Svět podle Garpa

Jedna stará scénáristická moudrost praví, že když vypravujete historku o muži, kterému useknou hlavu, nemůžete skončit na cestě k popravišti. Hillovi se podařilo odstranit z knihy veškeré koření a šťávu a výsledný pokrm je bez chuti, zápachu, prostě rozteklá kašovitá hmota. Z Irvingova nekompromisního odhalování všeho z Garpovy životní cesty udělal večerní selánku pro moderní babičky, které sice nejsou tak úzkoprsé jako za starých časů, ale vše se jim musí servírovat předžvýkané s certifikátem nezávadnosti. (27.05.2011)

Není dobré přečíst výbornou knihu ( a to Svět podle Garpa od J.Irwinga je), a pak se s přehnaným očekáváním vrhnout na film. Na rovinu uznávám, že kniha, zejména v Americe, je z větší části nefilmovatelná. Přemíra opravdu drsné brutality a velmi otevřeného sexu by takový film odsoudila k razantní cenzorské úpravě a odsunutí na periferii obskurních kin, případně rozvíjejícího se videotrhu. Ovšem režisér nedokázal vyhmátnout podstatu a kouzlo knihy. A nepomáhají ani výborní herci, jelikož mnozí se na svou roli prostě nehodí. Do očí bijící je, pro mne velmi sympatický herec, R.Williams. Může se snažit jak chce, ale s literárním Garpem nemá společného nic....oba jsou naprosto odlišnými typy. Za sebe mohu jasně říci - velké filmové zklamání. Některé knihy by se prostě točit neměly... (24.08.2010)

----- " Jde o to užít si svět než zemřeme, může to být velké dobrodružství." ----- Víte ... vyobrazený svět rozhodně NENÍ podle Garpa. Přesto úvod skýtá nepočítaně nadějných vyhlídek ... bohužel pouze do onoho zlomového okamžiku, kdy hlavní hrdina dospěje a vezme na sebe podobu Robina Williamse - najednou mezi svými vrstevníky vyhlíží jako předčasně zestárlý, byť nesmělý "jinoch", v němž jeho přespříliš emancipovaná matka cíleně vypěstovala závislost na své ochranitelské náruči. Od té chvíle se mi z duše protiví ... tudíž je pro mě dosti obtížné dívat se na jeho životní pouť nezaujatě či dokonce (nedej bože) s nějakými pozitivními emocemi. Hádala bych, že OPRAVDOVÝ umělec - ať už malíř, sochař, skladatel nebo třeba spisovatel - je primárně poháněn vnitřní touhou roztáhnout křídla a TVOŘIT, nikoli toliko poněkud přízemnějšími ideami jako zaujmout svou vyvolenou (syn) či trumfnout svého syna (matka). Do komedie má výsledný produkt HODNĚ daleko - černý humor se k němu pro jeho pracně budovanou "laskavost" jaksi nehodí a jakákoli jiná odrůda veselosti naráží na neprostupnou zeď těžko uchopitelné podprahové negace. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Bizarní tragická nehoda pak pouze podrthne moji narůstající skepsi, která přebírá vládu nad všemi ostatními pocity. Slabé 3* P.S.: Kromě toho ... je sice hodno obdivu (a následování), pokud k sobě dva dospělí lidé, kteří jsou zároveň rodiči (!), znovu najdou cestu - navzdory svým pochybením i ranám nepřejícího osudu ... nicméně ... nemůžu se ubránit podezření, že jejich vzájemný vztah má pro ně větší váhu nežli životy jejich potomků, neboť ti jsou v nejhorším případě NAHRADITELNÍ. Vím, že to tak nebylo míněno, nicméně s vlastními nepěknými myšlenkami toho moc nenadělám. (30.08.2017)

Krásná záležitost, jaká se podařila Lasse Hallströmovi udělat z Irvingovy knihy Pravidla moštárny, vůbec nevyšla jeho předchůdci. Herci, pravda, hrají jako o život, ale snaha vtěsnat dějově velmi pestrou a obsáhlou knihu do 136 minut na úkor zobrazení duševních a emocionáních pochodů a motivací hlavních postav, o kterých kniha především je, se minula účinkem. (01.02.2005)

Román Johna Irvinga Svět podle Garpa je tak obsáhlý a různorodý, že jeho adekvátní převedení na filmové plátno je takřka nemožné. Tahle filmová adaptace George Roye Hilla, který se o podobně nemožný čin pokusil již třeba i v případě adaptace Vonegutových Jatek č.5, je ale natolik strhující a dechberoucí, že si ji zapamatujete nadlouho. Nepatří možná k absolutním vrcholům dějin kinematografie, ale svým lidským, milým způsobem a poetikou ne nepodobnou o mnoho úspěšnějšímu Forrestu Gumpovi osloví každého vnímavého diváka. Je pravda úplně jiný než kniha, ale přece hluboce lidský a emotivní film... (17.02.2007)