Harry Potter a Fénixův řád

Bravo! Z rozpravky sa stalo skutocne, nefalsovane fantasy! Toto by som po nepodarenom stvrtom diele naozaj necakal. Film absolutne bez pardonov prinasa naozaj temny pribeh, ktory miestami az koketuje s hranicou horroru. Aj ked aj predchodzie dva diely boli povazovane za "temne", alebo hadam len temnejsie, toto je skutocne radikalny prerod, posunutie celej serie a aj pribehu na novu, vyssiu uroven, kde zlo skutocne nadobudlo hrozostrasne obrysy, napatie je hmatatelne a pribeh je objemnejsi, serioznejsi a lepsie odvypravany ako kedykolvek pred tym. Regulerne fantasy a pre mna jediny dostojny konkurent Pana prstenov. Eragon, Narnia SUCKS! (9/10) (19.11.2007)

Tak tohle mudla jako já naprosto nečekal. Ještě jsem se ani nestačil uprdelit v kině na pohodlným křesílku a už tam řádili mozkorové. Další šok následoval v závěsu, proboha kolik ty košťata dokážou vytáhnout na tacháči ?? Jako, já se tady seru padesátkou v obci a dvoukilem na dálnici a Harry profrčí Londýnem na kusu klacku rychlejc než ty naše 3 slavný stihačky Jas 39 -Gripen co zrujnovaly statní rozpočet na 20 let dopředu. Když pak na mě vybafli tvůrci tu fintu s tím roztahovacím domem, tak jsem si vzpoměl na ty Čunkovy cikány, jak je nemá kam dát. Tady se vytáhne hůlka, řekne se "abraka dabra" a dům se roztáhne a hned je pár bytů navíc. Pomalu to vypadalo, že postavy z Bradavic nemají žádný problém, ale mají a kurevsky velkej -pána zla - ne není to Klaus, jak by někoho mohlo při tomhle slovní spojení napadnout, je to lord Voldermont. Díky němu z Bradavic zmizela ta krásná kouzelná a pohádková atmosféra, za to vyrázně přibylo napěti a temnoty. Už nestačí učit se hrát famfrpál, luštit čmáranice na zdi, nebo se honit v časové smyčce . Je třeba začít táhnout za jeden provaz a využít všech shopností a doufat, že to proti zlu stačí. Právě díky tomu je cítit z bradavických hrdinů daleko víc emocí všeho druhu. Moje emoce vzbuzovaly i nové postavy. Zejména ta učitelská svině Dolores, to byl takovej místní bradavickej Hitler, jak vydala to nařízení, že kluci a holky k sobě nesmí blíže jak na 15cm, tak jsem měl chuť jí chrstnout ten její horkej čajíček do ksichtu. Naproti tomu Lenka Láskorádová byla velice originální postava, která vzbudila můj zájem . Emoce ve mě vyvovala i Bellatrix, hodně divoká samice, to by byly pařby. Z původních postav tradičně vede Snape a Sirius Black. Bohužel musím konstatovat, že Harry prostě nemá charisma, na rozdíl od Hermiony, která ho má snad za celé Bradavice a když seřvala toho obra, tak bych se jí neopovážil odmlouvat ani já. Tahle holka už teď je těžkotonážní kočka. Co ta bude za pár let dělat s chlapama, nechci radši vědět. No a celá tahle sestavička nám ve velmi svižném a dramatickém příběhu vpluje do finále, které nemá v sérii HP konkurenci. Rozpoutají akční nařez špičkové kvality, který jsem díky Imaxu měl možnost sledovat ve 3D. Na něco takového se prostě nezapomíná. (27.07.2007)

V podstatě zábavný film, který jakoby se celou dobu snažil dosáhnout dokonalosti, jenže mu to nejde. A díky té úporné snaze neustále téměř neviditelně klopítá. To vše je korunováno velice mdlým finálem. Bohužel tohle asi bude hlavně režisérova chyba. Jenže film má zřejmě kvalitní předlohu (nečetl jsem), podle níž vznikl dobrý scénář. Vtipné situace v kombinaci s všudypřítomnou temnotou, výbornými výkony mladých herců a skvělými triky dělají z pátého Pottra stále nadprůměrnou záležitost. Jako film na mě Fénixův řád působil podobně jako šestá kniha Kingovy ságy Temná věž s názvem Zpěv Susannah, která se dala plně docenit až ve spojení se sedmým dílem, protože člověk pochopil, že to bylo nutné ticho před bouří. Snad to bude platit i zde. (19.07.2007)

