Kakušiken: Oni to cume
The Hidden Blade
Režie:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrají:
Masatoši Nagase, Takako Macu, Hidetaka Jošioka, Jukijoši Ozawa, Tomoko Tabata, Čieko Baišó, Ken Ogata, Nendži Kobajaši, Min Tanaka, Reiko Takašima (více)Obsahy(2)
Láska a čest chodívají spolu. Podlost a lež také.
Další samurajský příběh slavného japonského režiséra Jódžiho Jamady se odehrává znovu v polovině 19. století, v provincii daleko vzdálené od hlavního císařského města Edo. Místní samurajové mají právě za úkol naučit se základům západní vojenské techniky, kterou zde má předvést a nacvičit císařský zmocněnec. Holandská děla a způsob pochodu v řadách je pro samuraje takovým mučením jako pro rybu plavat na suchu. Samuraj Munezó žije po smrti otce sám s matkou a sestrou jako jediný muž v rodině. Je mezi svými ženami spokojený, zejména s Kie, veselou venkovskou dívkou, která jim v domácnosti pomáhá. Sestra se však nakonec vdá, matka umírá a Kie zdánlivě najde také štěstí sňatkem s šikovným obchodníkem. Jen náhodou se však Munezó po čase dozví, že Kie v rodině manžela trpí a doslova polomrtvou ji unese zpět do svého domu. Tam se Kie uzdraví a Munezóův život se znovu prosvětlí. Takovým jednáním však Munezó pobouří veřejné mínění a do hry vstoupí svazující pravidla společenských kast. Munezó i Kie budou muset podstoupit těžké zkoušky, než se jim podaří nalézt společnou cestu.
Podobně jako v předcházejícím snímku z roku Soumrak 2002, rovněž inspirovaným novelou Šóheie Fudžisawy, se Jamada vrací do poloviny 19. století, v němž staletá profese samuraje i feudální řád v Japonsku pomalu spěly k zániku. Portrét samuraje nikoliv jako nelítostného bojovníka, ale jako člověka s přirozenými lidskými city, se zcela vymyká tradičně pojatým samurajským příběhům a vypovídá tak mnohem více o skutečném životě v dlouho uzavřené, pravidly svázané japonské společnosti. Film získal velkou diváckou oblibu a několik cen doma i v zahraničí.
(oficiální text distributora)
Recenze (62)
Já tohle prostě můžu. ()
V kratuckej dobe je toto uz druhy vynikajuci film z konca samurajskej ery, ktory mozem takto oznacit. Pribeh je jednoduchy a dej plynie pozvolna, avsak, je o to silnejsi. Opat mozem len odporucit. ()
Jeden z mnoho samurajských filmov, jeden z tých lepších. Je tu všetko, čo taký film má obsahovať. Poctivý samuraj, zlý správca a jeho nohsledi, utláčané a poslušné ženy, vzbúrenec-samuraj. Namiešané s citom a mierou. Historicky presné zobrazenie Japonska tých čias. ()
Příjemně "vyprávěcí" film o samuraji, který se vyrovnává s kolizí mezi vlastní představou cti a poněkud cyničtější realitou. Moc hezky, funkčně a nenásilně, jsou tu propojené tři linie: milostný vztah, vnitřní rozpory při plnění příkazů a pronikání západních vlivů do dosud uzavřené japonské kultury. Ta poslední se postarala o nejzábavnější scény filmu, jmenovitě nácvik "západního" stylu běhu byl rozkošný. Jinak je to ale film spíš subtilní, melancholický a hodně, hodně příjemný. Málokdy se taky takhle povede happyend. 90% ()
Hezký příběh, na jehož pozadí je podle mého názoru věrohodně zpracován "střet" klasického pojetí válečného umění s nově příchozími zbraněmi z Evropy. Film nepatří mezi nejkratší, ale u žádné z jeho minut jsem nepocítil nudu nebo neodbytnou touhu podívat se na hodinky. Třebaže by někdo mohl tvrdit, že závěr je příliš očekávatelný, tak já film hodnotím tak vysoko i částečně díky němu. ()
Skryté ostří je čistý jako finská vodka...Citlivej příběh samuraje, kterej kvůli lásce poruší společenský pravidla. I přes romantickej nádech se nejedná o romantiku v pravým smyslu slova, jak jsme zvyklí, jelikož láska je tu přítomna spíš platonicky. Přesto je cítit z každýho okamžiku, kdy jsou Kie a Munezó spolu. Dějově je Kakushi-ken víc než podobný předchozímu Yamadovu snímku Soumrak, ale na závěr obsahuje bonus v podobě scény, podle níž je film pojmenován a která je zároveň skvělou tečkou za tímhle "milostným" dramatem. ()
Romantika v hávu samurajského světa a to se mi líbí. Katagiri byl neuvěřitelně čestný a morální samuraj, který se držel všech kodexů i když ho to vnitřně ničilo a připravovalo o radost. Sám nás seznamuje s celým svým životním příběhem, který začíná zrovna v době, kdy pozice samurajů ztrácí svůj původní smysl, vše se mění a Japonsko se snaží pochopit a převzít moderní techniku západního světa, což je asi nejvtipnější část filmu. Moc jsem fandil Kie a jejich lásce. ()
