl poprvé. (17.09.2023)

Vysoke  hodnotenie davam uz len preto, ze reziser Frankenheimer pouzil zabery zo skutocnych pretekov Formuly. Jo, sice sa jazdi dookola neustale, no su tu zabery na vrtulniky, jazdci su ochotni ist na hranice moznosti a su ochotni celit  riziku osudovej havarie, ktora z nich urobi kaliky kocujuce, ktore sa uz teoreticky nikdy nepostavia z vozika na vlastne nohy. Samozrejme medziludske vztahy musia byt, to je ako korenie filmu  : 84 % (04.05.2024)

Osudové ženy, bujaré nekonečné večírky, nezaměnitelná vůně benzínu a spálených pneumatik, všudypřítomná smrt, kdy každý výlet mimo trať je potencionálně vaším posledním a vy jste nesmírně rádi, když zůstane jen u „nevinně vyhlížející nedobrovolné koupeli popř. netradiční sklizni ovoce v korunách stromů“..., desetitisíce nervózně přešlapujících diváků v ochozech stadionu, v oknech, na přilehlých zídkách...všechny spojující společná vášeň pro rychlá kola a to nejdůležitější-piloti, s jediným cílem. Spatřit cílový praporek dřív, než kterýkoliv z jejich soupeřů. Nikoliv Howardova (zdejší) vyhypeovaná sázka na řemeslnou jistotu, v podobě neživoucích Rush, ale živočišná Grand Prix J. Frankenheimera, je pro mě osobně tou pravou resp. plnohodnotnou F1-čkovou podívanou a skutečnou poctou těm šílencům, co opětovně usedali do „pojízdných rakví“. Zamiloval jsem si ten snímek, každou jeho sec, i se všemi jeho chyb(k)ami a starými dobrými bolístkami v podobě přepisování historie, které však (v mých očích) mnohonásobně přebíjí ta všudypřítomná vášeň, zapálení, láska (jak je komu libo) pro tento adrenalinový (motor)sport. To vše odehrávající se stále ještě v dobách, kdy převažovalo umění samotného jezdce, nad nejmodernější (elektro)technikou. Nedočkáte se tedy žádných křečí do konečků prstů od mačkání tlačítek, tady se jede pěkně po staru, s klasickou řadící pákou. Grand prix, to je herecká jistota v čele s duem Y. Montand – J. Garner a klasický příběh nazíraný pohledem nikoliv dvou jezdců (nesmiřitelných rivalů), ale rovnou čtyř. Tím hlavním lákadlem resp. to, co dělá tento snímek tak nezapomenutelným, diváka zvedá resp. přikovává do sedaček a pohrává si s jeho tepovou frekvencí, jsou však samotné autentické (počítačem neupravené) záběry ze závodních okruhů, opepřené detailními pohledy do kokpitů, navíc neuvěřitelným způsobem ozvučené. Vrcholem budiž závěrečná Monza s původní klopenou zatáčkou, která je skutečnou delikatesou pro opravdové fajnšmekry. Závěrečný záběr, se stojícím J. Garnerem uprostřed startovního roštu, za zvuků burácejících motorů, je přesně TÍM momentem, kdy divákovi naskakuje husina po celém těle. Chápu, že nezainteresovanému divákovi můžou přijít moje slova, jemně řečeno, pošetilá. Popravdě? Je mi to tak nějak..... u prdele. 90% (16.01.2014)

„Život kolem kol nám sviští, možná už v zatáčce příští...?“ V otáčkách řvou a kolem letí, životní osudy, benzínem provoněné. John „Winner“ Frankenheimer. Mistr řezání filmových zatáček, příběhové akcelerace i nebezpečné jízdy v dešti... slz. Poháněn láskou k motosportu a perfekcionismem natočil úžasný adrenalinový film o (ne)smrtelnosti slávy a odvěké lidské touze po vzrušení z blízkosti smrti. Sportovní drama jak klínový (!) řemen, z časů, kdy chlapi se identifikovali jako chlapi a ženy je za to milovaly, z převodovek stříkal olej, z kokpitů F1 testosteron a z tribun divácké emoce. WINNERS WINDOW: [][] Co se asi chlapům honí hlavou, noc před závodem? Ɵ Je lepší své ženě dávat plané sliby nebo žádné? Ɵ Je horší ohluchnout z řevu motorů nebo se zcvoknout z ticha nemocničního pokoje? Ɵ A co bych radši? Zrakvit se při závodech nebo zrezivět v bezpečí manželčiny garáže? [][] Odpovědět... si musí každý sám. Já mám jasno, řadím pětihvězdu a šlapu plyn až k podlaze. (09.08.2023)