Malá Miss Sunshine

Kurevsky zábavný a chytlavý, ale rozhodně sem se u toho nějak neřezal smíchy, i když teda ta poslední rodinná akce na podiu byla naprosto monumentální gigamasakr, ale jinak se spíš jedná o dost odlehčený dramatický road movie různejma vtípkama a nebo prostě úsměvnejma scénkama, ve kterých exceloval hlavně Alan Arkin co by děda od rodinky, to byl děsnej cybermaster a hlavně se super smyslem pro choreografii (12.02.2008)

Nečekal jsem, že mě tento snímek osloví až tak moc. Jedna z mála amerických komedií, u níž jsem se opravdu od srdce zasmál a sledoval ji se zaujetím a bez pohoršení nad tím, jak jsou některé vtipy připitomnělé. Děda, Dwayne a Olive jsou suverénně nejlepší postavy, avšak potěší také strýček. Herecké výkony můžeme obdivovat zejména u Abigail Breslin, avšak velmi uvěřitelně a přirozeně se mi jevil také Steve Carell. Když k výše uvedeným kladům připočtu soundtrack a můj oblíbený žánr road-movie, nemusím o hodnocení více uvažovat. (14.07.2014)

Bylo nebylo. Rok před Junem přijela do kin roztomilá rodinná sestava, kterou snad sháněli po celých státech, neb takové smolaře nenajdete na každém rohu. Nezávislá podívaná jako řemen nepostrádá dostatečně moudré promluvy o životě, smířlivý tón vyprávění a ani k-zamilování-hodné postavy. Ostatně můžu si nezamilovat film, ve kterém se dozvím, že život je vlastně jedna velká módní přehlídka. No, řekněte sami. (26.10.2008)

(1001) Zatraceně, nikdy bych neřekla, že zrovna u filmu, jako je Little Miss Sunshine, budu potřebovat tolik času, abych si utřídila, co vůbec napsat. Na film jsem se dívala už kdysi dávno hned po premiéře a zapamatovala jsem si jenom to, že mi přišlo absolutně nepochopitelné, proč o Olive všichni říkají, že je tlustá, když ta holčička očividně není tlustá ani trochu, jenom jí nasadili falešné břicho. (Ale aby nedošlo k mýlce, tak si myslím, že Abigail Breslin podává nejlepší a nejupřímnější výkon tohoto filmu a jí s radostí vyseknu srdečnou poklonu.) Zbytek filmu mi od upřímnosti přijde tak vzdálený, jak jenom to jde. I u Juno mi vadily uměle vytvořené dějové zvraty přesně podle syd-fieldovské logiky, a LMS v tomto směru tlačí na pilu ještě mnohem víc. Jestli si se samotným institutem "indie filmu" spojuji nějaké kategorie/kvality, tak by to byla odlišnost a spontaneita, a tady postrádám jedno i druhé. Všechny postavy (kromě matky a nejspíš i Olive) jsou obdařeny trojitou dávkou typických podivínských kvalit, aby nám bylo jasné, že větší lůzry bychom doopravdy nepohledali, skoky v tónu od lehké náladovky po depresi nejtěžšího zrna jsou nečekané a nelogické, a hlavně se opravdu slepě následují všechna ta vypravěčská pravidla, která by se za daných okolností měla spíš bořit. Díky tomu je pro mě závěrečný (znovu?)nalezený pocit rodinné sounáležitosti neuvěřitelný a nedostatečně zasloužený. Pár plusových bodů dodám za to, že film depresivnímu puberťákovi přisoudil barvoslepost a tedy opravdový důvod, proč mu svět kolem přijde škaredý a neúplný. A taky za to, že se tito filmoví sourozenci mají rádi, vycházejí spolu a záleží jim na sobě, protože mám tak trochu až po krk stereotypní filmové sourozenecké rivality. (03.03.2018)

panečku!! tak tohle to byl nářez!! co na tom, že film se může někomu zdát lehce přitažený za vlasy.. co na tom, že je místy vyhnán do absurdit.. tohle je opravdovej příběh! upřímnej, dojemnej, vtipnej.. tu malou, obtloustlou, obrýlenou holčičku si musí každý zamilovat.. není nad to mít homosexuálního strýčka, co vám dá pár dobrých rad do života.. není nad to mít tak nechutně pozitivního tatínka, co bere jen vítězství.. není nad to mít dědečka, co šňupe heroin.. může se projevit jako vynikající choreograf..;-) není nad to mít takhle bláznivou rodinu.. není nad to mít rodinu..:) (27.02.2008)