외출
April Snow
Obsahy(1)
In-su pracuje v koncertní hale, kde instaluje vybavení na hudební vystoupení. Jednoho dne je však zastižen nepříjemnou zprávou. Jeho manželka se stala obětí dopravní nehody. Jenže v autě nebyla sama a tak se In-su před operačním sálem v nemocnici setkává s manželkou druhé oběti. Zprvu se zdá, že šlo jen o služební cestu, ale po přečtení manželčiných zpráv v mobilu a informací z jejího pracoviště dostává In-su jasnou představu o tom, co doopravdy jeho žena v autě ten den dělala. Aby zjistil víc, pokouší se navázat bližší kontakt s manželkou druhé oběti. (EMIA)
(více)Recenze (56)
Ja vám neviem ľudia, či som ja taký cynik, alebo ten film taký patetický...akože romantika to asi bude, ale dialógov v ňom bolo tak skromne, až to skoro hraničilo s nemým filmom a z každého kúta sršali výčitky svedomia a pocit viny. Ak by som bola ja na mieste hlavných hrdinov s veľkou chuťou by som si zaskotačila v posteli, až by susedia búšili na stenu a vôbec by ma nenapadlo cítiť sa preto previnilo. Zvláštny tvor, ten človek, to čo by ho trápiť malo-má u riti a to, v čom sa pitve úplne zbytočne, bude v sebe do nekonečna riešiť a rozoberať. Zarážajúce ako sa niektorí radi štylizujú do role obete. Ak trpíte sebemrskačstvom, tak si poslúžte, ale môj šálok kávy to nebude. ()
Film, ktorý vo mňe dozrieva aj pár dní po pozretí, každou snehovou vločkou na mojom okne upomína na nevysloviteľnú bolesť, zarmútok ako i krehkosť a jemnosť vzťahu vzniknutého v tých najhorších životných chvíľach si za svoju neutíchajúcu melancholickú rezonanciu v mojom vnútri plné hodnotenie nakoniec zaslúži. ()
Dvaja mladí ľudia s bolesťou v duši, ktorá je tu prestieraná na úplne inom tanieri než nám predkladá Hollywood. Paradoxom zostáva, že tak, ako je April Snow poznačený nádherne plynúcou atmosférou, komornými hercami, nežným prístupom k látke, na druhej strane sa môže zdať až prehnane rozvláčny, nudný a pomalý. Napriek tomu, ako spomína Adrian, tento film sa aj po troch dňoch pomaly ukladá v mojej pamäti a každým dňom nachádzam jeho väčšiu dôležitosť. Citová odysea muža a ženy, tragédia, ktorú neodveje ani čas, spomienky, bolestný pohľad úžasnej Ye-jin Son sa do mňa zabodával s neuveriteľnou intenzitou, jemná klavírna melódia je pastvou pre dušu. Južná Kórea má snáď najväčší talent na úprimne romantický výklad príbehu a ja som vôbec nebola schopná protestovať. ()
Komorni, naturalisticke podani, s jakym je peclive vykreslen vztah mezi zoufalymi dvema lidmi poznavajicimi se v ponurem prostredi nemocnice, jejichz zivotni protejsky spolu v minulosti navazaly milenecky vztah a svuj pomer spolu i ukoncily pri tragicke autonehode, zobrazuje problematiku mezilidskych vztahu tak syrove a skutecne, az cloveka mrazi jen z pocitu, ze na obrazovce pred sebou nesleduje dokonale prolnuti dvou zivotu, ale 'bezne' a 'neresitelne' problemy z nej plynoucich. Situace, ktere ve sve podstate skryvaji romantickych okamziku spoustu i pres absenci dokonalych mist pro prvni polibky a neznosti. Temne problemy v sedem svetle skutecnosti, pred kterymi se vetsinou clovek jen schova do ustrani a rezignuje pro uplnou vycerpanost duse i mysli, jsou v Oechul ztelesneny tak bolestive a zive, a presto odtazite a chladne z pohledu cizi osoby nemajici sebemensi sanci vcitit se do skutecne rany nekoho, koho nezna a kym neni, do nestesti, ktere svym ledovym dotykem znici iluze a zlomi nenavratnou realitu, v jeden dlouhy, zly... bezvychodny sen. ()
Sněhové vločky neslyšně dopadající na dvě do sebe zahleděné tváře - takhle si představuji dokonale kýčovitý romantický výjev. Dubnový sníh, jestli mohu takto volně překládat, k podobnému okamžiku pozvolna směřuje, ale při vší své decentnosti nakonec těsně před bodem zlomu, těsně před radikální změnou způsobu jízdy, raději (a dle očekávání) dojede do finále na melancholický neutrál. Šťastni ti lidé, kteří se dokáží „přeladit“ do správného modu: malinko přecitlivělí, ochotni naslouchat nevyřčeným slovům, ochotni pozorovat a chápat životy dvou zcela cizích lidí. V ideálním případě by vás do tohoto rozpoložení měl dostat samotný film. Sledoval jsem jej ovšem s odstupem tak chladným, že by mě kdekdo mohl považovat za bezcitnou hyenu. Třeba lidé, kteří k Oechulu sedli, ten je dokonale pohltil a poté, zcela vyždímané, vyplivnul a oni mu se slzou v oku dali nejvyšší hodnocení. Když si u podobného filmu jednou začnete klást otázky „proč by mě mělo zajímat duševní rozpoložení nějakého vrchního osvětlovače?“, není cesty zpět. Citový zážitek (notně podpořený strhujícími hereckými výkony) je opravdu to jediné, co vám může Oechul nabídnout. Nikterak originální příběh hodně čerpá ze Stvořených pro lásku. Ti kolem mne rovněž propluli, aniž by zanechali, řekněme, dočasné šrámy na duši, jejich formální stránka mi však nadlouho utkvěla v paměti. Každopádně, jestli se cítíte na něco pomalejšího, komorního a téměř bezeslovného a máte slabost pro jihokorejské filmy (je cool ji mít), připravte si krabici papírových kapesníků. 60% Zajímavé komentáře: kitano, Martyr ()
Reklama