Naprostou většinu stopáže je pátý Harry Potter naprosto fenomenální. Yates má hroznou spoustu nápadů a velkou vizuální představivost (velmi často jsem si říkal, že PŘESNĚ TAKHLE jsem si to představoval). Bohužel, poslední třetina je až příliš zmatkovitá a oproti knižní předloze značně zkratkovitá a v akčním finále je vidět, že zde ještě nemá Yates pevnou půdu od nohama, což se projevuje na značné nepřehlednosti (kontinuální i prostorové) a ani 3D tentokrát nepomáhá, spíše naopak. K tomu spousta nevyužitých postav a téměř totální absence Hedwig's Theme (hudba je ale sama o sobě velmi fajn) nakonec sráží "JEN" na velmi soldní 4 hvězdičky. (31.07.2007)

Po Newellovskej rutinérskej a efektami nabitej štvorke mení Yatesov piaty diel notu na rádoby psychologickú konverzačnú drámu s prvkami kritiky diktátorského vzdelávacieho systému. Fenomén HP ide ťažko mimo mňa, napriek tomu si každý rok nájdem čas na to, aby som si pozrel na čom tá dnešná mládež fičí. Ale k filmu-Yates rozhodne natočil lepší film než bola vyprázdnená Ohnivá čaša, nanešťastie opäť plávame na vlnách lásky, dobra a spravodlivosti, ktorá vždy vyhrá. Istá snaha o vnútornú prepracovanosť charakteru hlavného hrdinu tu je, bohužiaľ momentov v ktorých si uvedomuje že svet ani ľudia nie sú dokonalí (terorizovanie mladého Snapea) je ako šafranu. Yates utlmil dve najvýraznejšie vedľajšie postavy Hermionu a Rona na úkor ostatných spolužiakov, ktorí za tento priestor vďačne prekrývajú známejších hrdinov. To platí najmä o predstaviteľke Luny Lovegood, Evanne Lynch, ktorej výstupy sú potešením pre oko i ucho diváka. Ide totiž o jednu z mála originálne a zaujímavo napísaných postáv v tomto filme. Omnoho viac diváckeho záujmu vzbudia postavy na strane Temného pána (ktorý stále vyzerá ako nedovyvinuté niečo a je skôr na smiech), a to Lucius Malfoy a sesternica Bellatrix Lestrange. Jason Isaacs tu konečne nepôsobil ako idiot (na rozdiel od Newellovho počinu) a akonáhle sa na plátne zjaví pani Burtonová (pardon, Helena Bonham-Carter) budete mať pocit, že Voldemort je len nastrčená bábka. Helena je skrátka skvelá a i za tie dve minúty čo je na plátne zatieňuje všetky ostatné postavy. Problém s piatym Harrym je ten, že sa snaží o ničo čím nikdy nemôže byť. Rozprávka o boji dobra so zlom pre mňa nikdy nebude plnohodnotnou drámou, pri ktorej by som si hrýzol nechty ako to celé dopadne. Neakčné prvé tri štvrtiny filmu nám naservírujú len pár zaujímavých scén ( opäť sa vraciam k Lune Lovegood, či scénam so Snapeom), zbytok je len balast priemerných dialógov. Čo ale stojí za to je záverečná štvrtina v Oddelení záhad. Tu Yates rozpútal výborné magické akčné peklo, na ktoré môže byť hrdý. Čo mi však na Harrym nekonečne lezie na nervy je to, že vždy keď má veľký problém (tj. vždy v závere každého dielu), spomenie si na svojich rodičov a priateľov a nie je toho, kto by nad ním vyhral. Sorry, ale z tejto „originálnej“ ilúzie som vyrástol asi v šiestich rokoch. 8/10 (06.08.2007)