Režie:
Vladimír VlčekKamera:
Jan StallichHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jaroslav Průcha, Marie Ježková, Vlasta Fabianová, Jaroslav Vojta, Vilém Besser, Jarmila Kurandová, Eva Jiroušková (více)Obsahy(1)
Český barevný film podle románu Antonína Zápotockého. Rok 1918. Toník se vrací domů z fronty. Na Kladně, kam přijíždí, to vře nespokojeností. Sociální demokraté jsou sice ve vládě, ale nic se nezměnilo. Socialisace provedena nebyla, je hlad a s potravinami se dále keťasuje. Z Ruska přicházejí první zprávy o socialistickém státě. Na 1. máje manifestuje dělnické Kladno svou věrnost ideálům Velké říjnové socialistické revoluce. V prosinci 1920 je i na Kladně vyhlášena generální stávka. Dělníci se ozbrojují, dělnické rady přejímají do svých rukou správu města a ustavují se i v okolních obcích. Je připravováno ozbrojené povstání. Pravicové vedení soc. demokratické strany vpadlo však dělníkům do zad. Do Kladna je posláno vojsko. Stávka je potlačena, vedení zatčeno. Zatčen je i Toník. Avšak žalařování a persekuce dělníky nezlomily. Porážka způsobila, že poznali, že bez pevného vedení silné strany nemohou dojít k vítězství. Levice sociální demokracie, mající na své straně většinu členstva, žádá připojení strany ke III. Komunistické internacionále. Pravice a vedení jsou proti. Dochází k rozkolu ve straně. Na sjezdu sociálně demokratické levice 15. května 1921 je 562 hlasy proti 7 odhlasováno založení Komunistické strany Československa. (Filmový přehled)
(více)Recenze (116)
ČSFD je pořád ještě filmová databáze, takže politiku hodnotit nebudu. Co se kinematografických aspektů týče, tak je Rudá záře nad Kladnem mizerný počin. Přehrávající herci, na efekt psané šroubované dialogy, nevěrohodné postavy a v neposlední řadě nuda. Hlavně první polovina je pomalá a zajímavá jenom proto, že dneska už takové naivní komunistické představy působí jako z jiného světa. Od stávky dál se děj trochu rozjel, ale ostatní zápory nezmizely, spíše se prohloubily. Režisér se obešel bez gradace i atmosféry. Události by sice měly být napínavé, ale plynou tak nějak mimochodem a emoce se projevují, jenom když se Josef Bek rozřeční. Tenhle úhelný kámen československého propagandistického filmu má dnes už význam jen pro cinefilní nadšence, jako regulérní zábava je to ztráta času. Jediné co jsem si odnesl já, je povědomí o Valdemaru Psilanderovi. ()
Tak tohle je ještě větší sračka, než jsem čekal. Rudý výblitek hájící "ideje" bolševismu a Ruské revoluce. Snůžka lží, manipulativních proslovů a idiotské naivity. Je jasné, že po zlodějské měnové reformě v roce 1953, museli soudruzi přijít s něčím podobným a pokusit se lidem vymýt hlavy, protože iluze o dokonalém komunismu se rozplývali jako pára nad hrncem. Odpad prvního řádu. ()
Ač to pro řadu lidí zní neuvěřitelně, na Kladně, sociálně demokratické baště, byla opravdu vyhlášena republika rad (dobový překlad slova sovětský). Její efemérní trvání kolem 15.-20. prosince 1920 ovšem na rozdíl od ruských událostí nevedlo ke krveprolití, ale k pokojné kapitulaci do rukou prvorepublikové moci. Ne snad tolik ve filmu, ale ve stejnojmenné knize-předloze udivuje nelíčený autorův obdiv k TGM (myšlenka, že buržoazie dělníkům TGM prostě ukradla) a přes veškerou plakátovitost v měřítcích doby smysl pro realitu a minimum "budovatelského" voluntarismu. Stejně příznačné je, že při svých výletech do minulosti nejde Antonín Zápotocký nikdy za rok 1921. Té radostnosti by bylo pochopitelně podstatně méně. Ještě jedno je zřejmé: v tomto případě film zaostává výrazně za literární předlohou. Dnes je pro svou antikvovanost a myšlenkovou i hodnotovou kontextovou nepřijatelnost vhodný nanejvýš jako studijní badatelský materiál. ()
Jak vidno, u filmu je důležitý i námět. Olbrachtova Anna proletářka je zajímavou výpovědí o své době. Zápotockého Rudá záře nad Kladnem se o to sice snaží, ale rukou neumělou natolik, že nezbývá, než dát dvě hvězdičky za zdařile humorné dialogy. Zvláštní je i to, co se podařilo udělat Vlčkovi s Bekem, který hrál i v jiných agitkách (ať již zmiňovaná Anna proletářka, Žízeň nebo Hudba z Marsu). V těch ostatních byl Bek přirozený, bodrý chasník. Pod Vlčkovým režijním dozorem se z něj stalo prkno s jiskrou v oku a úsměvem přes troje ústa. ()
Takový hon na čarodejnice mezi uživateli ČSFD. RZNK je samozřejmě strašná pitomina, a dal bych krk za to, že o nic lepší nebude ani původní román "Tondy Zápotondy". Jenomže stejně tak bych vsadil i na to, že velká část "odpadovců" tohle celé vůbec neviděla. První polovina filmu je tragická, až když se začne chystat generální stávka, jakž takž. Pepa Bek byl skvělý řečník. ()
Galerie (13)
Photo © Národní filmový archiv
Reklama