Režie:
Vladimír VlčekKamera:
Jan StallichHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jaroslav Průcha, Marie Ježková, Vlasta Fabianová, Jaroslav Vojta, Vilém Besser, Jarmila Kurandová, Eva Jiroušková (více)Obsahy(1)
Český barevný film podle románu Antonína Zápotockého. Rok 1918. Toník se vrací domů z fronty. Na Kladně, kam přijíždí, to vře nespokojeností. Sociální demokraté jsou sice ve vládě, ale nic se nezměnilo. Socialisace provedena nebyla, je hlad a s potravinami se dále keťasuje. Z Ruska přicházejí první zprávy o socialistickém státě. Na 1. máje manifestuje dělnické Kladno svou věrnost ideálům Velké říjnové socialistické revoluce. V prosinci 1920 je i na Kladně vyhlášena generální stávka. Dělníci se ozbrojují, dělnické rady přejímají do svých rukou správu města a ustavují se i v okolních obcích. Je připravováno ozbrojené povstání. Pravicové vedení soc. demokratické strany vpadlo však dělníkům do zad. Do Kladna je posláno vojsko. Stávka je potlačena, vedení zatčeno. Zatčen je i Toník. Avšak žalařování a persekuce dělníky nezlomily. Porážka způsobila, že poznali, že bez pevného vedení silné strany nemohou dojít k vítězství. Levice sociální demokracie, mající na své straně většinu členstva, žádá připojení strany ke III. Komunistické internacionále. Pravice a vedení jsou proti. Dochází k rozkolu ve straně. Na sjezdu sociálně demokratické levice 15. května 1921 je 562 hlasy proti 7 odhlasováno založení Komunistické strany Československa. (Filmový přehled)
(více)Recenze (117)
Nějaký ty SPOILERY. "Musíme to udělat jako v Rusku! Nemluvili naplano a Udělali revoluci!" (důraz na udělali) jedna z největších vtipností filmu, je starý mládenec, který hledá žínku a narazí na vdovu, která ho evidentně nechce. Tak se začné vtírat tím, že jí koupí kanape a dá svou spořitelní knížku. Na ta slova žena povídá: "Já vždy tomu svému Vaškovi říkala, že vy ste člověk zlata" pak se rozbrečí a říká:" Vždyť vy dovedete ženskou duši a její city tak pochopit" Kdyby Vás dostatečně neodradilo tohle, stačí sledovat dál. Neuvěřitelně zkreslené napadání první republiky, Tusarovy vlády atd. Co by tam ti Rudoši tak asi udělali líp, ohánění se kecama jako "tak takovou tady máme demokracii", hlavně že v době kdy byl tehle film natočenej tady byl tak nádherný lidově demokratický režim. Jak já nesnáším tady ty propagandistický ulhaný srač*y. Odpad! ()
Stěžejní komunistické dílo, natočené podle známého románu svého (bohužel jsem ho nikdy nečetl!) času hradního pána, jak napsal Brouk, ano, často se mu přezdívalo právě Zápotockého pomník, film na který dnes určitá skupinka lidí pohlíží se značným despektem, ale na druhou stranu, být v té době, třeba zrovna na Kladně, být jen synem obyčejného dělníka, být v komplikované sociální situaci, asi by se všem přemýšlelo jinak. Ostatně to se němění, stejné smýšlení určité skupinky lidí vidíme i dnes. Parádní jiskrná byla např. scéna vdova Jarmila Kurandová vs. bohatý kapitalista! Film je vnímán jako osobní dobou značně idealizovaná autobiografie člověka-dělnického funkcionáře, který toto všechno zažil na vlastní kůži. Když si odmyslíme všechny ty komunistické žvásty např.o vzájemné socializaci společnosti (které dnes působí víceméně komicky), všechny ty dobové písně, atd, tak je to docela koukatelný příběh, obyčejných lidí, na pozadí historických událostí, které měnili republiku, tím že 15. května 1921 na sjezdu