Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ve vypjaté dramatické situaci jedné červnové noci roku 1815 několik hodin před bitvou, která se zdá předem prohraná, má Napoleon na vybranou: buď jít do bitvy a riskovat, že ji nevyhraje, nebo do bitvy nejít, což ovšem znamená abdikovat. Vzdát se absolutní moci a své vojenské zkušenosti nabídnout lidu, republice... (Česká televize)

Recenze (50)

D.Moore 

všechny recenze uživatele

"Každá bitva se dá prohrát." - "Každá ne." - "Jaká ne?" - "Ta, která se nekoná." Natočit hodinu a čtyřicet dlouho konverzačku, ze které člověk po celou dobu takřka nespustí oči, to bylo umění, jímž naši staří dobří mistři vládli. Waterloo se podařilo, Rudolf Hrušínský (zase) zazářil... No a sledovat tu úžasnou plejádu výborně obsazených herců ve vedlejších rolích, kteří postupně jen tak mimochodem přicházejí na scénu a přibývají do děje (část s Františkem Smolíkem nemá nejmenší chybu), to bylo velké potěšení. Ocenil jsem i scénář, který diváka neznalého historických souvislostí postupně seznámí s tím nejdůležitějším, a diváka znalého (příliš) neurazí tím, jak některá fakta zjednodušuje. Ovšem poslední zbytečnou, evidentně pro efekt a údernou pointu psanou větu, která z Napoleona udělá naprostého idiota, jenž ani neví, u které vesnice se připravuje na bitvu, odpustit nemůžu. ()

Jiří K. 

všechny recenze uživatele

Komorní televizní drama o předvečeru osudové neřkuli osudné Napoleonovy bitvy. Hrušínský byl jako slavný Korsičan sice realistický, ale příběh byl ža moc komorní, až moc konverzační a hlavně nelogicky provázaný. Ke konci života byl Buonaparte životem unavený a hypoaktivní, přesto mi děj přišel málo akční. ()

Reklama

Honzick 

všechny recenze uživatele

Věřím že by Hrušínský zahrál dobře ale zde nebylo co hrát. Toto konverzační drama které se odehrálo v jedné místnosti prostě nemá na to, aby zabavilo diváka déle než hodinu a půl a vzhledem k tomu že tento snímek má přes dvě hodiny, několikrát jsem se přistihl jak koukám na hodiny a čekám na konec.Pro mě dvě hvězdy ()

rt12 

všechny recenze uživatele

Vůbec neřeším, jestli jsou kulisy z papundeklu nebo z dřevotřísky, o to přece nejde. Jde především o skvostné dialogy, které získávají na hodnotě o to víc, když si uvědomím rok vzniku. Většina národa zvedala hlavu a uvědomovala si absurditu žití v nesvobodné diktaturské době. A z obrazovky najednou prýští slova o svobodě a nesvobodě, tyranství a tyranech, vymyšlených procesech a nevinných jdoucích na smrt. O tom, že se nedá a hlavně nechce žít pod vojenskou botou. Vše je korunováno vynikajícími hereckými výkony. Pan Bělka opět šáhl po dobrém scénáři a opět nezklamal. Vlastně si uvědomuji, jak jsem vůči němu nespravedlivá, že ho nemám v oblíbených režisérech. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

„Zapíšeme to tu ještě do historie. Jak se to tady jmenuje? Waterloo!“ Waterloo se do historie skutečně zapsalo. A nejen do historie, ale též jako „terminus technicus“ pro naprostý nezdar, krach, porážku či debakl. Nic takového se v případě této, pro Šotolu celkem typické, televizní hry nekoná. Jasnoud devízou je zde celá plejáda herců, kteří se zapsali do historie českého filmu: Smolík, Zdeněk Štěpánek, Lukavský, Adamíra, Munzar, Kačírková… Na prvním místě je tu však Rudolf Hrušínský coby Napoleon, který je v předvečer osudové bitvy nucen absolvovat celou řadu více či méně nepříjemných rozhovorů. Ministr Fouché i jeho generální štáb jej od války odrazují, případně mu nabízí ústup do Paříže, kde se má prohlásit za generála republiky. Od svého doktora se pro změnu dozvídá nepříjemnou pravdu, že není „císařem republiky, ale císařem ničeho“. Přesto když Napoleon ústy Rudolfa Hrušínského říká „když už máme viset, nepolezeme na šibenici dobrovolně, smáli by se nám. Když mám umřít, umřu jako císař a ne jako zloděj,“ zní to vážně hrdě. ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama