Cesta hlubokým lesem

Nedejte se odradit neznámým jménem režiséra, tohle je politický thriller par excellence. Na téma kolektivizace jsem už viděl Krejčíkovu Fronu: to byla obyčejná agitka z 50.let. Tohle je ale prvotřídní věc, jaká se jen tak nevidí (i v mezinárodním srovnání). Zabírání majetku sedlákům se zdařile věnují ještě další filmy, ale to jsou trochu jiné žánry: Noc nevěsty je balada, Smuteční slavnost je mezilidské drama, Všichni dobří rodáci je sága o životě na vesnici. A pro úplnost ještě přidám na hlavu postavený thriller o statkářích-záškodnících: Cesty mužů. (03.03.2010)

Naprosto špičkově natočený politický thriller dle scénáře Jaroslava Dietla. Příběh dvou šílených pitomců v osidlech února. Mojmír Fašung(Cyril) je blbec bez názoru, který si pro názor vždy příjde za stranickým předsedou. A už ho má! Jan Kačer (Ruda) je komunistický zločinec, který dřív jedná, než si názor udělá. Ilja Prachař má kupodivu roli statkáře, který to vše odsere tak, jako tisíce politických vězňů. Dietl i komouši tento film plánovali a natočili jako kolektivizační a protiburžoazní agitku. Dnes to vyznívá jako reálné drama o šílenosti padesátých let, kdy strana již neuvažovala nadšeně a s písní na rtu, ale kádrovala a hledala nepřítele ve svých řadách. Podprůměrní zločinci začínali skutečně řídit nadprůměrnou většinu slušných lidí. (22.11.2010)

Jedna z prvých lastovičiek, keď sa náš film začal kriticky pohrávať s kolektivizáciou družstiev v našej spoločnosti v 50-tych rokoch. Dietlov scenár je vyzretý, poctivo napísaný a dobre odpozorovaný. Ide tu predovšetkým o súboj dvoch tvárí socializmu, na jednej strane tej "ľudskej", na druhej tej odpudivej, ktorá sa stala napokon skutočnou... (12.10.2020)

Tak tak, hezky po soudružsku. JZD bude a žádní kulaci, zvlčilí kapitalisti ani vnitřní diverzanti tuhle cestu k lepším zítřkům nezhatí. Zajímavý námět z dob budovatelského nadšení, kdy se střetává snaha jít na to po lidsku s politikou zostřeného třídního boje. Řekl bych na svou dobu poměrně odvážný počin. Herecky sice žádný zázrak, ale přesto je škoda, že film tak zapadl... (03.03.2018)

Na Letné stojí pomník velikánskej, na špagátě mrská se Ruda Slánskej... a příběh z oněch časů, který - jak správně poznamenává Cushing - jindy vzniknout snad ani nemohl, protože o deset let dřív to bylo nemyslitelné, o deset nebo dvacet let později zrovna tak a o třicet a víc let později to už nikoho nezajímalo. Jenže i když můžeme popřít svou minulost, nemůžeme uniknout důsledkům takového jednání. I o tom je tenhle neprávem pozapomenutý snímek, do kterého i to kritizované ne/herectví zavčasu emigrovavšího M. Fašunga padne jak komunismus do pr...opadliště dějin. Ovšem při pohledu na volební výsledky se chce spíš povzdechnout, že jistou rudou kapitolu svých dějin z toho propadliště taháme a každý ví, že kdo se z minulosti nepoučí, je odsouzen si ji zopáknout. A dovolím si pochybovat o tom, že opakovaní je vždy matkou moudrosti, protože někdy je zatraceně tvrdou macechou těch ostatních... (21.10.2012)