sociálně demokratické levice bylo odhlasováno založení Komunistické strany Československa a pak netřeba připomínat jak to šlo dál, tehdy ještě nikdo nevěděl ani netušil že bude nějaká 2. Světová válka a že bude zničeno skoro celé radikální jádro této strany.! K jednotlivým rolím: Pepík Beků jako Tonda, funkcionář SD, si opět střihl roli vůdce (veřejné plamenné manifestační projevy, ty mu vždycky šli), kterou znal už z předešlé Anny Proletářky, byl to tip příkladného dělnického hrdiny, který je svým vitálním herectvím, povýšil na ideální hrdiny, přímočaré, robustní a lidové..Po jeho boku se tu objevila a rovněž zazářila Vlasta Chramostová jako Toníkova milá (dnes s odstupem času na tuto svou roli asi moc ráda vzpomínat nebude a zřejmě bude nerada že tento film po letech vůbec spatřil světlo světa), zde jako velká soudružka (v civilním životě nejspíš také, ono to bylo těžké asi tak, kdo nešel s námi šel proti nám), později po roce 68' zřejmě už dávno po všech těch zvěrstev napáchaných v 50 letech prozřela (prvotní a původní nadšení bylo rázem pryč, ale to i u jiných) aby nakonec později podepsala jako jedna z předních signatářek Chartu 77! Zajmavá kariéra známé komunistobijky! Kdo se mi ještě líbil, byli dva prvorepublikový herečtí velikáni Jaroslav Vojta a Vlasta Fabiánová jako ta nadšená ideálu.Jejich rozhovor doma, stál zato.."Ty si důvěrnice"? Jakto? "Ty jedeš na sjezd"? Zas tak strašné to tedy v sumáru není, většina filmu se tu prozpívá, když to začíná bejt konečně zajímavé (ozbrojené povstání a zatýkání), jak rychle to začne, tak rychle to skončí a vše to dokončí vzájemná soudružská spokojenost za zvuku známé komunistické internacionály. Zajímavost: Film měl premiéru v únoru v roce 1956, uskutečnilo se 9 546 představení a návštěva byla na 1 524 455 diváků. Barva, kamera, některé herecké party za 2*. ()
Film je o lidech, co se snažili zlepšit společnost po válečném a buržoazním marasmu v naší zemi. Touha zlepšit společnost nešmakovala každému, takže asi proto není film nyní ještě tak populární, jak by si zasluhoval. Doufejme, že si ho oblíbí v budoucnu dost lidí, kteří ocení dobrou snahu filmařů přispět k společné práci všech poctivě smýšlejících. Sabotovat ho budou jen nepoctivci. ()
Ten, kdo viděl Botostroj je natolik zocelen, že mu připadá vše ostatní (srovnatelný komunistický žánr), jako procházka růžovým sadem. Čekal jsem útok z kladenských fabrik, který by mohl zničit i zlínského vydřiducha. Na vrcholu zůstal Baťa. Toníček se sice snaží. Má občas velké momenty (třeba když se s baťohem vydá do Moskvy), ale Botostroj je Botostroj. Spojujícím prvkem obou filmů je Vilém Besser, i zde svým hovadským hereckým výkonem na sebe strhává pozornost. Pepíček Bek je roztomilý. Podává svůj klasický bodrý výkon. Rudá záře nad Kladnem mě bavila. Jedna hvězdička je zasloužená. 24%. ()
Dělnický prezident, spisovatel, harmonikář, odborář, kluk z lidu Tonda Zápotonda vyzvrátil ze své rudé kebule nejednu kaši, ale tahle je asi nejhustší. Mě tedy víc bavila Barunka, tklivě poutavý příběh o chudé Barunce, co měla místo panenek dvě polínka, místo blonďaté panenky měla březové, a místo hnědovlasé měla... dost už. Kladno, ty rudé Kladno, dodnes je to tam cítit. Na celém tom veledíle je nejzajímavější to, že v něm jednu roličku hrál i Vladimír Leraus, známý hlavně ze známého jazykolamu: Hlavní roli krále Leara hrál Vladimír Leraus:-))))) ()
Reklama