Barevný závoj

Za dokonale fungujícími jednotlivými složkami (zejména exotická a na detaily lpící kamera Stuarta Dryburgha (Piano) a pečlivá výprava) se nám rozkládá přímočarý, předvídatelný a směšně průhledný příběh, lehce se otírající o historické události. Naomi Watts utíká před jedovatými poznámkami vlastní matky do náručí bakteriologa Edwarda Nortona (ale na romanci si musíte dobrých 90 minut počkat), nevěra a manželská krize na sebe nenechají dlouho čekat - sebedestruktivní pomstou i "odměnou" pro záletnou manželku je cesta do odlehlých krajů, které pustoší cholera. Herci odvádí nadstandard, ale jejich postavy působí natolik rezervovaně (až chladně - v jejich tiché manželské válce se to předpokládá, ale takřka po celý film?), že se do nich nikdy nepoložíte. Nad celým filmem se vznáší nepříjemný opar pocitu, že jste tohle už někde v lepší podobě viděli, že scény, které působí na první pohled příjemně, se neuvěřitelně vlečou a jejich potenciál je trestuhodně nevyužitý. Drama bez tempa a silných momentů!! (03.08.2007)

Barevný závoj mě dokázal zaujmout těmi nádhernými scenériemi míst, ve kterých se film odehrává. Skoro mi přišlo, jak kdyby filmový štáb procestoval celý svět, aby taková nádherná místa mohl najít a do filmu použít. Skoro až jsem jim to záviděl, jak nádherná místa vybrali a do filmu je následovně použili. Stejně jako hlavní hrdina bych totiž hrozně rád cestoval i já, jenže by se mně nesmělo stát to, co jemu. Každopádně přes ty útrapy, kterým se říká život, jsem se dostal k závěru, kde jsem si uvědomil, jak hezký život je a jaké lidi kolem sebe mám, a že vlastně díky těmto věcem musím být šťastný. Protože to jediné pozitivum, co v životě máme, je právě to štěstí, ke kterému se cesta hledá těžce. Ale když se najde...nemá chybu! (05.11.2011)

Kitty: Do you absolutely despise me? Walter: No I despise myself. Kitty: Why? Walter: For allowing myself to love you once. Zhýralé amorální paničce je předloženo ultimátum, buď si sbalí své frivolní krajkové kalhotky a táhne o dům dál se silně pošramocenou reputací nebo odrfrčí do země rýžových nudlí a polívky z pytlíku. Zvrat nastává až s Kítinou pokorou. Tváří v tvář smrti i čisté dobrotě tamějšího lidu si začíná uvědomovat skutečné hodnoty světa, chotě i svou skutečnou malost ve víru velkých událostí. Každá slepá ulička má východisko, nikoli zpátečka, nýbrž vytvoření si vlastní cesty, protože existuje pouze v naší mysli, právě proto můžeme cokoli. A zde naprosto platí přísloví, že láska hory přenáší...když se chce. (08.07.2013)

Režisér nám v prvej polovici pohriechu nedovoľuje dotknúť sa postáv a podľahnúť emóciám príbehu, je rovnako nedospelý ako jeho ženská hrdinka. Tento handicap sa však časom uvolní a s umúdrením postavy Naomi Watts začína z plátna prekvitať pôsobivá komorná dráma o zbližovaní sa dvoch rozdielnych ľudí na konci sveta. Tiež škoda skratkovitého záveru, ktorý si zaslúžil hlbšie precítenie. V zásade ale ide o peknú filmovú pohľadnicu z exotických kútov, síce rýchlo prešumiteľnú a nedosahujúcu epickosti hollywoodskej veľkovýpravnej elity, vnútorne však dobrosrdečnú a autorskú. Podobne autorskú, ako sú posledné, domáce počiny Austrálčana Phillipa Noycea (Rabbit-Proof Fence). Naomi slúži dobre, ale hlavou a motorom filmu je (opäť) Edward Norton - hoci je na plátne podstatne menej ako ona. P.S. Ďalší krásny soundtrack hollywoodskeho nováčika Alexandra Desplata. (17.05.2007)

Scénář: Ron Nyswaner .. Dvacátá léta minulého století, Britský imperialismus zlehka nahlodává blížící se úpadek a jedna nefunkční manželská dvojice (lékař teoretik a žena "málem na ocet") se vydává na dlouhou cestu ze Šanghaje, který jejich vztahu nepřeje, do zapadlého Čínského města, kde řádí cholera. Zde na pozadí lehce načrtnutých politicko-vojenských machinací a rozepří s místními obyvateli hledají (a překvapivě najdou:o)) společnou cestu k vzájemnému porozumění si. Výprava a forma líbivá, herecky slušné, přesto emocionálně unylé a co do působivosti dramatických linek jen průhledně průměrné. (13.05.2007)