Druhy diel Samurajskej Trilogie od rezisera Yamadu. Takisto ako pri prvom dieli, dostal reziser zan nominaciu na Zlateho Medveda na MFF v Berline. A zrovna tak je rovnaka aj zakladna premisa pribehu - pribeh samuraja, ktory pri dodziavani kodexu sa dostane do stretu s "nadriadenymi" a musi celit spolocenskym zvyklostiam a aj socialnemu tlaku vtedajsej japonskej spolocnosti. Opat je tu krasne vykresleny milostny vztah, ktory vytvara napatie pocas celeho filmu a ku koncu mame moznost sledovat kvalitne natoceny finalny suboj. Takmer rovnake ako prvy diel a predsa ine, ale rovnako dobre. Velmi dobry film, rad si ho pozriem niekedy zas. ()
Překvapivě výborná, poetická story samuraje ze staršího Japonska, ve které se až tak moc nešermuje a všechno stojí na perfektním vyprávění režiséra Jamady. ()
Moc hezky natočený film, na kterém mi vadí jen jedna věc a to zaostalost samurajů, když se učí zacházet s palnými zbraněmi. Ve filmu je to podané tak, jako by nikdy o puškách a kanónech neslyšeli a podle toho se taky chovají. I když se objevují náznaky, že "moderní pušky jsou účinnější než staré muškety", nemůže to zakrýt zmíněný rozpor. Proč rozpor? Protože první palné zbraně dovezli už v 16. století do Japonska Portugalci. Japonci si velice rychle osvojili boj s nimi a masívním nasazením pušek v bitvách (skvělá taktika opakovaných salv např. v bitvě u Nagashina roku 1575) dokonce Evropu předběhli. V dalších bitvách včetně nejslavnější Sekigahary (ve filmu zmíněna) už samozřejmě existovaly jednotky profesionálně vycvičené pro tento způsob boje. Pokud jde o jiné filmy, Poslední samuraj je ukázkový případ, kdy stateční samurajové bojují s kopími a luky, ačkoliv ve skutečnosti byli kromě občasných mečů vyzbrojeni puškami a děly, ovšem mizerné kvality. Akira Kurosawa sice ve svých historických filmech palné zbraně do rukou vojákům dal, ale s podtextem cizáckých a nečestných prostředků k zabíjení. Troufám si tvrdit, že by nad tím japonští vojevůdci z 16. století kroutili hlavou. ()
Tento film mi prišiel veľmi podobný s filmom Tasogare seibei. Najme dejová štruktúra. Avšak to nič nemení na tom, že to bol skvelý film, ktorý sa mi veľmi ľúbil. Narozdiel od vyššie zmieneného bol trochu slabší (možno tým, že mi to prišlo podobné, tak ma mnohé neprekvapilo), ale nenudil som sa. Poctivý návrat ku klasickým samurajským filmom a to nemyslím "akčným" ale komorným drámam ako Seppuku alebo Vzbura. Menej bojov viac filozofie a pohľadov na daný svet. Silné ****. ()
Soumrak byl výrazně lepší, tady mi přišlo, že se jen opakuje. Nemělo to na mě takový dopad, nemělo to takový přesah jako studie mravnosti a správnosti konání, hlavní hrdina prostě nebyl tolik k uvěření. Jediný zajímavý byl ten střed tradic samurajů a nástupu západní vojenské techniky. ()
Tradiční příběh s nepříliš častým happyendem. Hlavní hrdina splnil svou pivinnost , prolil slzy nad přítelovou mrtvolou a jednal dle svého svědomí. Nakonec byl odměněn milovanou ženou. ()
Další skvělé samurajské drama od Yamady. Ne tak dobré jako Soumrak, ale pořád vynikající. Výborně vyvážený a skvěle gradovaný příběh. Jediné co bych vytkl, jsou ty primárně vtipné scény nácviku pochodů a nových zbraní, které do jinak citlivého příběhu nepasují a ruší celkový dojem. 80% ()
Není to špatný příběh, ale žádný trhač emocí. 3+* ()
Po shlédnutí jsem neměl slov. ()
Pro mě nejsilnější z filmů Jamadovy samurajské trilogie. Velká síla japonských filmů Kurosawowa období jakoby se v nich vrátila. Zasazením příběhu do samurajského období, ale hlavně důrazem na kvality člověka v nižším sociálním postavení, ve stylu "chudoba cti netratí". Zde se jde ale nad rámec pořekadla - chudoba nejen že netratí, ale má i rozhodnost, odhodlání a schopnost věci měnit. ()
***1/2 ()
Bylo to tak dobré až jsem v půlce na chvíli usnul, což bohužel mluví za vše. Proti vizuálu nic, jinak zklamání veliké... ()
Jeden z dalších filmů poukazujících na příchod nové morálky do Japonska. Pohled na zapadlou vesnici se něděje pateticky - žádný patos, žádný kýč (tak jak to bylo ukázáno v Lost Samurai), ale spíše trochu romantický obrázek střetu tradičního myšlení s myšlením doby rodícího se nového století. Film není vůbec založen na soubojích, ale na psychologickém vykreslení samuraje, pevně věřícího stále v ideály, a na vrchnost, která již jimi začíná pomalu pohrdat. ()