Režie:
Jiří BělkaKamera:
Jan StallichHudba:
Luboš FišerHrají:
Rudolf Hrušínský, Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Radovan Lukavský, Irena Kačírková, Jiří Adamíra, Otakar Brousek st., Luděk Munzar, Josef Bláha, Jiří Vala, Gustav Nezval, Karel Houska (více)Obsahy(1)
Ve vypjaté dramatické situaci jedné červnové noci roku 1815 několik hodin před bitvou, která se zdá předem prohraná, má Napoleon na vybranou: buď jít do bitvy a riskovat, že ji nevyhraje, nebo do bitvy nejít, což ovšem znamená abdikovat. Vzdát se absolutní moci a své vojenské zkušenosti nabídnout lidu, republice... (Česká televize)
Recenze (50)
„Zapíšeme to tu ještě do historie. Jak se to tady jmenuje? Waterloo!“ Waterloo se do historie skutečně zapsalo. A nejen do historie, ale též jako „terminus technicus“ pro naprostý nezdar, krach, porážku či debakl. Nic takového se v případě této, pro Šotolu celkem typické, televizní hry nekoná. Jasnoud devízou je zde celá plejáda herců, kteří se zapsali do historie českého filmu: Smolík, Zdeněk Štěpánek, Lukavský, Adamíra, Munzar, Kačírková… Na prvním místě je tu však Rudolf Hrušínský coby Napoleon, který je v předvečer osudové bitvy nucen absolvovat celou řadu více či méně nepříjemných rozhovorů. Ministr Fouché i jeho generální štáb jej od války odrazují, případně mu nabízí ústup do Paříže, kde se má prohlásit za generála republiky. Od svého doktora se pro změnu dozvídá nepříjemnou pravdu, že není „císařem republiky, ale císařem ničeho“. Přesto když Napoleon ústy Rudolfa Hrušínského říká „když už máme viset, nepolezeme na šibenici dobrovolně, smáli by se nám. Když mám umřít, umřu jako císař a ne jako zloděj,“ zní to vážně hrdě. ()
Pro mne absolutní top minimalistického televizního dramatu s dokonalým hereckými výkony. I taková maličkost, jako namaskovaný nos, udělá ohromný efekt - koukal jsem na několik Napoleonových portrétů a na na některých bych je s Hrušínským od sebe nerozeznal. A to mne přivádí k tomu, co tu čtu z některých komentářů: "Tohle by Napoleon nikdy neřekl, takhle se nechoval, tak to nebylo!" Je to, jako byste hejtovali Napoleonovy obrazy, že takhle určitě nevypadal - umělecké ztvárnění není fotka ani dokument, prosím, uvědomte si to. A kdo nemá rád a nechápe divadelní hry, ať na to radši vůbec nekouká... ()
„Dělá-li soupeř chybu, netřeba ho rušit..“ (Napoleon Bonaparte). Těžce divadelní fabulace o jedné deštivé noci roku 1815, při které dojde ke střetu unaveného mesiášství a špinavých zákulisních praktik. Co se týká nechutnosti prostředků, je to souboj rovný, ovšem jen ten, kdo přijde s pragmatismem, má šanci vyhrát poslední bitvu.. Herecký ansámbl převážně z Národního divadla se v napjatých dialozích překonává a já bych jim to hltal, i kdyby kulisy tvořila autobusová zastávka. Je tu však ještě jeden magnetický element, který stojí nade vším. Fenomenální výkon Rudolfa Hrušínského v roli uvadajícího krutovládce. Ten pohyb na vlnobití sebejistoty, arogance, krutosti a zároveň paranoie, sebereflexe a pochyb je neskonale ladný a svým způsobem i strašidelný. Když se za větu tázací promptně zařadí věta oznamovací či rovnou nějaký příkaz, otáčí se za císařovým charismatem i plameny svící.. ()
Věřím že by Hrušínský zahrál dobře ale zde nebylo co hrát. Toto konverzační drama které se odehrálo v jedné místnosti prostě nemá na to, aby zabavilo diváka déle než hodinu a půl a vzhledem k tomu že tento snímek má přes dvě hodiny, několikrát jsem se přistihl jak koukám na hodiny a čekám na konec.Pro mě dvě hvězdy ()
Napoleon se v noci před bitvou dozvídá, že Blücher zřejmě jede na pomoc Wellingtonovi, ale bitva je na spadnutí a Napoleon toho má už dost. Spousta zajímavejch morálních otázek a psychologickej profil Napoleona. Krásný historický drama, který s minimálními možnostmi dělá divy. Jednak herci jsou vážně dobře vybráni a pak scénář je zajímavý. Do hry se povedlo protlačit mnoho historických faktů, takže zájemci o historii si smlsnou. Jsou tu nějaké menší odchylky od historie pro větší dramatičnost, ale to nevadí, protože je to naprosto v rámci přijatelné fikce či zjednodušení (tak se to dělá R. Scotte). Pokud se vám zdá Napoleon ve snímku krutý, tak ve skutečnosti byl dokonce ještě krutější. Popravy válečných zajatců, popravy civilistů, hordy civilních mrtvol při jeho válečných taženích, kdy vyplundroval veškeré zdroje a lidi poumírali hlady, zinscenovaný popravy, uřezávání hlav a jejich napichování na kůly, obnova otroctví... Poměrně nedávný historický zjištění ukazují, že pravděpodobně dokonce přišel jako první s plynovými komorami jako s prostředkem k masovému vraždění a genocidě. Předstihl tak Hitlera o víc jak 100 let. Je zajímavý, že díky umění Hrušínského vám ho je chvílema dokonce líto. Je to pořád člověk s rozporuplným charakterem a ne jen jednobarevná figurka. A pak je tu naprosto geniální výkon Štěpánka v roli prostého veterána, kdy jdou člověku až slzy do očí z jeho osudu a Smolíka, v roli doktora, který je zmítán výčitkami svědomí za všechny ty hrůzy, kterých se za ty roky s Napoleonem dopustil. ()
Reklama